Tož jsem oslavila další narozeniny a je to děsně depresivní. Jsem totiž o rok starší a tudíž o krok blíže smrti. Jo, i takovéhle myšlenky mne napadají v souvislosti s krásným výročím mého (ne)slavného narození :). Původně jsem se bála, že to nebudu mít jak, s kým a kde oslavit. Nakonec jsem slavila-neslavila hned několikrát. Třeba balkónovou grilovačkou s přáteli. Posezením nad medovníkem, brownie a dortíkem s rodinnými příslušníky, a to hned několikrát. Výletem na Karlštejn. Zážitkovou večeří o několika chodech. A taky v práci s kolegy – byť na mé životní jubileum vyšel pracovní den velmi rušný, to kvůli jisté bulvární kauze, která rezonuje společností ještě teď (a nejspíš ještě nějakou dobu bude…).
Řekla jsem si, že nebudu bilancovat. Jak se říká v mé oblíbené komedii Big Lebowski: „Nestěžuju si, stejně není komu.“ Kromě toho – já si vlastně ani nemám nač stěžovat :). Místo toho chci moc a moc poděkovat všem, co si na mě vzpomněli a zahrnuli mne milými, dojemnými i veselými přáníčky. Taky děkuji těm, co si udělali tu škodu a měli pro mě dárečky, a dokonce děkuji i za to jedno blahopřání a jeden pohled, co jsem našla ve schránce (byť oboje Českou poštou doručené s mírným zpožděním). A to mě, pokud vím, ještě jedno přáníčko čeká a už se na něj velice těším. To mi ale bude předáno osobně. Je to hezké. Když má člověk narozeniny, připadá si speciální a každý ho má rád ;).
Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že je třeba oslavovat každý den. Těšit se z drobností. Nestresovat se ze zbytečností. Občas je to zatraceně těžké. Ale snažím se.
Květen 2023