Čtyři dny v Brightonu

Sedím na vlnolamu, na rtech cítím slanou mořskou tříšť a po očku sleduji Eru, která pobíhá po pláži a sbírá kamínky a mušličky. Neubráním se pousmání. Nechybělo málo a málem jsme tu ani nebyly. Nejdříve problémy s vybráním vhodného termínu, přece jenom mám pořád velký závazek jménem Nera, který se nedá na týden jen tak…

Číst →

San versus hostel

    Léto 2012 jsem strávila na hostelu O na recepci. Bylo to pro mě vlastně poprvé, kdy jsem skutečně brigádničila (praxi v České televizi bych do brigád nepočítala – ano, pracovala jsem tam celý měsíc a hodně jsem se snažila, ale nedostala jsem za to ani korunu…, a skriptování, kterému jsem se věnovala poté, také…

Číst →

IV. Lancz-con (2012)

   S úsměvem se dívám kolem sebe a nechápu. Všechny tyhle holky by teď mohly být někde na romantickém víkendu se svým přítelem. Nebo na nějaké divoké chlastací akci s kamarády. Nebo se prostě flákat doma, učit na přijímačky nebo… nebo… co já vím, je tolik možností jak strávit víkend. Místo toho všechny dojely sem,…

Číst →

Expedice Ykínesej

Jak někteří ví díky sociálním sítím, trávím teď týden v Jeseníkách. Každý rok jezdím v zimě s rodiči na hory, a protože jsem zatím ještě stále nezaměstnaný zoufalec, co nemá nic na práci, neměla jsem letos skutečně důvod nejet. Uznejte sami, co bych dělala v Praze, v tom blátě, špíně a smogu, když mohu vyrazit…

Číst →

Můj první bloodcon

   „Onehdá se mi v hlavě zrodil úchylný nápad. Jít darovat krev. Tak jsem poprvé učinil v únoru. Potom jsem šel ještě jednou a postupně se mi v hlavě zrodila ještě úchylnější myšlenka. Lidé pořádají pochody Prahou v kostýmech a uniformách, chodí v uniformách do kina, do divadla… Co takhle kdyby šli lidi v kostýmech…

Číst →