– To auto není slabé…
– Není. Jen má motor z elektrického kartáčku.
– S vínem je to jako se ženskou: Vždycky se na něm dá najít něco hezkého.
– Víno je jako malé dítě. Vždycky se může posrat.
– Je to ten typ člověka, co si dává ananas na pizzu. Ne proto, že by mu ta zhůvěřilost chutnala, ale proto, že chce být zajímavý… nebo někoho nasrat.
– Moje vtipy nejsou slabé. Spíš vy jste slabé publikum.
– Jsem jak ten slavnej lovec Fittipaldi. Co se směješ? Jak se teda jmenuje, Pitipaldi?
– Samá voda. Pampalini! Fittipaldi fušoval do jinýho řemesla.
– Všichni vypadají dobře v černé. Teda kromě albínů.
– Existuje vůbec sladké červené víno?
– Existuje. Ale je to jako sex s vlastní sestřenicí. Je to dobré, je to sex, ale není to ono.
– Slyšel jsem, že se rozvádíš. Tvůj ex prý začal brát antidepresiva…
– Jo. A já je brát naopak přestala.
– Měla by chlastat. Vždyť vychovává dítě!
– Určitě se půjdete v tom Brně podívat po nějakých památkách…
– Jo, říkal mi, že mě vezme do Špalíčku…
– Ještěže existujou vzletný citáty. Jinak by naše celebrity neměly co napsat ke svým vykozeným selfíčkům na instagram.
– Hasiči jsou jediní chlapi na světě, kterým sluší kšandy.
– Nechci pít Guinessa. Nechci mít v hubě karamelku.
– Musím si nastavit zrcátko, abych na tý německý dálnici viděl, až mě budou stavět Simír s Gerchánem.
– To je jeden člověk.
– Při mým štěstí mě zastaví oba.
– To sos mal naučiť už vo školke, že čtvoreček nepasuje do kroužku…
– Existuje vůbec něco, co jsi nesbíral? Vždyť ty máš sbírku čehokoliv, co má víc jak dva kusy!
– Půjdu si stěžovat vedoucímu, že mi do drinku dali moc studený led.
– Ty jsi ženatý. Ty už nemáš názor.
– Dal jsem jí svoje vajíčka z obloženého chlebu. Doufám, že mi to u svatého Petra přičtou k dobru.
– Já mám teď rozkoukaný Tudorovce.
– Jak jsi daleko? A už popravili Annu Boleynovou?
– Hej, to je spojler!
– Ne, to je historie…
– Simtě, ten je jeden den total v chillu, a druhej den na tebe s přehledem těžce hází hrušku.
– Myslím, že nerozumím řeči tvého kmene…
– Víš, jak poznáš, že už fakt stárneš? Když si balíš na víkend a bereš s sebou víc prášků než šminků.
– Je to typickej zelenej mozek, ve Hvězdných válkách drží palce Impériu a miluje poslouchání nesmyslných rozkazů. Do armády ani k policii ho nevzali, tak se upsal jinýmu molochovi.
– Jakýmu?
– Dělá na České poště.
– Jsi přesný důkaz toho, proč historici nemají rádi pamětníky. Vždycky všechny ty příhody vykládají úplně jinak. Jako ty.
– Říkáme tomu slivovicový čaj. Sice to má nula procent čaje a sto procent slivovičky… ale zato je to teplé!
– Ta slivovička stojí za to. Kudy teče, tudy řeže.
– Ten seskok padákem byl příšernej! Jsem si myslela, že budu umírat do konce života!
– Ty jseš hroznej rasista!
– To není pravda!
– Tak jseš xenofob, no.
– Louis Armstrong byl první na měsíci, jezdil Tour de France a ještě hrál na trumpetu a zpíval. Pak není divu, že dopoval!
– Představ si, že mě nikdo v tramvaji nepustil sednout. Vůbec nikdo! Tak vidíš, ještě vůbec nevypadám jako těhotná.
– No a nebude to spíš tím, že je Praha plná hulvátů?
– Hrozně ráda dávám dárky, ale nerada je dostávám. Nikdy přesně nevím, co mám říct.
– Zkusilas třeba něco jako… ‚děkuju‘?
– Cítil by ses hodně nepříjemně, kdybych ti řekla, že se mi líbí tvůj hrudník?
– Jo, to bych se teda cítil.
– A přesto ti to budu muset říct.
– A kdy že přesně zabalíme toho pinďoura?
– Pinďoura?
– No… říkal jsi přece, že večer zabalíme toho tvého pinďoura a…?
– Jakýho pinďoura, proboha?!
– No, toho vašeho společnýho psa přece…?
– Pinďa! Ten pes se jmenuje Pinďa!
– Nejlepší verze Monte Christa je ta s Jeanem Maraisem. A i ta je celá blbě.
– On je tak hezký, sympatický, milý… jako můj gynekolog!
– Kdyby tak byla víc jako já…
– Myslíš jako divná?
– Ne, jako lesba.
– Maminko, podívej, ten pán je ale ošklivej!
– Psssst, tohle se přece neříká.
– Myslíš, že to o sobě neví?
– Dát si k obědu kachnu, knedlo, zelo bez piva je jako souložit bez vyvrcholení.
– Nebudu utrácet, radši si ty penízky dám doma do prasátka.
– Na co šetříš, na dárky k Vánocům?
– Jseš blbej? Na dotykáč!
– To máš z toho, že si vybíráš za partnery samý debily.
– Jo. Už chápu, proč Anna Karenina skočila pod vlak.
– To víno je tak kyselé, že se mně z toho málem postavil!
– Miluju čočkovou polévku. Klidně bych vyměnil sestru za talíř čočkové polévky!
– Jako fakt?
– Ne… mám sestru rád… no ale za talíř hodně dobré čočkové polévky…?
– Včera na ČT2 zpíval ten slepej. Ten… Bo – Bo…?
– Botticelli?
– Jo, ten. On prý byl normální, ještě jako dítě, až pak oslepnul.
– A pak už nemohl ani malovat!
– Všechno, co tu vyzdvihuješ jako zápory, já považuju spíš za klady.
– Taky proto tě nemám rád.
– Je tak strašně starý, že jako nejlepší antikoncepci považuje to, že zavře okno – aby nepřiletěl čáp.
– Neprožívám teď zrovna skromné období. Prostě jsem tak nějak všeobecně dobrej.
– Někdy si připadám tak stará, jako kdybych osobně vítala Švéda solí a chlebem na Karlově mostě.
– Neboj se, je tu záchranné kladívko. Kdyby bylo nejhůř, vždycky si s ním můžeš rozbít hlavu.
– Co si myslíš o lásce?
– Stručně?
– Ano.
– Neexistuje.
– Je mi takový horko, že ani nemám chuť souložit.
– Mám ráda svý sladký dcerušky, ale kdybych si mohla vybrat, tak budu v příštím životě bezdětná.
– Zvláštní, kdyby to bylo naopak, jako studentka a učitel, už jsou řeči. Ale takhle…
– Všem je totiž jasné, že u mě nemáš šanci.
– Co na církvi Jan Hus kritizoval nejvíce?
– Že prodávala propustky.
– Pani prodavačko, vy jste tak tlustá, že mi zavolejte vašeho vedoucího!
– Já mám rád sex a práci taky moc nemusím, ale jedna věc je do toho bušit celou noc – a druhá mít na kontě každej měsíc výplatu…
– Tak ona se skutečně zasnoubila a bude se vdávat? No vidíš to, a já jsem si vždycky myslela, že je to chytrá holka…
– Cože, tys fakt nevěděl, že jsem na holky?
– Ne… ale když nad tím tak přemýšlím, najednou to do sebe zapadá jako puzzle.
– Ta holka je normální frigidní asexuálka. No uznej, šestnáct let a pořád panna?!
– …a nakonec tě začne víc než tvoje ženská přitahovat plná lednička.
– To znám. Říká se tomu „bílý sex“!
– Tvrdá slova, velmi tvrdá slova. Kdybys to takhle řekl mému dědečkovi, praštil by tě za ně lžičkou.
– A ten příklad si spočítejte za domácí úkol. Je takový moc pěkný –
– Tak si ho počítejte sama, pančelko.
– My se pořád smějeme těm Indům, jak jezdí jako sardinky nacpaní v těch nákladních vlacích… a pak jedeš vlakem tady v Česku a o moc jiná ta situace není.
– Já vystudoval základní školu, střední, vejšku… vždycky jsem měl nějakej cíl. Teď mám práci a už žádnej cíl nemám.
– Ale máš. Smrt a světlo na konci tunelu.
– Pure water, to je čistá voda, to má vlastně anglickou zkratku HBO.
– Je to hnusný, nalejte to všem.
(Poznámka: věta pronesená směrem k číšníkovi po ochutnávce vína.)
– Takže ty jseš rozvedenej?
– Jo, už pár měsíců jo.
– To mě mrzí.
– Mě ne, po osmi letech jsem konečně zase šťastnej.
– Máš nějaký problém? Svědí tě třeba hlava nebo tě snad trápí daně za slony?
– Je to tragický příběh lásky dvou lidí… jo a skončí jejich svatbou.
– Je to ten typ auta, jehož hodnota se ztrojnásobí, když natankuje plnou nádrž.
– Chlapi, všimli jste si někdy, že čůráme ve 3D?
– Dejte mi, prosím, vodu.
– Čistou?
– Ne, špinavou. Třeba z nádobí.
– Slečno, vy určitě taky používáte toho malýho kamaráda na baterku jako všichni ostatní, že jo?
– To myslíte vibrátor?
– Ne… myslel jsem mobil!
– Je to velký filozof, my jenom nerozumíme jeho vzkazům. Buď z něj hovoří Bůh… nebo mimozemšťani.
– No to mě z toho rozlož na prvočinitele!
– Tyvoe, vztahy nejsou pexeso, ta holka nemusí bejt stejně šílená jako ty.
– Jsem obětí každodenního heterosexuálního teroru.
– Kniha Genesis se musí brát obrazně, není to alternativa k učebnici biologie.
– Na to je i facepalm málo.
– Ujela nám tramvaj, tak musíme jet šalinou.
– Moje žena za ta léta už ví, že když zvracím, tak křičím.
– Já nepotřebuju jezdit na dovolenou někam k moři, já mám velkou fantazii, mně stačí, když si to jen představím.
– Nezhubla jsi?
– Ne.
– Je to vidět.
– Nikdy si nelij do čerstvé rány jako desinfekci Mattonku. Bublinky štípou.
– Když s sebou nemáš zubní kartáček, nemůžeš slušně blinkat.
– Některé ženské jsou všecky stejné.
– Umíš si představit, že tě chlap prostě popadne a pak se tě zmocní?
– No jasný.
– No vidíš. Tak tyhle tužby jdou docela mimo mě.
– Odjakživa se řídím prostou radou, a to „jedinej mužskej bez obřízky, kterýmu můžeš věřit, je tvůj táta“.
– A ty jsi Židovka?
– Ne, proč?
– Hawkeye je vlastně jediný heterosexuální lukostřelec v kinematografii.
– A co Legolas?
– No právě. Hawkeye je jediný heterosexuální lukostřelec.
– Zjistil jsem, že se holky dívají na NCIS jen proto, aby zjistily, jestli se dá Tony dohromady se Zivou.
– Kdo zase nechal otevřený dveře?
– Já jsem zvyklej občas nezavírat dveře…
– Je to rebel!
– S malými dětmi je to jako s prdy – člověk snese jen ty vlastní. A to ještě občas jen stěží.
– Slečno, co máte v tý tašce, že se do ní pořád usmíváte?
– Pejska.
– Tak to jo, já si už myslel, že jste divná.
– To jsem. Ale v té tašce mám pejska.
– Batmani nepláčou.
– Pořádnej polibek je lepší než mizernej sex.
– Ne, lepší než mizernej sex je pořádně si ho vyhonit.
– To je těně?
– Jo, necelých pět měsíců.
– Etě čerstvý.
(Poznámka: stalo se v čínské restauraci…)
– Když chci vědět, jaké je počasí, podívám se na Google.
– To bylo tehdy, když jsem byl malej. Já mám teď Kristova léta, takže pro mě ‚být malej‘ znamená třeba, když mi bylo dvacet. Nebo deset. Nebo když mi je zima.
– Díky boybandům z devadesátých let víme, že i heterosexuální muži mohou nosit krátká trička nad pupík. Což ovšem neznamená, že by to kdy vypadalo dobře.
– Jeník dostal na púti lízítko, ktoré chrumal asi tak dvě hodiny. Až pak sa do chvilkového ticha ozvalo prosebné „zabij mě“.
– Na Halloween půjdu za menstruaci. Pak se zpozdím a všichni se budou bát.
– Já vlastně nemám nic proti důchodcům, jen nesnáším ty, co páchnou po celý tramvaji močí a Alpou.
– To ale v Praze páchnou snad všichni…
– No právě.
– Já mám takovej hlad, že bych snad skousnul i tu reformu.
– Na pravidelný kontrole mi doktor řekl, že jsem jako kedluben – a já od tý doby pořád přemýšlím, zda teda jsem zdravá nebo ne.
– Já jsem náhodou příznivcem potratů. Z nechtěného dítěte se může stát další Hitler, novej Stalin… nebo hůř, fanoušek Slavie.
– Jednu dobu jsem přemýšlela v angličtině.
– Proč?
– Aby mi nikdo nemohl číst myšlenky – a když už mi je čte, tak aby mi nerozuměl.
– Prosím tě, teď mlč. Stačí, že jsi tlustá, nesnaž se být k tomu všemu i vtipná.
– Víš o tom, že máš pod nosem nějaký sajrajt?
– To je mužný knír. Chtěl jsem vypadat jako britský důstojník z 19. století.
– Aha, to je dobré vědět. Já si myslel, že je to vyrážka.
– Ital neznááá ten zááázrak, a tak mu říííídnou kooosti…
– Počkej, není tam spíš ‚a tak mu chátrá tělo‘?
– Může být. Tohle je holt vyšší level toho chátrání.
– Bylo tam napsané, že mají oblečení nadměrných velikostí, čísla 38 až 50. Tak jsem se svou 38 dostala depresi, že jsem hroch.
– V tomhle parku jsem už jednou byl, kdysi dávno.
– No a?
– No a od té doby nedůvěřuji parkům.
– Oni se vždycky baví o těch intelektuálních tématech, já jim nerozumím… tak začnu mluvit třeba o prdění.
– Léto je jako sex. I když mě baví a mám ho ráda, vadí mi ty stavy zpocenosti, ulepenosti a únavy, který se s ním vážou.
– Nečum tak a zavři pusu, ještě ti tam vletí moucha.
– Já rád papám mouchy…
– Není jasné, na koho šlape.
– Cože?!
– Teda… za koho kope.
– Být starý je na nic. Můžu skoro všechno, ale jsem pomalejší, a to nejlepší… to nejlepší stejně nemůžu.
– Sex?
– Ne… dorty. Mám cukrovku.
– Nesnáším porno, nedívám se na ženský, co za to dostávají prachy. Je to jako jít do vykřičeného domu. A já nikdy nebudu tak zoufalý.
– Těžko uvěřit, že to je názor dospělýho muže, co?
– Nemusíš být ze mě zklamaná. Zklamání ti vlastně hrozí pouze v případě, že ode mě budeš něco očekávat.
– Když mi někdo řekne, že jsem škaredá, budu strašně smutná a obejmu ho, jelikož vím, jak strašně těžký život mají zrakově postižení…
– Vy jste tak hrozně hubená, slečno… Co takhle se jít někdy někam zajít najíst?
– To mě jako balíte?
– Ne, to vás jako lituju.
– Nesnáším, když mi cizí lidi blahopřejou k miminku. Který navíc ani nečekám, jsem prostě jen tlustá!
– Tak tohle svět neviděl a pes nežral! No, hmmm… i když to pravděpodobně svět už viděl a pes to žral… ale já ještě ne.
– Dneska to bylo v práci fakt náročný. Jsem strhanej jak plakát.
– No ne, ty ještě žiješ?
– Proč se tak divíš, vypadám snad jako mrtvola?
– Hmm… a chceš upřímnou, nebo lichotivou odpověď?
– Od jisté doby přivádím studentky jen do rozpaků a ne do jiného stavu, protože se u toho méně nadřu.
– Hlavní hrdinka je černoška a ještě k tomu lesba. Takže má hned dva hendikepy.
– My s přítelkyní říkáme podprsence prostě ‚chlívek‘. Jakože na kozy.
– To jsem taky nemusela vědět…
– Jen počkej, až dáme na Facebook, že spolu zrovna my dva chodíme. Všichni naši společný přátelé budou pěkně překvapený a –
– Počkat, my spolu chodíme?
– No, je celkem mladý, tak šestadvacet, maximálně sedmadvacet let…
– Tak to není moc mladej.
– Počkej, mně je pětadvacet. To jako že jsem stará?!
– No… jo, jsi.
– Jeden párek v rohlíku, prosím.
– A s čím chceš ten párek, s kečupem nebo s hořčicí?
– S rohlíkem.
– A pak si přede mě nahá klekla a zařvala: ‚Udělej mi to, Jean-Lucu Picarde!‘
– A bylo po chuti na sex, co?
– To teda jo. Ale stejně jsem jí to udělal.
(Poznámka: Jean-Luc Picard je kapitán vesmírné lodi Enterprise ze Star Treku.)
– Nikdy bych neřekl, že je to možný, ale tehdy mě u doktora předběhl i stoletý dědek s berlema.
– Kdykoliv si myslíte, že něco umíte, objeví se nějaký Asiat, který to umí milionkrát líp.
– To je strašný, kvůli tomu mrazu mám tvářičky červené jako Marfuška.
– Aspoň máš konečně normální barvu, jinak vypadáš jako vyblitý zelí.
– Na natáčení živých vstupů a anket na ulici se mi líbí, že se lidi vždycky rozdělí na dvě skupinky. Jedni co nejrychleji přejdou na druhý chodník, abych si je ani náhodou nemohl odchytnout, a ti druzí nechtějí nic jiného než jako idioti mávat do objektivu.
– Týjo, tobě to na té fotce hrozně sluší. Kdybych byla chlap, tak si ho nad ní vyhoním.
– Jsem přetažená. Ke konci šichty jsem měla tak dost, že jsem místo ‚sval hýžďový‘ říkala ‚sval prdélní‘ a místo ‚triceps‘ ‚triceraptor‘.
– Myslela jsem si, že má nastat konec světa až za rok. Ale podle toho, jak hystericky nakupují lidi v obchodních centrech, to skoro vypadá, že se všichni zaopatřují na apokalypsu už teď.
– Já vím, že se Ježíšek narodil v chlívě, takže je zvyklý na leccos, ale tvýho pokoje by se možná lekl.
– Nechápu, proč na Vánoce všichni tak řeší dárky, stromečky a tak. Já se prostě spolehnu na Ježíška.
– Nejhorší na tý vlně Twilight šílenství je fakt, že ti dneska neumí děsivýho upíra najít už ani Google.
– Nelíbí se mi současný styl moderní kresby u hipsterské mládeže. Teď jsou kdo ví proč děsně in obrázky, co vypadají jako když tříleté retardované dítě vezme poprvé v životě do ruky fixy.
– Jak se vlastně jmenovali Tři králové, ti tři mudrci?
– Kašpar, Melichar a Buldozer.
– Počkej, ty nevíš, co je dežon… ? Taková ta velká flaška opletená proutím.
– Nemyslíš spíš demižon?
– Jak vlastně kadí vetřelci? Ti přece nemají zadek.
– Určitě mají. Ale nějak geneticky modifikovanej.
– Psát historický román, to není jen tak. Nestačí hrdinu převléct z džínů do krinolíny a místo samopalu mu vrazit do ruky meč.
– To je fakt. Musí si taky nechat ostříhat to číro.
– Pokud všechny domácí práce za muže dělá žena, měl by to muž kompenzovat – třeba finančně.
– Souhlasím. Problém ale je, že nepříjemné množství mužů stále bere manželku automaticky jako služku.
– No tak v tom případě nedostane týden nažrat.
– Hraní tetrisu je o karmě. Pokud máš dobrou karmu, jdou ti jen kostičky, který chceš nebo potřebuješ. Když máš špatnou karmu, samozřejmě ti to nejde.
– Musíš to brát logicky. Třeba samice od kozla je koza.
– A samice hada je hadice?
– Jo. A berana beranice.
– Sám o sobě říká, že je jeho erekce jako diamant.
– Tak tvrdá???
– Tak vzácná.
– O Turnerovi si taky všichni mysleli, že se zbláznil, když začal malovat oblaka, ale byla to revoluce v malbě. A tak to šlo až po Van Gogha –
– Kterej se fakt zbláznil.
– V Polsku nesmí na dálnici cyklisté a povozy tažené koňmi.
– Povozy tažené koňmi? Na dálnici? Je to vůbec možný?
– Jak vidíš, v Polsku je možné všechno.
– Na co má vlastně ryba plynový měchýř?
– Na prdění. Když se nafoukne, aby mohla ucházet.
– S tímhle účesem vypadáš jako Pokémon.
– To není moc lichotivý…
– Ale jo, je. Původně jsem chtěl říct ‚jako blbec‘.
– Jak se jmenoval první český král?
– Karel Mařík.
– Na jaké město v Japonsku byla svržená v druhé světové válce atomová bomba?
– To vím jistě, Kámasútra.
– Pochybuju. Něco mi říká, že to bylo Kawasaki.
– Nemusí stát, stačí, když tvrdě visí.
– Asi před měsícem jsem si koupila do bytu květinu. Od tý doby se o ní poctivě starám, pravidelně ji zalévám… a dneska jsem s hrůzou zjistila, že je umělá.
– Proč se o bejválkovi mluví jako o ‚ex‘? Co to znamená?
– To bude z angličtiny. ‚Ex‘ jako ‚expired‘. Prostě prošlá informace.
– Abys věděl, tohle je úplně nejvíc klíčová informace.
– No jasně. Bez ní si ani dveře neodemkneš.
– Když vás tak poslouchám, ty vaše problémy a tak, chtěl bych o vás napsat scénář k televiznímu seriálu. Jmenoval by se „Kreténi“.
– Konečně jsem ze sebe ve sladké domácí vodě smyla všechnu tu sůl od moře…
– Škoda, zrovna jsem ti chtěla nabídnout, že bych ji z tebe slízala.
– Sex je jenom pro ty, co neumí dobře masturbovat.
– Ty máš to nejvypouklejší čelo jaké jsem kdy viděl od doby, co jsem se naposledy díval na nějaký film s Reese Witherspoon.
– Ty znáš tu holku?
– Ne. Ale chci ji osouložit.
– Dobře, ženské se baví o porodech. O čem veselém se budeme bavit my chlapi?
– Co třeba o genocidě…?
– Myslíš, že nosí elfky podprsenku?
– No jasně. Z mithrilu.
– Co je vlastně lichokopytník?
– Koza s jednou nohou.
– Masturbace je nejvyšší forma sebestředné sobeckosti.
– Konec použitelnosti jogurtu znamená, že bifidobakterie přešly na temnou stranu Síly.
– Nevím proč, ale mám teď úplně chuť stoupnout si v botách na postel!
– Jo, udělej to! A já tě za to budu uznávat!
– Nabídla jsem ti sex – a nic. Proč jsi mě odmítla?
– Bylas moc opilá.
– No a? Střízlivá bych se s tebou nevyspala.
– Posmívat se Twiligtu je jako kopat do postiženýho dítěte. Jasně, nemá se to, víš to, neděláš to… ale je to TAK snadný a lákavý!
– Mám rád Pána prstenů. Miluju všechny ty drobný, propracovaný detaily. Chtěl bych v tom světě žít. Ale moje přítelkyně by nohy chlupatý jako hobit fakt mít nemusela…
– Je to taková měkkost, že o ní žádnej chlap nechce ani slyšet.
– Když jsem byl malý, rodiče mi kupovali hračky. Teď už jsem dospělý, školu jsem dostudoval, vydělávám… takže si ty hračky kupuju já sám.
– Vyhláška pana ředitele: Za pedagogický sbor prosím žáky, aby nestahovali během výuky péčko. Zpomaluje to školní wifi. Děkuji.
– Táta pracoval na baráku. To poslední, co mi ten den řekl, bylo jen ‚to je v pohodě, zvládnu to sám‘. Když jsem ho viděl druhý den, měl už sádru a čerstvě krvácel.
– Nemůžu sbalit A.! Věčně hulí a navíc pořád myslí na svou bejvalku!
– Právě toho musíš využít. Počkej si, až bude zhulenej, a namluv mu, že jsi jeho ex.
– Víš o tom, že R. má slečnu? Teda zatím nemá, ale chtěl by mít, dává jí dárky, zve ji na večeře…
– Debil. Že ji radši nevošuká.
– Jsem si naprosto jista svou heterosexualitou. Ale stejně se musím pořád dívat, jak se ti pěkně pohupujou prsa, když jdeš.
– Víš o tom, že jsi dneska až nebezpečně roztomilá?
– Co znamená nebezpečně?
– Jako že mě tou roztomilostí trochu děsíš.
– Tak a dost, zakazuju ti v mý přítomnosti jíst nanuka.
– Proč?
– Protože mě to… vzrušuje.
– To vadí?
– No… jsme obě holky.
– A… to vadí?
– Ty máš opar? To mě mrzí…
– To vůbec nemusí. Kvůli tobě ho přece nemám.
– Obě jeho ženy, zde na dobových portrétech, ty dvě krásné dámy, zemřely po dvou letech manželství.
– Taky kdo ví, co s nima dělal, když byly tak hezký.
– Každej den to samý. Přijdu domů, splnim si ty manželský povinnosti a až pak sednu ke kompu…
– Manželský povinnosti? To luxuješ, nebo myješ nádobí?
– Vařím.
– Co je vlastně deflorace?
– Co asi? Soulož na podlaze.
– Jak jsi na to přišel…?
– No je to z angličtiny, ne? Jakože ‚sex on da floor‘.
– Přečetl si Maryšu, a do čtenářského deníku pak napsal, že ho ta knížka tak trochu otrávila. Učitelka to nepochopila.
(Poznámka: autorem citace je jistý M. Vávra – chápete tu ironii? ;)) )
– Měl svéraznej způsob balení holek. Vždycky se k nim nenápadně přitočil a zeptal se, zda náhodou nechtějí prodat ledvinu.
– Víš, jak se pozná, že jsi na internetu fakt závislej? Že si půl hodiny hledáš na netu, jaké je venku počasí, místo toho, aby ses podíval z okna.
– Tak, tohle jsi vyhrála, na, vezmi si to. Jak se říká?
– Jak se… dobrou noc, ať tě blechy štípou celou noc?
– Já sice chtěl slyšel ‚děkuju‘, ale tohle taky nebylo špatný.
– Takhle nechutný a zeblitý záchody jsem snad ještě neviděl. A to jsem už zažil leccos, pracoval jsem na pitevně…
– Já občas ze spaní slintám. To si pak takhle spím, spím… a najednou mám vodní postel.
– Je pravda, že jsi ženatý?
– Ale ne, to je blbost, to si jen někdo vymyslel.
– Někdo? Třeba tvoje žena?
– Je to dietní buchta. A je zdravá, nejsou v ní žádné bílé jedy, třeba cukr nebo mouka…
– Dobře. Já na to radši donesu šlehačku.
– Můžu tady s váma jen tak postávat? Ne, že by mě zajímalo, co řešíte, ale vypadáte u toho děsně cool.
– Zjistil jsem, že mé tělo není schopno zpracovat hrášek.
– A já nechci vědět, jak jsi na něco takového přišel!
– Máme tu slivovicu, chceš?
– Jsem řidič, řídím, nemůžu pít! A kromě toho… jsem pil před cestou.
– Jakou nejdivnější věc ti řekl partner při sexu?
– Nevím… asi ‚drž se stolu‘.
– A to šlo o soulož vestoje nebo o sexík na zemi…?
– Právě že ani jedno, docela normálně v posteli…
– Já mám občas hroznou potřebu začít jen tak řvát.
– Tak řvi, jestli chceš.
– To víš, já začnu řvát a sousedi na nás zavolají sociálku, že mě biješ.
– Chybíš mi tak intenzivně, až mě pořád bolí ruka.
– Jak jsi to – ale né!
– Když v televizi řeknete „prdel“, je průser, ale když tam někomu tu prdel rozpářete, je to v pořádku.
– Ty jseš teda kamarádka! Tebe brát už na žádný akce nebudu. Nejen, že flirtuješ s těma samýma holkama, který se líbí i mně, ale co víc, jseš i úspěšnější!
– Kdybych byla ze všeho tak nadšená jako ty, tak už se sama dobrovolně cpu sedativama. Pro jistotu.
– Vyhrála jsi. Za odměnu tě zvu do kina.
– Za trest nepříjmám.
– Napsal jsem jí, že je ta párty super, že na ni dneska kašlu, ale ať mi druhej den kouká donést do práce čisté oblečení… a čekal jsem, že se naštve. Nenaštvala. Kromě prádla mi donesla i buchtu, kterou ještě v noci narychlo uplácala.
– Dokonalá žena, co?
– Jo. Ale stejně se s ní rozejdu.
– Nepleť si Jachtařské rozhledy s Jachtařskými pohledy. Jachtařské rozhledy jsou časopisem o jachtingu, Jachtařské pohledy nudistický magazín.
– Mohli by natočit další díl Ducha, v hlavní roli by zase byl Patrick Swayze a –
– Ale vždyť je mrtvej…
– No právě. Má tu nejlepší hereckou průpravu. Praxi.
– Kvalitativně jsou na tom pořady z České televize tak, že jsou dobré, průměrné, špatné… a ty z Brna. Jasně sestupná tendence.
– Nemůžeme spolu chodit. On je tak slušnej a já jsem taková… no víš přece, jaká.
– To teda nevím, jaká…?
– No taková jakože dobytek.
– Nikdy mě nepřestane fascinovat, že někdo s tak malýma nožičkama dokáže ťapkat tak rychle.
– Jaká je, hezká nebo tlustá?
– No… je… je sympatická.
– Takže tlustá, chápu.
– Někdo si objednává na párty pizzu… já si objednávám děvky. A pořádně macatý!
– Kdybych chtěla, mohla bych být fakt šťastná a spokojená, vyřešit rázně svý problémy a dál se s tím netrápit.
– Co ti brání?
– Nevím. Asi nechci.
– Nevíš o někom, kdo shání bydlení v Praze? Je to pěkný byt, měl by vlastní, plně vybavený pokoj, nedaleko centra, s balkonkem…
– V čem je háček?
– No, já bych byl toho dotyčnýho spolubydlící.
– U mobilu se mi zasekávají klávesy. Takže mám teď ze všech fotek slideshow…
– Všechno je na stejný brdo, jen je to brdo třeba poznat.
– Je to hodně hustej film, celej den jsem z něj byla filozoficky rozhozená a –
– Ale no tak. Vždyť tebe filozoficky rozhodí i nedělní pohádka na ČT1!
– Jak on teď vypadá?
– Jako holka.
– Vždycky vypadal jako holka.
– Teď ale vypadá jako ta zpěvačka z Tokio Hotel.
– To je ale taky kluk.
– Netrpělivý student kouká na přednášce furt na hodinky. A ten hodně netrpělivý student? Ten dá hodinky k uchu…
– S tím nožem jsi nebezpečná. Hlavně sama sobě. Jen počkej, až budeme vysvětlovat u soudu, že jsi na něj spadla.
– Sedmkrát…
– Ty jsi ale jediný člověk na světě, který by to fakt dokázal!
– Cože, musím jít k šéfce? Ale ne… to je jako jít na Krchov. Tam taky nikdo nechodí rád…
– Od doby, co tam bydlíš, to degradovalo z pětihvězdičkového hotelu na tříhvězdičkový.
– Ten pes pořád štěká! Proč ten pes pořád štěká?! Udělej s tím něco!
– A co jako?
– Já nevím… nechat utratit?
– Vy Pražáci jste moc nafoukaný na svý město… ale i v Brně jsou dobrý místa.
– Jo, to je pravda. Třeba výpadovka na Prahu.
– Auto je jako manželka. Taky se nepůjčuje.
– Má tak huňaté obočí, že by se na něm dalo stavět Lego.
– Ty jsi v poslední době tak roztomilá, tak sladká, tak barevná – až je mi z tebe na zvracení. A to myslím v dobrým, samozřejmě!
– Hm. Tak dík, no.
– Važ si toho, větší lichotku ze mě nedostaneš.
– Hlídej si dítě, nebo přijde zlej slon a odnese si ho! Pedobear je historie.
– Já bych se klidně holil komplet i tam dole, jenže jak si mám asi oholit kulky?!
– To se musí podržet…
– Kdyby mi to radši nabídla nějaká holka… ale jestli fakt chceš…?
– Hele, to nebyla nabídka! Takový kámoši zase nejsme!
– A co takhle, dát k tomu nějakou oblohu?
– Simtě! Jestli chceš oblohu, podívej se z okna.
– Maminka vždycky říkala, že když je víno dražší než mlíko, je to zbytečnej blahobyt.
– Stmívání je úchylný. Bellino dilema mezi Edwardem a Jacobem je vlastně dilema mezi nekrofilií a zoofilií.
– Není to k němu daleko, jen dvě a půl hodiny cesty.
– Autem?
– Ne…, letadlem.
– On ho někdo nemá rád?
– Já!
– Tak se zeptám znovu – on ho někdo nemá rád, kromě jeho přítelkyně?
– Já vím, že mám křeč v noze, ale fakt si ji užívám…
– Jsem veselááá, jsem veselááá, prsa mi rostou, pampeliška chlupatííí, budu nevěstou!
– Tahle holka – je gangster.
– ‚Velmi pěkná. Dokonce nadprůměrná‘, řekl mi. Polichoceně jsem se zazubila – a pak mi došlo, že nemluví o mně, ale o mé seminárce, a podala jsem mu zklamaně index.
– Sloveso se podřizuje vesmíru!
– Jak to?
– No, sloveso je ve větě, věta patří jazyku, jazyk člověku… a člověku se podřizuje vesmír. To je přece jasný, ne?
– Vlastně… ne.
– Jak to, že se dvě rovnoběžky v nekonečnu protnou? Nekonečno přece neexistuje, je jen abstraktní pojem o nezměřitelném –
– Hele, tyhle kecy si nech na hodiny filozofie, teď máme geometrii.
– Jak jsi vlastně zvládl třicet let manželství?
– Jo, kamaráde… den po dni.
– Víš, jak je ta reklama s tím smradem, co chce jít kadit jen ‚na Kájův‘? Já bych mu řekla, ‚se poser, smrade‘ –
– Ty budeš jednou dobrá matka, fakt.
– Z tý bolesti jsem vymyslel asi sedmnáct novejch sprostejch slov.
– Panejo, mezi váma to fakt slušně jiskří. Buď se co nevidět profackujete… nebo zasouložíte.
– Mám tě ráda zhruba jako… jako zlatou rybičku.
– Co tím myslíš?
– No, asi bych plakala, kdybych tě splachovala do záchoda.
– Já na homosexualitu nevěřím. Ve vztahu jde hlavně o reprodukční akt.
– Na tom něco bude, reprodukce je fajn.
– Jak pro koho, asi.
– Násilí je v Mechanickým pomeranči podaný děsně zábavně. Člověk se na to dívá a říká si: ‚jo, taky bych si šel kopnout do bezdomovce‘.
– Ty typy kluků, co mě balí, nepotřebujou ženskou, ti si vystačí i se zahradní hadicí!
– Pracuju mezi mrtvýma kuřatama, všichni pořád čumíme jak vyvoraný myši, a vy se tím cpete jak prasata!
– To KFC je hotovej zvěřinec, že jo?
– Když ti něco pochválí víc lidí, tak je pravda, že je to dobrý!
– Svatba bude v září.
– A už sháníš?
– Co, třeba manžela?
– Půjdeme darovat krev v kostýmech, to bude bomba.
– Já bych šel hned! Ale jenom v kostýmu Draculy.
– Prostě tam napiš, jak to je, napiš, že je úplně blbej.
– Já snad radši napíšu sveřepej, to zní trochu líp.
– To ho ale moc nevystihuje.
– Prosím tě, co je to ontologie?
– No, to je taková věda…, která… se zabývá studiem ontů, to jsou takoví malí lidičkové, co žijou v lese.
– Hm, tak dík teda.
– Jééé, podívej se, šneček! Budeme si s ním hrát!
– Zašlápneme ho!
– Osobní strážce je vlastně takovej romantickej film pro muže. A o tom žádná.
– Ale –
– O tom žádná!
– A pak se mu stalo to nejhorší, co se mohlo stát!
– Co se mu stalo? Umřel?
– Ne… ztratil ten důležitej dokument. Ale kdyby umřel, tak by jim to docela nandal…
– Othello byl vlastně úplně stejnej jako Darth Vader.
– Jak to?
– No byl černej – a taky každýho škrtil.
– Víte, co je tympanon, ne?
– Hudební nástroj, ty bubínky!
– Ne, to je tympán, tympanon, tedy fronton, je trojúhelníkový reliéf ve štítu kostela.
– Ale určitě to nemá takovej dobrej zvuk jako tympán.
– Ta ženská, jak šla na záchod, to byla ona? Hm, až půjde zpátky, tak jí podám ruku… no, ale nejdřív se zeptám, jestli si ty ruce umyla.
– Ona je lesbička, víš?
– Vím, ale nechápu. Taková hezká, milá slečna to je… Že si radši nenajde chlapa!
– Člověk dokáže vydržet až tři minuty bez kyslíku!
– A pak co?
– A pak umře!
– Všechny tvý skleničky jsou neskutečně upatlaný. Kdyby tě někdo pozval na drink a ty bys ho zabila, podle tohohle by tě vždycky identifikovali.
– Představ si dva idioty, kteří se považují za borce, co neustále hrajou Playstation, chlastají pivo a vypráví naprosto neuvěřitelný historky, který se jim staly – i nákup deseti rohlíků je v jejich podání thiller.
– To zní dobře, co je to za seriál?
– Ne… to jsou mý spolužáci…
– Do sebe, porvěte se! Roztrhejte si občanky!
– Ty máš ale přihřátou růžovou mikinu!
– Není růžová, ale lososová.
– Aha. Ty máš teda přihřátou lososovou mikinu!
– Všechny dárky, který se týkají Star Wars, jsou trapný.
– A to říká člověk, kterej právě dostal polštář se Zacem Efronem…?
– Víte, co je zábavného na vánočním úklidu?
– ???
– Nic.
– Snídaňový balíček je nepochybně největší vynález od dob perforovanýho toaletního papíru!
– Nevím proč, ale v poslední době moc nespím.
– Nespavost je vážná nemoc, s tím bys měla něco dělat.
– Třeba jít spát?
– Náboženství je jako sex. Lidi se na to nechtějí dívat, chtějí to dělat.
– Kam že jede, do Antarktidy? A nechce mě vzít s sebou? Jsem skladná, zábavná, a když cestuju, ani toho tolik nesním.
– Kdyby se dávaly Nobelovy ceny za blbost, jí by už jedna stála v koupelně na poličce.
– To je pěknej příměr.
– To je smutná pravda.
– Mejdan! A mně nikdo nepozval… Za to někdo zaplatí. Pomstím se jim, pomstím se jim všem!
– Copak tys tam chtěl jít?
– Ne, ale o to přece nejde.
– Chlape, když ti ženská řekne ne, znamená to ne. A tobě, když ženská řekne ne… no, znamená to asi možná.
– Ty jseš takovej skrytej hajzl. Pořád jen mlčíš, koukáš, posloucháš… a když promluvíš, je to nějaká jedovatost.
– Vzteklý asijský pes na čtyři?
– Goro, bílý pes!
– Je to tu mrtvý…
– Jako glam rock!
– Co to počítáš?
– Kolik mi ještě zbylo peněz.
– A co ti vyšlo?
– Že mě zveš na tohle kafe.
– Já tě vidím dvakrát… Ty budeš opilej!
– Poslyš, jak dlouho se my dva známe? Jak je možný, že jsem to na tebe ještě nikdy nezkoušel?
– Ty nám voníš… jako Bella. A my jsme tvý Edwardové!
– Babička od Němcový se prý dobře umístila v anketě Kniha mého srdce…
– Šťastná to žena!
– Panejo, tenhle týpek vypadá hustě. Panejo, to jsem vlastně já!
– To napsala ta slavná spisovatelka, ta, no… Kateřina Bílá!
– Spíš Karolína Světlá, ne?
– Otakar…, to jméno mi něco připomíná… asi nějakýho motýlka nebo tak něco…
– Otakárek je motýl, ne?
– A není spíš někdo Otakar Motejl…?
(Poznámka: jde bohužel reálný dialog dvou blondýnek 🙂 )
– Jasně, taky mám titul. Tři t.
– A co to jako je?
– Trojnásobná teta.
– Člověk by neměl používat cizí termity, když je nezná suterénně nebo není v bobré konvici, protože je zde veliké rizoto, že to skončí fiatem. Každý se tváří jako suvenýr, ale vrátí se mu to jako buzerant.
– Ty jseš tak protivná! To mi nemůžeš říct jedno jediný hřejivý slovo?!
– Jako třeba ‚svetr‘?
– Tak co si dáme? Půllitr pivka, šel by?
– Šel by, ale stejně ti ho donesou.
– A měli na sobě takové ty veselé teplákové soustavy…
– ???
– Soupravy.
– Teď se necháš ostříhat? Teď? Proč teď?! Teď, když jsi konečně začala vypadat jako člověk?!
– Jenom jsem kontroloval puls a tep.
– Puls a tep je to samý.
– Dejme tomu, já kontroluju pro jistotu obojí!
– Jaká slavná osobnost žila na Kampě?
– Chobotničky ze šestého patra?
– Taky bys mohla přijet na prázdniny za mnou.
– Taky bych si mohla prostřelit hlavu…
– To by se ti ale cestovalo docela špatně.
– Já jí nechci, ale normálně jí to udělám! A udělám jí to tak, že jí to bude bolet!
– Radši chlastej…
– Jestli si myslíš, že pak budu něžnější, tak nebudu!
– Já vůbec nemám silnou vůli. A když už ji mám, tak jenom na krátkou chvíli.
– Pán kolega, počúvajte, aj vy jste Slovák?
– Ne, proč?
– A kedže mi pisate protokoly po slovensky…
– Aaaaah, panebože, panebože, něco po mně leze, něco po mně leze!
– Klid, je to jen mravenec – aaaaah, panebože, MRAVENEC!!!
– Planeta Země je kulatá, říká Wikipedie.
– Tak je to pravda, to je jasný.
– Když jsem byl v Anglii, všichni mi říkali sonny, synku. Ale to jsem byl mladší…
– A patrně i hezčí, že jo?
(Poznámka: dialog učitele angličtiny a spolužáka Malého Honzíka)
– Je dobrodruh, jede na rok do Japonska.
– Fakt? A na jak dlouho?
– Co bylo Bostonské pití čaje?
– Hodně cukru, málo smetany?
– Jaká je odpověď na zjišťovací otázku?
– Nevím.
– Ty jsi lama, uuu-uuu.
– Jseš si opravdu jista, že to uuu-uuu bylo nutné?
– Ani u porna není můj jazyk nažhavenej tolik, jako při pohledu na tu zmrzlinu!
– Nekoukej mi pořád do výstřihu, prosím tě!
– Já bych… rád, ale… když máš… tohle… tričko… tak si nemůžu… pomoct.
– Tak aspoň mluv jako normální člověk!
– On je přesně ten typ člověka ‚kde neusne, tam se poslintá‘.
– Mladej Kočka byl dříve docela známý ve světě sportu. Víte, čím?
– Střelba na živý cíl?
– Jéé, ty máš pěkný botičky!
– Díky, ty jsou z Londýna.
– Hm, ty moje z Prioru.
– Letadýlko Káně? To je ten slavnej českej Top Gun.
– Ten slavnej běžec. Emil…
– Hácha!
– Čím začíná Ústava ČR?
– Nepokradeš!
– Já si vezmu pistácii, jo? Anebo ne, já vylížu šlupičky.
– Národní třída? To je anglicky National Class, ne?
– Chvíli jsem si myslela, že to děláš schválně. Pak mi došlo, že tak pitomá jseš doopravdy.
– Ty držíš dietu?
– Jo i ne. Nemám už peníze na jídlo, ale když to řeknu, je jasný, že jsem donucená hladovět. Když ale řeknu, že držím dietu, je to úmyslný hladovění s jasným cílem.
– Tess je zabiják, má osm zářezů na pažbě.
– Jenom osm???
– Víc se jich tam nevejde.
– Můj bratr ale není teplý. Ten ojede všechno, co má kozy.
– Třeba pastevce…?
– A jsme doma!
– Já jsem vlastně nikdy neplakal. Teda až na to, když zabili Godzillu.
– V Polsku dělali experimenty. Na co šáhli, to se jim postavilo.
– Dírka mého přítele je pro mě svatyní.
– Úvěr je krok do tmy.
– Bere mě slepák. Škoda jen, že už ho nemám.
– Tak to budou zaražený prdy.
– Foť rychleji, dochází mi upřímnost!
– Cože, pan ředitel nám zrušil jarní prázdniny?!
– Jdeme ho defenestrovat!
– Tak kdo má ještě tu drzost si objednat?!
(Poznámka: tuto hlášku pronesl číšník k hostům :))) )
– Jsem smutnej, v obchodě už nemají žádný Kubíky.
– Neboj, v televizi říkali, že nám Rusko pošle dva miliony kubíků!
– On vůbec neumí používat techniku. Vsadím se, že ještě píše na hliněný tabulky klínovým písmem.
– Máš zítra zkoušku?
– Ne.
– A musíš se ještě učit?
– Ani ne.
– Tak zašukáme, ne?
– Tyjo, ten teda dává čočky!
– A já tu nemám ešus!
– No! Konečně nějaký pořádný fižžžžžžum a málem nám to urve hlavy!
(Poznámka: takhle kamarád zhodnotil silvestrovské snažení přátel vypouštět rachejtle)
– Šlápni jí na hlavu, dokud leží na zemi!
– No však víš, o kom mluvím… do něčeho dělá… a má křivý zuby.
– Jo, to mi fakt pomohlo.
– Všechny ty vánoční filmy jsou stejný. Nějakej padouch chce zaujmout Santovo místo, ukrást mu práci, získat jeho soby… Co se tak divně usmíváš?! Nechce je přece prznit, ale podmanit si je!
– To je totéž.
– Je to typická ženská. Před zkouškou na mě byla naštvaná, že se jí nevěnuju, tak jsem se jí věnoval, ona zkoušku nedala a teď je na mě naštvaná, že jsem se jí věnoval až moc.
– Každej přece zná Garfielda. Co ty, znáš Garfielda?
– Ale jo.
– A co o něm víš?
– No, je to takovej pes, ne?
– Někdo provozuje tantrický sex, my prostě normálně počesku šukáme.
– Ty jdeš do kina na High School Musical? Ty nejsi normální.
– Nikdy jsem se tě ani nesnažila přesvědčit o opaku.
– Takže Honzo… nebo Jene? Jak ti mám říkat?
– To je jedno. Co třeba Franto?
– Víš co, já jsem jako ten filozof, co si pořád stěžoval, že čím víc toho ví, tím víc je… to… no však víš… Tím víc… no jako že tím je chytřejší.
– Tak to o tobě fakt neplatí.
– Už mě štveš, jak pořád mluvíš o mých kozách!
– Já nemluvím o tvých kozách, ale o prsou.
– Buď tvrdej, neustup! Dej mu pod rukou tak pětikilo, jasný, a bude to vyřešený.
– Ja mám u sebe jenom dvacet pět korun…
– Každej říkal: ‚Já se s tím chci podělit‘, tak jsem se taky chtěla podělat!
– Dala jsem mu svý srdce…
– To je klišé…
– Možná, ale já bych mu dala všechno, klidně i ponožky, kdyby si o ně řekl.
– Víš, že mě každej den něčím překvapíš?
– S kým vším on vlastně spal?
– Spíš ti řeknu, s kým nespal, to bude kratší seznam.
– A ne, že váš jedinej závěr z týhle hodiny bude ten, že noviny se hodí leda tak na čtení na záchod!
– Komodor, to je ale blbý jméno, co?
– A když ji líbal, měl při tom zavřený oči?
– To nevím, proč?
– No, jestli jo, tak vzhledem k tomu, že tě pořád miluje, je jasný, na koho při tom myslel.
– Jedno pivo. Třikrát!
– Párek v rohlíku, prosím.
– Jedenáct.
– Ne, jeden.
– Co on vlastně pořád dělá? Vždyť on jenom žere nebo pije!
– Japonci jsou všichni Kofola.
– Jestli tohle uděláš, tak tě zabiju, stáhnu z kůže a vykostím – a ani u toho nehnu brvou.
– Volá mi Tom! Honem, co mu mám říct?
– Řekni mu: ‚ahoj‘.
– Haluzzi, ty jsi hloupé, retardované dítě, a tví rodiče musí být smutní pokaždé, když se na tebe podívají.
– Nikdy jsem neviděla konec prvního Indiana Jonese.
– Jak to?
– No, Indy přece řekl Marion „zavři oči“, tak jsem je taky zavřela.
– Já se ale nemůžu opít. Když hodně piju, tak hodně bliju.
– A tak se dáma nechová, to je fakt.
– Calvin Klein, říkáš? Od toho mám kalhoty.
– Wu Čong, od toho mám kalhoty zase já.
– Fakt lituju toho, že jsem to s ním chtěla pořešit ještě ten den. Zrovna zapíjel náš rozchod v hospodě, takže přišel opilý, byl nevrlý, urážel obsluhu, poblil mi lodičky a nakonec jsem mu ještě musela půjčit dvacku na šalinkartu. No chápeš to?!
– Ale jo, chápu. Tím chceš vlastně říct, že ti bylo lépe, když jsi chodila se mnou.
– Takže my tedy máme opravdu podzimní prázdniny?!
– Ano. Naše škola kombinuje to nejlepší z vysokých i středních škol. Až vymyslí něco dobrého ve škole mateřské, zavedeme to taky.
– Co třeba odpolední spánek?
– Mé oblíbené postavy ze Star Wars jsou Darth Vader a generál Grievous.
– Aha, takže samí astmatici.
– Je stejně mladá jako já, jenom o něco déle.
– Je to pěkná, barevná obálka –
– Ehmmm, to ani ne, je bílá s černým nápisem.
– Černá a bílá, to jsou přece taky barvy.
– Každý novopečený rodič by měl vědět, že namydlené dítě klouže.
– Tak jo, dobře, jsem na holky! Už jsi spokojená? Ještě nějaký dotaz?!
– Vlastně jo, ještě jeden.
– No?!
– Půjdeš se mnou na rande?
– Už jste se skamarádily?
– Ale jo, skamarádily. Už si navštěvujeme i blogísky.
– Prasklo topení, to teď netopí, a stříká z něj voda.
– Tak to něčím ucpi a na noc se pořádně přikryj.
– Já vím, aby mi neodplavala peřina…
– Spíš aby ti nebyla zima…
– To je ta v těch fialových riflích?
– Jo, ta v těch zelených.
– Ve Slovensku je jiné časové pásmo. Jsou tu o šest minut pozadu.
– Sim tě, topení je od slova topit. Tak se nediv, že tě vytopilo.
– Ano. Mohl bych ti pomoct. Ale dívat se na to, jak se s tím patláš sama, je mnohem zábavnější.
– Biologické pokusy na psech potvrdily textovou dokonalost našich textů.
– Já s ním nechci nic mít. Maximálně jeden sex, a to stačí. Jsme kámoši, ne?
– Nikomu by nevadilo, kdybych teď skočila z okna –
– Neblbni, prosím tě.
– Mrzelo by tě, že jsem mrtvá, nebo spíš lituješ ty chudáky, co to budou muset uklízet?!
– Chceš to opravdu vědět…?
– Vidím světlo na konci tunelu…
– Tak vypadni z té silnice, pitomče, jede auto.
– Připadám si jako největší idiot na světě…
– Klid, určitě jsou i větší idioti.
– Tos mě moc neuklidnil.
– To jsem ani nezamýšlel.
– Freud by to svedl na pomyslný incestně-milostný vztah s mým neexistujícím nevlastním bratrem.
– Jak je možný, že mě slečna K dokáže vytočit pokaždý, když s ní navážu nezávaznou konverzaci?
– Protože je blbá.
– Ale já ji mám ráda…
– Ty taky nejsi žádnej intelektuál.
– Já nejsem lesba, já mám jenom ráda ženský.
– Co je to?!
– To je tvoje ruka.
– Nedávej si pod hlavu ten chleba.
– V tom případě by bylo nejlepší ji prostě zabít.
– Hmmmmm, asi jo… ale co pak budu dělat s tou mrtvolou?
– Nekrofilii…?
– Nesnáším heteráky. Jsou odporní a jsou všude. A pořád se oblizují.
– Nejsem třeba schopen číst korán. Taky proto, že je v arabštině.
– Nechceš jíst mrtvý zvířata? Jez živý!
– Je to fakt životabudič. Do kafe si dáš panáka vodky, syrové vajíčko, nastouhanou mrkev –
– A vystřízlivíš?
– Ne, ale pozvracíš se.
– Z těch nervů dostanu leda tak to… jak se to jenom… jo, hemeroidy.
– Myslíš žaludeční vředy?
– Ehmmm… jo.
– Bude to skvělý, až budu důchodkyně. Budu chodit od cukrárny k cukrárně… Průser by ale byl, kdybych dostala cukrovku.
– Já mám totiž všímací talent.
– To jsem si teda nevšimla.
– Protože ty ho nemáš.
– Nejprve jsem na tebe byla naštvaná. Pak jsem ale nad tím docela dlouho přemýšlela.
– A už se na mě nezlobíš?
– Naopak, teď se zlobím ještě víc než předtím.
– Číňani nepřežijou.
– Proč?
– Protože se sežerou navzájem.
– Ti žerou rejži.
– Ale už jim dochází.
– Bylo to hrozný. To si nedokážeš snad ani představit! Všude okolo byli samý mrtvý lidi…!
– Aby ne, když jsi byl na hřbitově, blbečku.
– Jsi divná.
– Proč?
– Protože nemáš ráda slunce. Každej má rád slunce.
– Já ne.
– Tak vidíš, že jsi divná.
– Víš, za tvých mladých let možná bylo prádlo s dvojím háčkem na podprsence…
– Jo, ale taky ještě kovový pásy cudnosti, do kterých ses musel dostávat šperhákem.
– Tohle je víno od nás z Kyjova!
– …
– Teda, ono je sice z Itálie… ale balili ho u nás v Kyjově!!!
– Intimní zóna je od 6O cm.
– OK, takže asi od 6O cm do – 2O cm.
– Každá žena, která nemá nadpřirozené schopnosti, je lesba.
– Pan Tau mluvil! Bim – bo!
– Ne, to byl chobot.
– My nemluvíme o Blairovi teď!
– Chobot jako chobot.
– Ach jo. Blair má Bimba, Bossi ma Bimba, Lord evidentně taky…
– Jenom ty máš fandítko.
– Ty jsi emo?
– Ne, já tak jenom vypadám.
– Takže nejsi smutnej, že musíš být v práci?
– Tohle si přečti, až budeš normální.
– Já jsem normální!
– Tak až budeš střízlivej.
– Tys nikdy, vole, nezažil útočícího potkana?!
– Jsem smutnej. Umřel mi kanárek Pepík.
– To je mi líto. A na co umřel?
– Na kočku.
– Lancz-con! To je úžasný! Jste jako nějaká sekta!
– Nebo sraz anonymních alkoholiků!
– Budete tam obětovat nějakej dobytek?
– Ty jsi vůl…
– No prosím, a jsme u toho!
– Potterovci mají smyslu pro humor plné Bradavice.
– Co vyvěsili Nebelvírští za plakát před prvním famfrpálovým zápasem?
– Baník, pičo.
– Jsem letec Biggles. Vyletěla jsem od zkoušky a ani jsem nepotřebovala letadlo.
Dívka A: Poslyš, nutí tě někdy tvůj přítel k sexu?
Dívka B: Ne, to ne.
Dívka A na chlapce A: Vidíš???
Chlapec A: Poslyš, a jak často se milujete?
Dívka B: Skoro každý den.
Chlapec A na dívku A: Vidíš?!