Geeky xmas

Rok 2019
Miluju Vánoce a miluji Star Wars. Lidi se mě občas ptají, co máš radši, Star Wars, nebo Vánoce? Ale víte co? Já si nevybírám. Mám ráda oboje a umím to sladit. Jako když si jeden ze svých vánočních stromečků vždy nazdobím hvězdnoválečně – mám stylové baňky, čokoládové figurky i “vystřihovánkové” ozdoby, a je to celé krásně praštěné :). Anebo jako když jsem se rozhodla, že si vyrobím perníkového “Sokola tisíciletí”.
Tedy, z mé hlavy to nebylo. Lákalo mě to, samozřejmě, před svátky se podobnými perníkovými geeky kreacemi internety jenom hemží, ale vždycky se našla nějaká výmluva, proč se k tomu tento rok nedostanu. Rodinné pečení ostatně vždycky dostalo přednost. Pak ale můj oblíbený Koprcon vyhlásil soutěž, jejímž cílem bylo vytvoření Star Wars cukroví, a já, známá svou perníkovou architekturou, jsem se rozhodla výzvu přijmout. Pravda, vyrábět domečky je přece jenom trošku snazší, navíc vždy v tandemu s mamkou, teď jsem na to byla docela sama… ale s výsledkem jsem byla nakonec celkem spokojená. Tedy, po vizuální stránce – dozdobila jsem jej lentilkami a klasickým cukrovým zdobením, což vypadalo fakt dobře. Toliko ke kladům.
A teď k záporům :D. V zadání soutěže bylo bohužel i to, že je potřeba dodat pět kousků. Millenium Falcon byl ale samozřejmě jenom jeden, a nebyl zrovna malý! Musela jsem proto vyrobit ještě čtyři TIE fightery, stíhačky, které budou Falcona pronásledovat. A jelikož bylo potřeba ještě perník převézt z Prahy do Kopřivnice, což je opravdu hodně hodin cestování vlakem, potřebovala jsem, aby něco vydržel. Takže těsto jsem úmyslně udělala kapku tužší… vlastně kapku víc… Celkem solidně by se tímhle Falconem mohly zatloukat hřebíky. A TIE fightery by se daly využít na hod na cíl.
No. Vzhledem k tomu, že se soutěže účastnili pouze čtyři lidé, oceněni jsme byli všichni. I přesto, že můj soutěžní příspěvek neplnil základní funkci: byl naprosto a zcela nepoživatelný :)).

Rok 2020
Jsem člověk nepoučitelný. V roce 2020, tedy hned rok poté, jsem se sice zařekla, že už rozhodně nechci dělat dalšího Falcona… jenže znáte to, člověk míní, Pánbůh mění. Přece jenom byla tehdy druhá vlna koronavirové pandemie a všichni jsme měli tak trochu jiné myšlenky. Sama pro sebe jsem se vymlouvala, že je to zbytečná práce navíc… ale soutěži – zase pro Koprcon, co se kvůli viru covid-19 tento rok “neconal” – jsem neodolala. Hrálo se totiž o Star Wars Lego adventní kalendář, což byla výhra příliš lákavá… V minulosti jsem totiž už jednou takový kalendář měla a byl neuvěřitelně rozkošný – a tenhle sliboval Lego Poea Damerona ve vánočním svetru, po kterém jsem hrozně zatoužila.
S perníkem se mi patlat nechtělo, navíc jsem chtěla, abych mohla svůj výtvor i záhy sníst – bez čekání, než perníčky změknou, a tak jsem se rozhodla zvolit těsto jiné. Improvizovala jsem a vyrobila něco kakaového. Chuťově možná trochu podobné lineckému. Kousky budoucího corellianského frachťáku, co dá slavný Kessel Run za méně než 12 parseků, byly sice tenčí nežli perník, ale pěkně držely tvar, dobře se s nimi lepilo, a chuťově byly naprosto vynikající. Se zdobením jsem se moc nepatlala, vsadila jsem na zjednodušenou stylizaci, a vesmírný koráb jsem slepila mimo jiné i marmeládou. Zase jsem si vypomohla lentilkami a nějakými cukrovými kuličkami, co mi zbyly po cukroví z minulého roku. A aby byly splněny všechny podmínky soutěže, vyrobila jsem i nějaké ty Lego kostičky, které kradl Lego Jawa.
Ze zbytku těsta jsem pak udělala ještě sušenky k čaji. I ty byly pochopitelně Star Wars ;).
A víte co? Vyhrála jsem! Radost to byla převeliká – i proto, že konkurence byla tentokrát hodně solidní. Leč u toho nejsolidnějšího panovaly pochyby o jeho autenticitě… Takže to vlastně možná bylo vítězství spíše Pyrrhovo. Ale vítězství to bylo! 🙂

Rok 2021
Následující Vánoce jsem už ale ROZHODNĚ žádné geekovské pečení neplánovala, (normálními civil) perníčky a vlastně vším tím cukrovím, jaké jsme doma s mamkou dělaly (dvacet druhů a ani jeden spálený plech, dobře my! 🙂 ), jsem se celkem vyčerpala. Pak ale Koprconline (online verze Koprconu) v pátek večer vyhlásil soutěž, co měla deadline cca za 24 hodin, a já si řekla what the hell, je to challenge, něco vyrobím!
Millenium Falcon jsem dělala už dvakrát, to už nemá ten patřičný “wow efekt”, zatoužila jsem originalitě, že zkusím tedy něco nového – AT-AT na Hothu, to bude vypadat cool. Inu, jsem naivka. Neměla jsem čas připravit naše osvědčené těsto na perníčky, s nímž se sice skvěle pracuje a dobře drží pohromadě, ale také se musí nechat delší dobu odležet. A čas byl můj největší nepřítel: Vyhlášení bylo kolem sedmé večer. V sobotu dopoledne jsem už měla jiný program, který nešel zrušit, odpoledne jsem měla strávit na cestách, deadline byl večer. Tak jsem si řekla what the hell a rozhodla se udělat prasárnu: šla jsem si těsto KOUPIT, jelikož jsem věděla, že v samoobsluze kousek od mého bytu těsta prodávají. V Albertu ale zbylo už jenom těsto oříškové, na normální cukroví, nebyla jsem si jistá, jak se s ním bude pracovat a jak moc se při pečení “rozteče” či nabude… Ale víte jak, já si řekla what the hell, a šla do toho. Když už, tak už!
Neměla jsem ani pořádné plány, co si obvykle předem rýsuji. Ale já si řekla… však víte co, a nadivoko je překreslovala přímo z monitoru. Dala jsem si “nočku” a makala celou noc, vůbec jsem nešla spát, abych ráno mohla nafotit výsledek.
Long story short: Těsto bylo křehké, lámalo se mi v ruce, musela jsem to péct nadvakrát, zdobila jsem až na slepené AT-AT, což byl taky hrozně blbý nápad a na výsledku je to bohužel vidět, neb je to všechno šíleně roztřesené. A když jsem to pak chtěla zdokumentovat ze všech stran, nějak nešťastně jsem do toho strčila a omylem to svoje oříškové AT-AT zničila. Nejenom, že se mi pod rukama rozpadlo jako domeček z karet, ale díly se rozbily na tak miniaturní kousíčky, takže už to nešlo slepit. Veškerá práce vyšla vniveč a rozkošné detaily jako třeba “věnec” na zadní části kráčejícího tanku nemám ani vyfocený na památku. What the hell?!
PS: Ale pochutnala jsem si, to zase jo…