Původně jsme měli jet s přáteli do Ameriky na Celebration v roce 2020. Jenže pak svět ovládla koronavirová pandemie a akce se přesunula až na květen 2022. Dodnes si pamatuji, jak jsem se tehdy zhrozila, že je to šíleně daleko… a přece to uteklo jako voda a my už stáli ve frontě před začátkem akce, abychom se prokázali očkováním a získali speciální náramek, co je pro vstup na Celebration povinností. A taky vstupenky, bez těch by to nešlo rovněž ;). Náš ansámbl se sice lehce proměnil, jelikož jeden kamarád jet nakonec nemohl a tak ho vystřídal Roman, ale myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsme si to užili naplno. V tom dobrém i špatném slova smyslu :).
– nejlepší Celebration, jakou jsem kdy zažila, byla ta v Londýně v roce 2016. Tehdy došlo na několik úžasných setkání s celebritami, zážitků, které nejspíš nikdy nezapomenu, momentů, kdy jsem si jako celebrita připadala i já sama… Na ničím nepřekonatelný Londýn moc ráda vzpomínám. Pořád to byl ale v Anaheimu podstatně menší stres než v Orlandu v roce 2017, tedy žádný zmatek na akci, žádné přespávání ve frontě na zemi a žádný strach, že se do sálu po tak šílené noci beztak nedostaneme. Tentokrát jsme měli štěstí na panely, na které se nemusela (skoro) stát fronta. Místo nocování na místě se totiž losovalo, což je skvělá novota – a my jsme byli čtyři, takže jsme měli 4x větší šanci získat pro celou skupinu tikety. Amíci, co jsou posedlí tvořením front, prý byli nespokojení, že si nemohli „zasloužit“ místo kempováním v předsálí. Magoři.
– hned první den jsme se účastnili panelu Lucasfilm’s Studio Showcase. Říkala jsem si, že to už nejspíš nic nepřekoná – a mýlila jsem se :). Ale pochopte: na vlastní oči jsem viděla své nejoblíbenější herce Ewana McGregora a Haydena Christensena bok po boku na jevišti, byli krásní, vtipní a pohotoví (Ewan dokonce na celý sál zahřímal „hello there“ a dav zajásal a udělal mexickou vlnu). Také došel Diego Luna a pustili nám teaser docela nového seriálu Andor, teaser na třetí řadu seriálu Mandalorian, teaser k fantasy seriálu Willow (pokračování stejnojmenné pohádky Rona Howarda, jenž upoutávku osobně i uvedl), samozřejmě ani v jednom případě nechyběl na pódiu cast… a pak před námi zbrusu nový theme song ze seriálu Obi-Wan Kenobi osobně dirigoval hudební skladatel John Williams. A když už jsme měli pocit, že už to prostě nemůže už být lepší, ukázalo se, že opak je pravdou – Williamsovi totiž přišel popřát ke kulatým devadesátým narozeninám, co měl v únoru, sám Han Solo a Indiana Jones v jedné osobě, tedy Harrison Ford. Ten se přitom akcím tohoto typu vyhýbá, a proto jeho účast byla pro všechny velkým překvapením i šokem. Bylo to dojemné a dechberoucí, myslím, že mi vyhrkly slzy do očí.
– díky účasti na ranním panelu jsme se dostali na speciální předpremiéru seriálu Obi-Wan Kenobi, a to byla hrozná pecka. Nejenom, že mne první dva díly ubezpečily v tom, že půjde o nejlepší SW seriál (a tento můj názor se nezměnil ani poté, co jsem skoukla na Disney+ zbývající díly, sorry, Mando, sorry, Bobbo…), ale také jsme měli obrovskou kliku na místa. Na dosah ruky od nás přes uličku seděl Temuera Morrison (Jango/Bobba Fett!) a Sam Witwer (hlas Dartha Maula!), když pak zhasla světla, došel i Ewan McGregor (Obi-Wan!) a Hayden Christensen (Anakin/Darth Vader!) . Blair v jednu chvíli navrhoval, že „zavelí krleš“ – a než se sekuriťáci vzpamatují, „vezmeme je šturmem“ a stihneme je pořádně otlapkat, ale nakonec jsme se udrželi. Přece jenom jsme nechtěli být vyhozeni z akce už první den ;).
– skvělý byl i panel (nejen) s Jonem Favreauem a Davem Filonim. Pustili nám mnohem delší ukázky na třetí řadu Manďáka a dorazil i samotný Pedro Pascal. Také nám pustili sneak peak Ahsoky a po této ukázce z právě natáčeného seriálu mne to konečně začalo zajímat, jinak totiž tuhle postavu nemám moc ráda (charaktery, co „přesluhují“ a neumřou, když by správně umřít měly, prostě nesnáším – ano, koukám i na tebe, Darthe Maule!). Co tam bylo tak úžasného, že jsem změnila názor? Posádka vesmírné lodi Ghost ze seriálu Rebels! Na panel se kromě představitelky Ahsoky, tedy Rosario Dawson, dostavila i půvabná herečka Natasha Liu Bordizzo, co se na Disney+ stane hranou verzí mé oblíbené a mnou cosplayované Sabine Wren. Jo a na pódiu nechyběl ani droidík Chopper či Grogu alias „baby Yoda“.
– taky jsem se fotila s Ewanem McGregorem. Jsem jeho velká fanynka a hluboce ho už spoustu let miluji, a tak jsem se trochu bála, abych pak v jeho přítomnosti neudělala nějaký trapas. Třeba abych pod návalem emocí neomdlela. Upřímně, měla jsem co dělat. Objal mě kolem ramen. Neomdlela jsem. Já ho popadla kolem pasu. Neomdlela jsem (ale Ewana jsem tím asi lehce zaskočila, jelikož na výsledné fotce má velmi zvláštní výraz…). Vyhrkla jsem na něj, že je pro mě čest se s ním potkat, a on se zasmál, poděkoval a vrhnul na mě ten svůj úsměv s dokonale rovnými zuby. Ani tehdy jsem neomdlela! Ale naštěstí to celé trvalo jenom pár vteřin, protože se mi šíleně třásla kolena :D. Byl to pro mě splněný sen a ani jsem nelitovala nemalé částky, co jsem za to dala. Vzpomínka to totiž byla a navždy bude naprosto nezapomenutelná.
– 
díky Rebel Legion jsem pak měla možnost vidět zblízka božského Ewana ještě jednou, na podpisovce, kdy mu byla předána plaketa a placky legií. Prostě jsem se k nim na sprosťáka neomaleně vetřela, a to i když jsem na sobě neměla ani kostým. To ale byla hrozná rychlovka, nikdo se u něj nemohl na delší dobu zastavit, natož to udělat nějak slavnostně, nicméně jsem si nad ním mohla alespoň ještě jednou zaslintat. On je vážně tak krásný jako ve filmech! I když o dost menší a útlejší, než jsem čekala. Jenže to platí o většině herců, s nimiž jsem kdy měla tu čest. Kamery hrozně zkreslují a filmy jsou podvod, jak jsem se ostatně pak přesvědčila například v Hollywoodu nebo ve filmových studiích Warner Bros.
– chtěla jsem se vyfotit i s Kelly Marií Tran, tedy s herečkou, co v epizodách 8 a 9 ztvárnila Rose Tico. Bohužel nám ale krátce před focením oznámili, že se fotí s fanoušky jenom přes plexisklo, patrně v obavě z nákazy virem covid-19. Fotky s plexi vypadají strašně a není tam ten kontakt s celebritou, o který člověku prostě jde, takže jsme, tak jako mnozí jiní, focení odmítli a požadovali vrácení peněz. Později nás však čekal dost nepříjemný šok, když jsme zjistili, že se Kelly ve skutečnosti fotila bez plexiskla a neměla problém se s lidmi dokonce ani vřele objímat. Společnost, co zařizovala focení, to nějak pomotala – s plexisklem se fotila patrně v ten den pouze Billie Lourd, dcera bohužel již zesnulé princezny Leii, tedy Carrie Fisher. Blair naběhl na pořadatele a dožadoval se vysvětlení, ale novou fotku si už nevydupal. Kelly měla bohužel jenom jedno focení…
– čestné členství se předávalo kromě Ewana McGregora i Jetu Lucasovi, adoptivnímu synkovi George Lucase, jenž si v Hvězdných válkách zahrál malé štěky (zapamatovatelnou rolí je hlavně malý Padawan, jenž prchá před klony po vydání rozkazu 66 a je zabit před senátorem a budoucím adoptivním otcem princezny Leii, Bailem Organou). Na Celebration o jeho podpisy zájem moc nebyl a fronty se u jeho stolečku rozhodně netvořily, a tak tam osamoceně seděl, hrál si cosi na mobilu a tvářil se celkem dost znuděně a otráveně. Čestné členství, které mu za legie věnovali s pár milými slovy Blair s Bossi, ale vděčně přijal a dokonce vykouzlil na obličeji i úsměv.
– vzhledem k tomu, že v USA na tom byli s pandemií v té době ještě trochu hůře nežli v tuzemsku, kromě výše zmiňovaného pásku, jenž dokazoval, že je člověk očkovaný anebo po nedávno prodělané nákaze plný protilátek, se na akci musely po celou dobu nosit roušky. Ne všichni to dodržovali a nebyli tam žádní staffáci, co by to nějak zvlášť kontrolovali nebo snad vyžadovali. My se snažili být poctiví a roušky jsme odkládali skutečně jenom na pití a jídlo (anebo když už jsme byli horkem fakt zmožení a potřebovali ochladit). Později jsme se dozvěděli, že si někteří legionáři, jimž rouška neladila ke cosplayům a tak se s ní vůbec neobtěžovali, dovezli z conu jako suvenýr koronu…
– panely jako takové byly skvělé, ale co se mě týče, není nic otravnějšího nežli „rozkuřovači“. Tak Blair říká uječeným moderátorům, co před panelem hicují (i hecují) publikum. Jsou vždy uřvaní, afektovaní a nutí lidi bezdůvodně pištět, tančit, zpívat, či se nějak jinak veřejně zesměšňovat. A Amíci jsou zrovna takový ten věčně nadšený národ, co se skutečně neostýchá bezdůvodně pištět, tančit, zpívat… či se nějak jinak zesměšňovat. Upřímně, měla jsem jich po těch pár dnech plné zuby, ale možná je chyba ve mně, protože neumím (nebo spíš nechci?) být takhle spontánní.
– kdybych měla tu moc, zakázala bych na amerických conech kromě rozkuřovačů také taková ta motorová… no, jak to nazvat… vozítka. Vypadají jako malé čtyřkolky a využívají je morbidně obézní Amíci, kteří jsou tak tlustí (nebo spíš tak líní?), že se neobtěžují chodit a musejí se pohybovat po akci právě na takových vozítkách. Zabírají s nimi ještě více místa, než kdyby valili svá těla úzkými uličkami mezi stánky bez použití techniky, a drandí s nimi docela potichu a zákeřně, často ani nevíte, že je máte za zadkem, dokud vám div nepřejedou achilovky. To samé mi vadilo i v Disneylandu, ačkoliv tam na paty najížděly i kočárky.
– coby členové mezinárodní kostýmové organizace Rebel Legion (naše česká odnož se jmenuje Lion Base) jsme se účastnili takzvaného bashe, tedy velkého srazu nebo spíš party členů. Náš velitel Blair je, jak jsem už nejednou psala, všudezdejší, takže se měl stále s kým bavit a dělat si selfíčka, my tam zase k našemu upřímnému údivu narazili na jednu Češku, co tam akorát dojela. Hudba byla skvělá, živá kapela hrála taneční osmdesátkový a devadesátkový výběr dle našeho gusta, a dobře jsme se bavili. Akorát v USA nejsou zvyklí pařit tak jako my v tuzemsku, takže sotva my kolem půlnoci začínali chystat slinu, Amíci, někteří v té době už celkem kantáre, to už začínali balit. A po půlnoci nám už u baru ani nikdo nenalil. Ale zase až tolik nám to nevadilo. Na točené pivko za velkou louží moc nehrajou a lahvový Heineken žádný zázrak není.
– jinak to byl samozřejmě klasický zahraniční con. Plno stánků s nejrůznějším Star Warsovým merchandisingem, od akčních figurek přes hodinky až třeba po auta, stánky kostýmových organizací, nejenom naše Rebel Legion, ale i 501. nebo Manďáci, a kromě panelů plných hvězd také třeba kostýmová soutěž. Vyblbli jsme se i u speciálních fotostěn. Obdivovali kvalitní i vtipné cosplaye. Zkrátka neodepřeli jsme si nic z toho, co nám Celebration nabízelo.
– a v tuto chvíli se těšíme na další Celebration, tentokrát evropskou. Když na závěrečném panelu oznámili místo konání dalšího conu, dav zařval. Část nadšeně, do té jsme patřili i my, a větší část znechuceně. Amíky totiž upřímně vyděsila vidina conu v Evropě, konkrétně v Londýně. Pro ně je to docela jiný svět. Doufali jsme proto, že nebude takový zájem o hotely a o lístky, ale… to jsme se mýlili, všechno bylo hned rozebrané. Ale o tom vám možná něco málo napíšu v dubnu 2023. Držte nám palce!
…no a na pár fotek z SWC se můžete podívat do galerie na Rajčeti. Jako obvykle ;).