„Vánoce, děti, to není jen datum. Je to stav mysli.“ — Mary Ellen Chase
Tak tenhle citát mě fakt vystihuje :). Jako kdyby byl přímo mně na míru. Zastávám totiž názor, že Vánoce jsou přesně takové, jaké si je uděláme. Tak je mám vždycky krásné a vždycky si je náramně užiju. Doufám, že to máte taky tak. Neumět se v životě radovat z maličkostí, to by bylo vážně smutné…
Rok se každopádně sešel s rokem a tak nějak se nenápadně překulil z 2021 do 2022. Sama ani nevím, kde se to vzalo, ty koronavirem poznamenané roky podivně a nevýrazně prošuměly… aniž by zanechaly nějakou výraznější stopu. Alespoň tedy v mém životě. Vám všem ostatním ale jak já, tak i moje psí holčička Nera ze srdce přejeme v tomhle novém roce plného dvojek (dvojka je mé nejoblíbenější číslo, mimochodem!) spoustu spokojenosti, štěstí, lásky… a hlavně zdraví, protože to je v téhle nejisté době nejdůležitější. A to bez jakékoliv ironie.
S novým rokem jsem si kromě předsevzetí „žít!“ naplánovala i další položky do „to do listu“. Předsevzetí to nejsou, to zní příliš závazně. Já chci jít spíš do sebe. Třeba se začít aktivně věnovat webíku, instagramu, trávit méně času prokrastinací, kreslit, tvořit, a třeba i psát. Jenže právě to je nakonec to nejtěžší. Ne, že by nebyly nápady a náměty, jenže zkuste osm hodin v práci trávit psaním… a pak hned otevřít jiný soubor, jinou složku, a snažit se psát znovu, ale tentokrát pro sebe. To nejde! Mnohdy jsem z toho všeho tak vyčerpaná, že mě unavuje si s někým psát na messengeru (čímž se veřejně omlouvám všem svým kamarádům, že nejsem z těch, co by trávili hodiny posíláním si meméček a plácáním o ničem 🙂 ). Vždyť i sem sepsat tenhle miniupdate mi trvá už víc měsíc – ano, začala jsem někdy v půlce prosince :D. Tak je to se mnou špatný!
Jo a taky chci cestovat. Což ale není předsevzetí, jen zbožné přání. Moc se totiž modlím, aby mi letos konečně vyšla ta Amerika, kterou jsem měla v plánu poctít svou návštěvou v létě 2020… než mi do toho jistý virus krutým způsobem hodil vidle.
Taky jsem si všimla, že můj instagram začíná pomalu, ale jistě vypadat jako bydlenčin sen. Postovala jsem tam perníčky, cukroví… Rozhodně nechci, aby se z něj stal nějaký „cook profil“, neaspiruji na to, aby se má další kniha, kdybych ji tedy ještě náhodou někdy sepsala a vydala, byla kuchařkou. Od toho tu jsou jiní, mnohem šikovnější a talentovanější, a jistě si i ve své skromnosti uvědomují, že je řeč o nich ;).
Nicméně každý rok, když sdílím na sociálních sítích výsledky svého perníčkového šílenství, najde se někdo, kdo po mně chce recept… takže ho dám sem, abych ho měla po ruce a mohla pak zájemcům jenom házet odkaz :). A třeba inspirovat.
A to dokonce i své geeky kamarády. Před Vánoci tvořím totiž jak „klasiku“, tak i něco trochu více nerdovského. Začala jsem s tím tři roky nazpět, takže to ještě není takovou tradicí, ale třeba časem z toho tradici udělám… Vždyť ani Řím nepostavili za den. A já tradice miluju. Udržují ve mně pocit, že je vše tak, jak má být. Obzvlášť teď. Ještě to musím ale nějak sepsat, což mi potrvá… hm, do dalších Vánoc, možná?
Mějte se a smějte se :).