Každoroční pečení perníčků je u nás doma jakousi rodinnou tradicí. Bez jejich vůně by prostě nemohly správně začít Vánoce!
Činnosti máme už po mnoho let rozdělené, jelikož se nám tento styl osvědčil. Mamka dělá těsto, pak společně pečeme, poté já zdobím, a nakonec společně lepíme. Pokaždé vznikne perníková… no, já tomu původně říkávala perníková obluda, ať už z toho nakonec vzniklo cokoliv ;), později jsem to překřtila na perníkovou architekturu, jelikož to zní lépe. Je to vždycky výzva. A je jedno, zda to pojmeme jako klasické pohádkové stavení s babou Jagou a dětmi v chlívku, vesničku s kostelíkem, hrad nebo třeba ptačí budku. Kreativitě se zkrátka meze nekladou – a hlavně, baví nás to.
Letošní perníkovou architekturu jsem sama pro sebe nazvala „Mikuláš na samotě u lesa“. Tento koncept jsem vymyslela už 8. srpna a těšila se na něj až do chvíle, než došlo na lámání chleba. Obvykle na mě totiž zbude vytváření plánů budoucí chaloupky, a s pomocí pravítka s motivem Star Wars, co má jen 15 centimetrů, je vždycky výzva – a pak velké napětí, zda to všechno sedne dohromady. Kupodivu, podařilo se.
Ušila jsem si na sebe tentokrát bič tím, že jsem si usmyslela vytváření barevných ploch. Žíhaných, protože jednolitá plocha je nuda, že jo. Jako kdyby mi kreslení barevnými tubičkami cukrářské polevy nestačilo… Alchymie s potravinářským barvivem ale kupodivu vyšla dobře a chutná ještě lépe, neboť nejde o klasický sníh z bílků, ale cukr s citronem.
Tím však klady končí. V reálu tohle dioráma sice vypadá trochu lépe, ale… No, nejsem spokojená :(. Tak příští rok další pokus? 🙂
Recept na naše osvědčené medové perníčky
Ingredience:
1/2 hladké mouky
10 dkg Hery
2 vejce
20 dkg práškového cukru
2 lžíce medu
1 prášek do perníku
Trošku nastrouhané kůry z citronu
2 lžíce holandského kakaa, když chcete perníčky hnědé (není potřeba, ale je na nich mnohem lépe vidět zdobení bílou polevou)
Pro vůni perníkové koření, ale také není potřeba 🙂
Postup je velmi jednoduchý – všechny ingredience prostě zpracujeme do těsta. Nějakou dobu před pečením je dobré vyndat Heru z ledničky, aby byla měkká a dobře se s ní pracovalo. Kdyby se těsto náhodou zdálo příliš tuhé, dá se přidat trochu Hery. Poté necháme několik hodin odležet na nějakém chladném místě, třeba na chodbě (ale ne v ledničce), ideálně přes noc. Těsto pomocí válečku válíme na zhruba 3 mm vysokou placku, perníčky pak nejsou ani moc vysoké, ani moc tenké. Poté už jenom formičkami nebo nožem vykrajujeme požadované tvary, pokládáme na plech vyložený pečícím papírem, a pečeme v předehřáté troubě. Při pečení na 150, 160 stupňů se tyhle perníčky neroztékají, krásně voní a ještě lépe chutnají. V troubě je ale nenecháváme moc dlouho, jinak jsou perníčky tvrdé. A pokud se podaří, je možno se jimi klidně hned začít ládovat :).
Zdobíme bílkem smíchaným s několikrát prosátým moučkovým cukrem (neucpává se pak zdobící sáček), anebo kupovanou cukrářskou polevu v tubičce od Dr. Oetkera. Dobře se s ní manipuluje a rychle zasychá – akorát není tak dobrá po chuťové stránce a brzy se odrobí. Na světle také postupně barva vybledne. Dá se použít i moučkový cukr smíchaný s citronovou šťávou, co se dá dobarvit potravinářským barvivem. A ti docela líní mohou jenom perníčky potřít rozmíchaným vajíčkem, krásně se pak lesknou a parády to nadělá taky hodně, anebo moučkovým cukrem smíchaným s rumem. Ty pak voní docela jinak, než jak je u klasických perníčků obvyklé, ale chutnají skvěle.
Důležité info pro ty, co se rozhodnout vyrábět perníkový domeček: Je potřeba si udělat šablonu předem, a ihned po upečení a vyjmutí z trouby perník podle šablony oříznout na místech, kde se budou stěny lepit dohromady. Rovné hrany drží mnohem lépe nežli ty zaoblené, co vzniknou po upečení. Což platí určitě i pro ty domečky, co se dají koupit v „kitu“ – viděla jsem například v DM nebo v IKEA. Zkušenosti s nimi však nemám.
Rovněž je potřeba myslet na to, že těsto má nějakou výšku, trochu při pečení „naskočí“: střecha tedy nesmí být stejně široká jako boky domečku, ale o pár centimetrů delší. Snad se chápeme, já tyhle prakticko-technické věci neuměla nikdy moc vysvětlovat :). Věřte mi ale, že to tak je, hovoří za mne léta praxe ;).
Libo-li nějakou inspiraci? Tak pojďte se mnou skočit do stroje času a prohlédnout si perníkovou architekturu ze Slavonic. V rodinném albu jsem vyhrabala dvě docela nejstarší fotky, na nichž se vyskytuje naše perníkové tvoření. Snímek vlevo, pořízený v tehdejším obýváku (ty tapety!!! <3), pochází z roku 1992, to mi bylo šest let a bráškovi osm, na fotografii vpravo z roku 1995 jsem již devítiletá a brother jedenáctiletý. Tam pózujeme pro změnu v naší staré kuchyni a opět jsem naměkko z těch tapet. To je děsně krásné retro :).
Ne všechny perníkové příšerky, které jsme s mamkou kdy stvořily, stojí za to, abychom se jimi chlubily. Některé jsou úsměvné ve své nedokonalosti, jiné bohužel (nebo spíš bohudík?) nemám vyfocené. Jako když jsem jeden rok z nějakého záhadného důvodu dělala Lego betlém. Nechápu proč zrovna Lego, a navíc to ani jako Lego v konečném důsledku nevypadalo… 😀 Jindy jsme se zase pokusily o betlém v jeskyni, která však nakonec vyšla spíš jako tunel :D. Otčím nám totiž vytvořil formu ve tvaru kornoutu… a výsledný patvar byl fakt šílený. Musím se smát, jen když to píšu, a buďte rádi, že jste to neviděli :DD. Přesto však s jistým uspokojením mohu konstatovat, že se rok od roku lepšíme – jak se můžete přesvědčit v téhle mé galerii na Rajčeti… a v menším měřítku i zde. Tedy… doufám.
Tak třeba začneme rokem 2007. Velmi jednoduchý perníkový betlém, vpravo celé perníkové městečko s kostelem z roku 2008, včetně kolem procházejícího dědy Mráze. Pumprlíci jsou ještě dost neumělí, tou dobou se totiž zdobilo bílkovou hmotou protlačenou skrze odstřižený rožek igelitového pytlíku, a ten měl obvykle sakra širokou stopu a velice mizerně se s ním manipulovalo :)). A domečky? Ty držely na čestné slovo a taky podle toho vypadají…
Má „oblíbená“ perníková vesnička z roku 2009 se žárovkou v kostelíčku. Tehdy jsem byla totiž „vrchní architekt“ a jelikož jsem na rýsování docela levá, domečky vůbec nepasovaly, nedržely, a splácat je dohromady byl skutečně kumšt… Tehdy jsem možná špatně vypočetla ony centimetry navíc, s nimiž je potřeba počítat na střechy k pečení. Z papíru to celkově vypadalo lépe než pak z perníku… A napravo náš asi nejobskurnější experiment (tedy hned po Legu 😀 ), ptačí budky z roku 2010. Ty byly vytvořené na „zadání“. S mamkou jsme je tehdy překřtily na kadibudky a inspirovalo nás to k tomu, abychom o rok později udělaly na zahradě perníkové chaloupky opravdovou kadibudku :)). Protože proč ne…
Jihočeskou chaloupku jakože z 19. století, tu jsme spáchaly v roce 2011 a já ji možná dodnes považuji za jeden z těch nejpovedenějších kousků. K ní jsme dělaly ještě roubenku s ježibabou, dětmi, co kradou perníčky, a právě onou výše zmiňovanou kadiboudou. Napravo betlém z roku 2012. Ten moc ráda nemám, jelikož je dělaný podle Tescomy a chybí mi v něm to naše „srdíčko“. Vypadá sice skoro přesně jako na krabici, ta stylizace je bezesporu zajímavá, ale… no, není to prostě ono.
Kostelíčky z roku 2013 (v jednom z nich můžete ještě vidět zapíchané špendlíky, kterými si ulehčujeme lepení), a dva jihočeské statky s vejminkem (a hostujícím sněhulákem na dvorku) z roku 2014. Jinak je tedy asi podle zmínky o špendlících jasné, že naše perníkové tvoření je zcela jedlé. Jakmile sníh zatuhne, špendlíky vyndáme a stavba díky velkému množství použitého cukru v našlehaných bílcích drží.
Betlémek z roku 2015, se skutečně cinkajícím zvonečkem ve štítě a světýlkem v salaši, a roubenky, opět se sněhulákem, z roku 2016. Jak jste jistě již pochopili, právě sněhulák se společně s vykrajovátkem jezevčíka stal naším typickým trade markem a chybět prostě nesmí v žádné kompozici ;)). I to je možná důvod, proč jsem s tím Tescoma betlémem tak nespokojená. Není tam ani sněhulák, ani jezevčík!
V roce 2017 opět betlém, tentokráte s roubenkou, klasicky svatá rodina, novorozený Ježíšek a spousta oveček, protože na ovcích se nesmí šetřit, jak jsme se s mamkou shodly ;). V boudě budce se skrývá voleček a oslík (kteří tam sice jsou, ale na fotce je patrné možná leda tak oko oslíčka napravo od Jezulátka), za stromkem je nezbytný jezevčík a u boku domečku – ano, tušíte správně – schovaný sněhulák.
V roce 2018 jsem se rozhodla experimentovat a jít do barev. Nevím, možná se do té doby barevné zdobení v tubičkách neprodávalo, anebo jsem si nebyla jistá, jak bude vypadat na chaloupce, ale nakonec to pro mne bylo velice příjemné překvapení. Domek s „elkovým“ půdorysem, s červenou střechou a zelenými, téměř až plastickými stromky byl zase něčím novým a zajímavým. Pokud si dobře pamatuji, za stromy vzadu za chalupou bylo schované zlaté prasátko :).
V roce 2019 jsem se už barev držela. A to i přes „zadání“, že v naší perníkové kompozici musí být hodně zvířátek. Udělaly jsme proto hájovnu s krmelcem. Pravda, zajíci vypadají spíše jako myšky, a o stylizaci laní a jelena (či toho komického ve štítu hájovny, co vypadá jako strašidelná psí lebka) raději nebudu mluvit vůbec , jelikož neumím nakreslit zvířátka ani tužkou, ale nakonec to vypadá lépe, než jsem se původně obávala. Výsledek mi přijde… ale jo, roztomilý. V krmelci je mimochodem i „krmení“ – cukrová travička.
Rok 2020. Vláda kvůli koronavirové pandemii zakázala trhy… tak jsme si doma s mamkou udělaly trhy alespoň z perníku. Každý stánek byl jinak nazdobený, prodával v něm jiný prodavač a nabízel jiné zboží (v jednom byla například čokoládová srdíčka, v jiném cukrové rybičky nebo kačenky), a uprostřed náměstí byla postavená kašna, kde vodu nahradila voňavá čajová svíčka. Jeden z domečků pak měl ve štítu rolničku, pejska se sněhulákem jsme umístily pěkně dopředu.
