Na rozdíl od Vánoc, které naprosto zbožňuji, Velikonoce nijak zvlášť neprožívám. Možná proto, že jsem tak bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá – abych citovala slova klasika. Přesto pro mě tyhle svátky znamenají oslavu jara. Chatu na samotě u lesa, kde už pučí první kytičky, pečení beránka, barvení vajíček, zdobení a návštěvy. To všechno jsem letos měla, takže jsem spokojená 😉 . Doufám, že jste prožili pěkné Velikonoce i vy – a to ať už chodíte na šupačku, dáváte přednost pohodě u pohádek… anebo se zalígrujete doma a všem známým řeknete, že jste odjeli k příbuzným do Vtelna.
.
Mimochodem, jak můžete vidět o kousek níže, letos u mě v Praze beránek nechyběl. Toho jsem ale tento rok pojala trochu jinak – jak je mým zvykem, pořád zkouším nové podivnosti. V rámci „zombie Jesus day“, jak někteří vtipálci této „nepovedené popravě“ říkají, jsem stvořila geekovskou zrůdičku, tedy beránka s vyvrženými střevy z želatinových kyselých žížalek a s očima a jazykem z Lentilek. Výsledná příšerka se podařila tak nechutná, že jsem skoro ani neměla odvahu ho sníst! 😀 Ale jenom skoro. Ačkoliv byla strašidelná na pohled, vanilkový krém v kombinaci s těstem rozhodně nebyl krokem vedle. 😉
