Uvědomila jsem si, že sice píšu různé zážitky, v nichž obvykle kromě mě hrají prim i mí přátelé, vy však nemáte sebemenší ponětí, kdo to je! Pokud to tedy nejsou oni, kdo zrovna čtou tyto řádky, anebo naši společní kamarádi, asi bych měla vysvětlit „obsazení“ mého článku. Alespoň než se pustím do popisování našeho výletu do Ameriky.
Já – obtloustlá podivínka s kostýmem Sabine Wren ze Star Wars Rebels. Zuby nehty si zachovává optimismus a pozitivní náladu za všech okolností. Ne vždy to vyjde.
Sany – kráska z Plzně s kostýmem Ahsoky Tano, věčně zachmuřená a v černém. Poznali jsme ji minulé léto na Celebration v Londýně a záhy se stala členkou Rebel Legion.
Luke – Ostravak jak cyp, co cosplayuje obvykle Luka Skywalkera. Na SWC šel ale za bývalého klonového vojáka Gregora, jenž se tak vyskytuje v SW Rebels, aby s námi ladil do party
Bossi – moje „nejka“ již od školky, společně jsme propadly SW šílenství. Z Rebels má kostým pilotky Hery, jinak je třeba i pilotkou X-Wingu, Jyn Erso nebo Rey. Manželka Blaira, patří do kategorie „Brňáci“.
Blair – takzvaný tata výpravy (vysvětleno v jiném článku), na SWC měl, mimo jiné, cosplay bývalého klonového vojáka Rexe. Velitel Lion Base, české odnože Rebel Legion. Manžel Bossi, patří do kategorie „Brňáci“.
Psát report o akci, od níž uplynuly neskutečné čtyři roky, je o ničem. Jednoduše proto, že si už člověk nepamatuje, co přesně se kdy událo a co kdy cítil, jako tomu tak je u jiných mých článků. Vím však jedno – byla to ta nejlepší, a zároveň ta nejhorší dovolená, jakou jsem kdy v životě zažila. A že bych dala cokoliv za to, abych ji mohla absolvovat ještě jednou. Jinak? Možná. Ale určitě bych do toho šla zase.
V roce 2020 jsem vlastně „do Améru“ letět měla znovu, společně s Bossi, Blairem a Kubou, což je jeden náš parťák z Rebel Legion. Jenže zasáhla korona… a z našeho výletu, který měl být skutečně epický a zahrnovat kromě conu jako takového například i návštěvu Lucasfilmu, nebylo nic. Lístky na akci se přesunuly na rok 2022. Zprvu se mi to zdálo absurdní, až za dva roky, jenže teď, v polovině roku 2021, začínám mít nepříjemný pocit, že se s termínem dlouho očekávané akce bude přece jenom ještě hýbat… Nicméně k čertu s budoucností, máme si přece vykládat o minulosti ;).
Náš výlet za velkou louži se dělil na dvě, potažmo tři části. Celebration, zábavní parky na Floridě, a tedy Disney World (neplést s Disneylandem!) a Universal Studios, a okolí Orlanda. Z toho jsme upřímně moc neviděli, jelikož pro nabitý program na to nebyl tak nějak čas. Zajeli jsme si ale na Cocoa Beach, vykoupat se v oceánu, a to bylo fajn. V té době byly v Česku Velikonoce na sněhu, takže naše rozesmátá selfíčka z bělostných pláží na mnohé naše kamarády působily jako rudý hadr na býka. Ostatně i samotný přílet na Floridu pro nás byl teplotní šok – v ČR chladno, tam dusivé vedro i v pozdních nočních hodinách, když jsme doletěli.
Každopádně jak je mým dobrým zvykem, i tentokrát text rozdělím na několik části – nejprve vám napíšu něco málo k Celebration, pak něco o zábavních parcích. Víte přece všichni, jak moc je miluji… 😉
Star Wars Celebration 2017
- Doufali jsme, že blesk uhodí dvakrát a pro nás bude Celebration ještě silnějším zážitkem než SWC v Anglii (o tom, jaký to byl sukces, si můžete počíst zde). Zážitek to skutečně byl, ale rozhodně ne v dobrém slova smyslu… takže opět došlo na mé životní krédo „zážitek nemusí být dobrý, hlavně, že je intenzivní“. Nepočítali jsme ani s takovým absurdním množstvím lidí, ani s neomaleností a nadřazeností Američanů, ani s vypjatými chvílemi, kterými jsme si spolu, fyzicky i psychicky zcela vyčerpaní, prošli. Na to se ovšem nijak dopředu připravit nedalo… Ale zvládli jsme to a zůstali přáteli, takže to asi dobře dopadlo.
- V Anglii jsme se smáli takzvaným „kemperům“, kteří ve frontách nocovali. Tentokrát jsme byli mezi nocujícími na podlaze i my. Na to jsme se připravit mohli, takže jsme se vybavili dekami a špunty do uší, co jsme vyfasovali v letadle. Bylo to strašné, ale zase jsem zjistila, že na rozdíl do svých kamarádů já v určitém stupni únavy dokážu usnout opravdu kdekoliv. Což je příjemná změna, v době svých středoškolských let jsem měla naopak se spánkem problémy opačného rázu. Bohužel však vzhledem k teplému počasí jsou všude v Orlandu naplno puštěné klimatizace, a když se pak pod jedním fukarem snažíte usnout, zatímco se klepete zimou, je to dost mrzuté. Z neustálého chození z chladných vnitřních prostorů zase ven do horka jsem nastydla, dostala rýmu, a jeden den mi opuchly a zrudly oči tak moc, až jsem se lekla, že mám zánět spojivek, ale naštěstí jsem to rozchodila.
- Amíci jsou posedlí tvořením front a mám za to, že jim to dělá nějakým zvráceným způsobem dobře. Nejenom, že spí ve frontě už večer, oni dokonce dělají fronty na fronty. Nedělám si legraci. Bylo to něco nepopsatelného. Kromě toho je měli dost špatně zorganizované, takže se stalo, že nás, nocující na místě, předběhla řada lidí, co přišla až ráno. My jsme pak ostrouhali a do místnosti se už nedostali, jenom na stream.
- Fronty v USA byly celkově naprosto šílenou zkušeností. Hned tu první noc jsme se Sany kempovaly, vyfasovaly „vstupenku“ na akci, a šly se domů vysprchovat, protože jsme byly fakt zničené. Pak jsme se ale nemohly dostat zpátky do budovy, protože fronta lidí se několikrát točila kolem obrovské budovy exhibition centra, a ještě daleko za ní, až na dálnici! V tom neuvěřitelném vedru, na slunci. Už nikdy si nebudu nikde stěžovat na fronty, jelikož tohle byl naprosto jiný level čekání. Druhý den jsme už se Sany tu chybu neudělaly. „S láskou vzpomínáme na organizovanost londýnské Celebration,“ stěžovaly jsme si na facebooku. Několikrát.
Špatně zorganizované bylo i focení s celebritami. Nepřehledné, zmatené, v jiné časy, než jak skutečně býti mělo, začínalo se déle, končilo dříve… chaos a hysterie. A fronty, pochopitelně. Já měla dopředu zaplacené čtyři hvězdy – Haydena Christensena, herce, co ztvárnil Anakina Skywalkera v epizodách 2 a 3, Billyho Dee Williamse, co hrál charismatického Landa Carlissiana v epizodách 5, 6 a 9, a Sarah Michelle Gellar a Freddieho Prinze Jr. Ani ne tak kvůli jejich výkonům v Rebels, ale spíš kvůli mé milované Buffy, přemožitelce upírů. S mým dalším oblíbeným hrdinou z Buffy, s Jamesem Mastersenem, představitelem sexy upíra Spikea, jsem se fotila rok, dva předtím v Berlíně, tuším. O Haydenovi se šuškalo, že je prý nepříjemný a arogantní, a navíc všude chodí pozdě. Když jsme si pak na něj se Sany vystály frontu, málem jsme se rozpustily nad tím, jak byl sladký. To, že s ním focení začalo pozdě, nebylo jeho vina, ale chyba organizátorů, jelikož on si šel sednout na své místo včas a pak tam zhruba půlhodinu čekal plonkově… Na jeho náladě se to ovšem nijak nepodepsalo. Okamžitě mi podal ruku, ptal se, odkud jsem, na fotku mne objal kolem ramen a přitáhl si mne k sobě blíž… Bez přehánění jsem z něj byla úplně naměkko a klepala se mi kolena, zkrátka jsem se zase stala tou puberťačkou, co nad ním před lety ve Hvězdných válkách slintala. Oproti tomu byl Billy Dee protivný dědek, co se tvářil, že ho hrozně obtěžuji. A svůj okouzlující úsměv nahodil jenom na fotku. Mé zklamání a rozčarování ve mně přetrvává dodnes. Sarah a Freddie byli slušní a usměvaví (a Sarah neskutečně krásná!), ale drželi si odstup.- Tiya Sircar, dabérka Sabine Wren, s níž jsem na londýnské Celebration stála na jevišti během Star Wars Show! Live, si mne pamatovala. A dokonce si pamatovala, že jsem v Londýně měla jiný kostým, než jaký jsem na sobě měla v Orlandu, a ten současný mi pochválila. Byla opravdu neskutečně milá. Znovu jsme se u ní totiž stavili, Blair tentokrát lovil podpisy všech dabérů z Rebels. Ptali jsme se, jak se jí líbilo v Praze, a ona se smála, že máme dobré pivo. Když jsme odpověděli, že víme, že jsme to viděli na jejím instagramu, tvářila se trochu vyděšeně. Asi jsme působili trochu jako stalkeři, a ne jako fanoušci.
- Dobrý zápich měl i Luke v kostýmu Gregora. Na panelu k Rebels vyzval režisér a scenárista Dave Filoni všechny cosplayery jeho seriálu, ať se projdou sálem, aby si je mohl prohlédnout. Já se styděla, Sany se nechtělo, a Bossi s Blairem na tobě tuším zrovna kostým Hery a Rexe neměli, a tak se na špacír vydal jenom Luke. Když procházel kolem pódia, Filoni náhle zajásal, že je to ten nejlepší a nejvyšší Gregor, jakého kdy viděl. Luke se pak pýřil ještě hodně dlouho a my mu to upřímně přáli. Nota bene jsme si i my ostatní s vytvářením jeho umělé plešky celkem mákli, takže to byla pochvala i pro nás…
- Dave Filoni tehdy oficiálně potvrdil, že je postava Ahsoky Tano naživu. Já osobně doufala, že zemřela, nesnáším, když hrdinové „přesluhují“ – kdo jednou v ději zemře, má zůstat mrtvý, a ne se kvůli velké popularitě fanoušků a tvůrců vracet (že jo, Darth Maule!). Tudíž jsem byla asi jediná, kdo z této novinky neměl radost (kromě toho nemám ráda postavu Ahsoky celkově, je to Mary Sue jak vyšitá). Filoni to ale udělal velice nenápadně. Na jedné přednášce se objevil s tričkem, na němž byl nápis „Ahsoka lives?„, na dalším panelu se objevil s nápisem „Ahsoka lives!“ A davy bouřily.
Velkou kliku na celebritní setkání měla i Sany. Účastnila se velkého srazu cosplayerek Ahsoky Tano, kam dorazila mimo jiné také její dabérka Ashley Eckstein, a spisovatelka Emily Kate Johnston, co o Ahsoce napsala tehdy docela novou knížku. Po nějakém tom hromadném focení se pak začala Ashley zájemcům podepisovat, a Sany, co ji velmi obdivuje, vyskočila jako čertík z krabičky, že i ona chce její autogram. Jenže na co?! Žádný památníček u sebe pochopitelně neměla. Ve vteřině ale se rozhodla, utíkala zpět na con, prodrala se davem k nejbližšímu obchůdku, kde prodávali Funko Pop, popadla figurku Ahsoky (tehdy měla navíc štěstí na limitovanou sérii), zaplatila a mazala zpátky. Ashley tou dobou už byla na odchodu, ale Sany se nějak podařilo jí vrazit popíka do ruky, udělat smutné oči… a Ashley se jí přece jenom podepsala. Figurka za pětadvacet, třicet dolarů má dnes neskutečnou cenu.- Naše výprava se dostala na velké množství panelů. Hlavně proto, že zde byly podstatně větší sály než v Londýně. Ale bohužel, na ty méně významné, plno jsme jich museli sledovat ze streamů – takže jsem tehdy ještě neměla tu možnost spatřit na vlastní oči „duchovního otce“ Hvězdných válek, režiséra George Lucase, herce Harrisona Forda, jenž cony moc nenavštěvuje, vlastně skoro vůbec, a Johna Williamse, který tam dirigoval několik skladeb z Hvězdných válek, k nimž složil tak úžasnou hudbu. Naštěstí jsem si to vynahradila Williamsovým koncertem ve Vídni v lednu 2020, což byl tak úžasný zážitek, že jsem tenkrát neudržela slzy. Dojetí jsem se však na SWC ubránila při přednášce, při níž se hojně vzpomínalo na zesnulou Carrie Fisher, představitelku princezny Leii, která zemřela v prosinci 2016, tedy jen pár měsíců před conem. Během emotivního vzpomínání vystoupila mimo jiné i její dcera Billie Lourd, co plačtivým hlasem odhrkala oslavný proslov o své mamince ze čtecího zařízení a pak utekla do zákulisí. Byl to hrozný doják. A když pak pustili vzpomínkové video, sestřih nejrůznějších scének s Carrie, co mapovaly její kariéru, slzel snad celý sál. Já ne, nechtěla jsem si rozmazat make-up. Teď samozřejmě přeháním, abych vyzněla trochu cynicky, ať si o mně nemyslíte, že jsem fňukna ;), nicméně ano, na rozdíl třeba od Sany, co mi seděla po boku, jsem si oči kapesníčkem osušovat nemusela.
- Na panelech jsme s předstihem viděli první díl animovaného Forces of Destiny, který později běžel na Disney+, a chystané „Bárbíny“ z tohoto seriálu. Také jsme sledovali rozhovor se skoro kompletním castem tehdy natáčené epozidy 8, včetně Kelly Marie Tran. Ta se pak na stříbrném plátně stala nenáviděnou Rose Tico, a nadšení z pozitivního přijetí fanů na conu jí jistě brzy zhořklo. Tím spíše, že ji někteří magoři šikanovali tak moc, že raději smazala všechny své sociální sítě. Dodnes si ale pamatuji, jak přišla na jeviště, a Mark Hamill, představitel Luka Skywalkera, o ní prohlásil, že je „skutečnou Disney princeznou“. Tou se ovšem oficiálně stala až o pár let později, v roce 2021, kdy nadabovala hlavní hrdinku animáku Raya a drak. Kruh se uzavřel.
- Díky Blairově kouzelné schopnosti dostat se prakticky ke komukoliv, jsme měli tu čest se spisovatelem Timothym Zahnem, autorem slavné Zahnovy trilogie, tedy dnes již nekanonického pokračování Hvězdných válek po epizodě 6. Blair mu předával ono legendární české vydání, kde byly pozoruhodné ilustrace. Zahn si knihou užasle prolistoval a pak se, celý perplex, otázal svého manažera (asi?), proč vlastně jeho romány nikdy nevycházely s obrázky. Ten pochopitelně nevěděl a všichni jsme se tomu zasmáli.
V kostýmech jsme byli neskutečně krásní. Přestože naše cosplaye fungují jednotlivě, jako skupinka jsme prostě byli zajímavější. Nejenom, že si nás fotili návštěvníci conu, ale také celebrity. Nejvíc nás dostal dabér Steve Blum, co v Rebels propůjčil svůj hlas Zebovi. Naši partu si fotil nejprve na mobil, pak se s námi fotil i on sám, a nakonec náš společný snímek sdílel na svém twitteru. Mrzelo ho, že jsme neměli s sebou právě “jeho” Zeba, ale ujistili jsme ho, že ho máme, jenom zůstal v Praze. Možná jsme mu ukázali i nějaké fotky. Co na tom, že Margh ten kostým, ve kterém dělal parádu mimo jiné i na předpremiéře v Maďarsku (popisovala jsem zde), už dávno poničil a možná i vyhodil…- Krásní jsme nebyli jenom my, ale i ostatní fanoušci. V zahraničí letí crossovery, takže jste třeba mohli potkat stormtroopera á la želvu ninja, Disney princezny jako rytířky Jedi (to je hodně populární motiv), Sitha Deadpoola, anebo hvězdnoválečné muppety (nebo ty příšerky ze Sezamové ulice? Ty strašidelné loutky se mi pletou…) či My Little Pony. Je to půvabně šílené a více či méně to funguje, kus od kusu.
- Na conech bylo hrozně moc cool věcí. To už tak bývá :). Kromě klasických obchůdků se všemožným merchem tam byla například Star Wars auta, AT-AT a AT-ST v “životní” velikosti, Reyin spídr, spídr z Endoru, Hothu i z Tatooine, anebo třeba imperiální stíhačka. Na některých si mohl člověk zapózovat, jiné si mohl jenom z dálky vyfotit. Nechyběli ani hrdinové z epizody 7 vyrobení z Lega, kus cantiny z epizody 4, a obří socha Jabby, u které se s gustem fotily dámy v bikinách princezny Leii z epizody 6. Člověk měl skoro pocit, že si to tam může procházet denně stokrát, a přitom má pořád co obdivovat a co objevovat.
- Coby členové Rebel Legion jsme se během Celebration účastnili legionové večeře. Sešlo se nás tam neskutečně hodně a z celého světa. Na tento večer jsme se my z Lion Base předem domluvili a nechali si vyrobit stejná trička, na kterých byl náš legijní maskot, lvíček Václav. Vegetícího mezi palmami nám ho nakreslil kamarád Feinobi, umělec na slovo vzatý. U ostatních base a outpostů jsou stejné outfity tak nějak samozřejmostí, tak jsme nechtěli vybočovat z davu. Jediný, kdo si tričko nakonec zapomněl na hotelu, byl Luke, a tak nám tu sladěnost trochu kazil. Měli jsme spoustu dobrot a já koštla místní ležák. A opět se ubezpečila v názoru, že na české pivo prostě nikde nemají. Na slavnostní večeři jsme se ale moc dlouho nezdrželi – poté, co jsme pokecali s vedoucím celé RL Billem, jakmile jsme zblajzli, co nám na talíř naložili, a nacpali si teříšky, spěchali jsme na hotel pro věci na spaní a pak hurá do fronty. A víte co? Bylo to fakt vyčerpávající…
- Na všechny mé snímky z Celebration se můžete mrknout zde:
