I. Lancz-con (2006)

  Vlastně ani nevím, jak k došlo k nápadu uspořádat Lancz-con. Jediné, co si pamatuji, je, že mamka mluvila o tom, že by jste se chtěly vy, čtenářky, někde takhle setkat, a já nadšeně plácla, že to bude vlastně takový malý con :). Prostě jsem se toho nápadu chytla, ačkoliv, a to se přiznávám, jsem to dlouhou dobu myslela jen tak žertem. Přišlo mi to totiž tak uhozené, až se mi to líbilo a až jsem se do toho nápadu zamilovala :). No a hlavně jsem netušila, že se mnou mamka počítá taky :). Nejprve se rozhodlo, že se bude konat con ve Slavonicích, a pak nastalo velké dumání, kde se dívky ubytují, jakou mlsku jim připravíme (neboť jich mnoho slíbilo a pak také dovezlo spoustu dobrot, některé buchty a sušenky byly vskutku vynikající, ještě teď na ně vzpomínám a oblizuji se až za ušima 🙂 ), a co vůbec budeme dělat, jelikož my, slavoničtí rodáci, neshledáváme na svém drahém městě zhola nic zajímavého XD. Ale co už, jediné, co tu jakž takž stojí za shlédnutí, je podzemí a věž. A večer bychom mohli opéct buřty. Bude prvního července, takže dozajista i hezké počasí. Mamka udělá besedu a já bych mohla vlastně také, no ne?
Jak já se vyděsila! 🙂 To bylo něco, co mne skutečně zaskočilo. Nečekala jsem, že po mně bude něco takového požadovat. Nechápala jsem to a snažila se z toho vymluvit, tím spíše, když jsem zjistila, že se mi Lancz-con kryje s Festivalem fantazie, což je sice také con, ale trošku jiného ražení :). Navíc mi nešlo do hlavy, jak mohu HODINU povídat o svých knížkách. Vždyť jich mám jenom sedm! Proto jsem si před touto akcí hodlala sepsat nějaké body, abych pak na místě nevařila z vody. Nutno dodat, že jsem se na to děsně dlouho chystala, nicméně jak mám ve zvyku, také jsem to tak dlouho oddalovala, až jsem na to zapomněla a pár zmatených poznámek jsem si napsala až den předem. Byla to jedna A4 plná smajlíků a tajných šifer – a Jannie a Iwča, které si pak tento list půjčily, aby si jej mohly přečíst, z něj asi nic moc pochopit nemohly :). No ale to jsem odbočila 🙂 (tohle byla, jak si tak vzpomínám, má nejčastější věta při mé besedě XD ).
Mé obavy však byly na místě, protože lidi, které neznám, mne děsí. Dosud jsem se setkala jen s jednou čtenářkou, Haničkou (Summer), a dodnes si vybavuji, jaké bylo naše první setkání strašné – byly jsme spolu na kafi a já mlčela. Prostě jsem jen mlčela. Hrozně jsem se bála. Chudák Hanička, musela si o mně myslet, že jsem divná :).
Každopádně, zpět ke conu. Těsně před celou akcí právě v oblasti jižních Čech nastaly přívalové deště. Poměrně silné přívalové deště. Na internetu se začaly objevovat hrůzné informace, jako že tu máme záplavy, a mamka se začala obávat, že nakonec nikdo ani nedorazí. Naštěstí počasí se pak umoudřilo a čtenářek se nakonec dostavilo skutečně mnoho. Možná až až :).
V sobotu 1. 7. jsem pěkně vstala na oběd a pak se pomalu chystala na con. Do tašky jsem si nacpala své knížky a také lahvinku Jelzina, to abych překonala počáteční ostych :). Mezitím mi volala Mišule, která spolu s partičkou lidí, co přijela z Prahy vlakem, nemohla najít ubytovnu. Poradila jsem jim tedy, kudy mají jít, jenže já na vysvětlování moc nejsem, takže jsem se nakonec upřímně divila, když mi poté, co jsem jí radši napsala SMSku, zda tam dle mých instrukcí vůbec trefili, odpověděla, že to nalezli a že se jdou dokonce ubytovat 🙂
Přesunuli jsme se v plné sestavě (tudíž i s Pajdou) k ubytovně. Zvědavě jsme vešli do haly – a tam nebylo ani živáčka. Což nás dost zaskočilo :). Nicméně brzy se mnozí dostavili a začala první etapa potřásání rukama :). Vždy jsem se nenápadně ukryla za dveře, aby na mne nebylo moc vidět, neboť jsem hrozně nesmělý človíček, a když jsme se pak přesunuli dovnitř, aktivně jsem se hnala ke tvoření cedulek se jmenovkami. To mne bavilo. Každému jsem dala papírek a tužku a pak jsem jim jmenovku krásně zalaminovala. Šikovná holka :). Časem se pak dostavili a další a další (dvě slečny, Lenka a Alex, se k naší partě připojily údajně až na náměstí) a všichni jsme se usadili do společenské místnosti.
Tam nejdříve panovalo rozpačité ticho, ale jak se začaly dívky mezi sebou bavit, brzy tam nastal docela šrumec a já dokonce svým hlasitým hovorem s Veri a Veronikou11 rušila mamku při seznamovačce. Tak se jí za to dodatečně omlouvám :). Poté jsme s mamkou uvařily kafíčka a čaje a dívky na talíře naskládaly buchty a jiné pamlsky, které s sebou přivezly z domova. Byly to vážně báječné dobroty, ale o tom jsem psala už o něco výš :). Mezitím mamka zjistila, že podzemí je nakonec funkční (předtím nám totiž oznámili, že vlivem „záplav“ je podzemí zaplavené a tudíž nepřístupné) a celé stádo zamířilo na náměstí.
Kromě mě. Já se rozhodla, že budu ve společenské místnosti hlídat věci, které si tam některé dívky nechaly, a při té příležitosti jsem načala vynikajícího třešňového Jelzina. Zatímco dívky prolézaly podzemí a štrachaly se nahoru na věž, já si spokojeně četla svou knížku – v batohu jsem totiž nahmátla Frajeři jsou na draka, knížku, kterou pokládám za velmi naivní dílko, takže jsem do toho zvědavě nahlédla – a normálně jsem se bavila! 🙂 Není to tak špatné, jak jsem se domnívala :). A pozor, vůbec jsem milého dobroučkého Jelzina nevypila celého! 🙂
Po návratu všech turistů se žlutými cedulkami Lancz-conu jsem spolu s mým bratrem, Mišulí, Tomískem, Haničkou (Summer), Lucias Carlos, tuším, Akou a Honzíkem (aagh, na koho jsem ještě zapomněla??) vydala na večeři do nedalekého Apetita a poté jsme pak už spěchali nazpět, na mou besedu, na kterou se mi skutečně vůbec nechtělo :). Naštěstí se to protáhlo, jelikož někoho napadlo, že by bylo fajn se jít vyfotit, dokud ještě svítí sluníčko, a tak se všichni zase hnali ven a fotoaparáty cvakaly a cvakaly. Fuj. Dokonce několika slečnám se podařilo se mnou ukořistit snímek. Ach jo. To bude zase hrůůůza :).
Pak se ale přiblížilo nevyhnutelné a já musela odříkat to svoje. Když nad tím teď tak přemýšlím, musela to být hrůza. Těch svých poznámek jsem se nakonec skoro vůbec nedržela, jen jsem pořád mávala knížkami nad hlavou a zhruba v půlce „besedy“ jsem si uvědomila, že vlastně říkám jen všechnu možnou omáčku okolo, ale o obsahu knížky ani slovo. Damn it! Bylo pozdě to napravovat a proto jsem pokračovala dál a dál. Na závěr jsem měla přichystanou takovou perličku. Setkala se s nečekaným úspěchem a s výkřiky, že je to jako v Beverly Hills 902 10. Pro ty, kteří tam nebyli, to hodím pro pobavení i sem:
Já totiž nenápadně propojuji romány postavami, takže kdo je pozorný čtenář a četl ode mne skutečně všechno, záhy zjistí, že Natty z Balírny je sestrou dvojčat Benedikta a Jeronýma, kteří se objevují v knize Kluky neřeším a Benedikt ještě v Andílcích a machrech. Natty a její bratři jsou ostatně bratranci Nery z Deníčku neobyčejné patnáctky. V knize Kluky neřeším se Adéla setkává na táboře u rybníka Louže s Filipem z knihy Frajeři jsou na draka a když už jsme u těch Frajerů, tak Aleš, jeden z instruktorů, je bývalým přítelem Anděly z Andílků. Tento Filip je ostatně přispěvovatelem fantasy povídek do časopisu Hradní listy, a pozor, tenhle časopis nejenže patří mezi oblíbený plátek Anděly, ale také Moniky z mé povídky v knize Jak to bylo poprvé, tedy Jednoho malého, bezvýznamného pokusu o report. Ostatně, Míša ve Frajerech se zmiňuje o autorovi s nickem Hoblit – a s tím se pak Monika v povídce seznamuje. No a Sandře a Sáře z knížky Moje druhé já hraje na plese kapela Náhodnej sex, což je zase kapela, ve které hraje na kytaru Pavlína z knížky Kluky neřeším. No není to sladké? 🙂
Každopádně, krátce po mně měla besedu mamka a rovněž i autogramiádu (i já jsem si pocvičila svůj umělecký podpis a potěšilo mne, že se má italika, kterou mi do hlavy vtloukal můj bývalý profesor Vyoral – budiž mu SUŠG lehká – tolik líbila), a poté následovala soutěž. Nesmím zapomenout zmínit skutečnost, že když se mi mamka před Lancz-conem šla s vykoumanou soutěží pochlubit, našla jsem jí v tom dvě chyby XD. Výherkyní této názvové soutěže se stala šikovná Lentilka, která na náš mini-con přijela až z dalekého Mnichova, a výherkyní obsahové soutěže zase Jitka P., která se však conu osobně neúčastnila.
No a jak si tak vzpomínám, přesunula jsem se před společenskou místnost a debatovala. Nejvíce jsem si asi pokecala s Tomem a Mišulí, což jsou dva úžasní lidičkové, ale také s Hankou (od které jsem dostala vynikající kešu oříšky XD ), Nikol a Inready. Ostatní se mezitím po čtení vlastní tvorby, tuším, rozhodli vyrazit do víru nočního života. Já bych šla docela také, ale vzhledem k tomu, že jsem druhý den musela vstávat v nekřesťanskou hodinu, jsem nemohla. Na ubytovně nás pak už moc nezůstalo (kromě mě, mamky a otčíma si vybavuji Hanku, Mišuli, Toma, Lucias Carlos, Aku a Honzíka) a jelikož se udělalo celkem chladno, odebrali jsme se dovnitř a pokračovali v hovoru.
Problém nastal ve chvíli, kdy se k nám připojili „templáři“. Oni měli vodku, my džus. Vesele se k nám přifařili a pak nastala teprve zábava – oni si hráli na těžké templáře, ale jak jsem si všimla, jejich veškeré znalosti pocházely z filmu Šifra mistra Leonarda XD a není proto divu, že je Tomís (zmínila jsem se už, že vypadá jako Frodo? XD ) přechytračil pádnými argumenty – ukázalo se totiž, že on toho ví o templářích daleko více než „templáři“ sami :). Dostal je tuším na templářský znak :). Nakonec se nám tedy přiznali, že jsou sice „volní a krásní“ (kdo ví, o čem mluvím, jistě se uculuje tak, jako já, teď, když to píšu 🙂 ), ale jinak jsou pouhou cyklistickou výpravou. Bylo to velice zábavné. Kdyby mi ovšem ten pán, co seděl vedle mne, neustále neosahával cedulku, neprozřetelně umístěnou na na hrudníku :).
Domů jsme se dostali kolem druhé a okolo půl třetí jsem se pak spokojeně odebrala do postýlky. Ovšem! Tím pro mne Lancz-con nekončil. Bratříček se totiž ještě se skupinkou dívek (vím jen, že tam byla mimo jiné Nikol a Žabička-rosnička, takže děvčata, jste na mé černé listině! X3 ) nejdříve ve tři ráno hlučně ochomýtal před domem, následovalo nějaké to focení, takže můj pokoj byl neustále atakován blesky, ačkoliv jsem se zoufale snažila usnout, a aby toho nebylo málo, celá tato halasná partička se odebrala do jeho pokoje. Byla jsem toho už vážně dost nepříčetná. Za jiných okolností bych se k nim nejspíše připojila, ale vzhledem k tomu, že mne doopravdy čekala brzká ranní výprava do Chotěboře, nepřála jsem si v ten okamžik nic jiného než už konečně sakra usnout! >:( Odešly až tak kolem čtvrté.

   Nu a jaké je mé hodnocení našeho prvního conu? Bylo to fajn! Seznámila jsem se se spoustou báječných lidiček a věřím, že i vy, milé čtenářky, jste se tam mezi sebou lépe poznaly a že jste navázaly mnohem bližší přátelství než jen po internetu :).
A jak mamka říkala, nejspíš si to zase někdy zopakujeme, takže se je na co těšit XD.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *