Podzim 2023

Září jsem tradičně započala Potterfestem, jenž byl pro letošní ročník (a odteď už asi navždy) přejmenovaný na Lexicon. Tuhle akci jsem si užila s Brňáky, konkrétně s Bossi a tak trochu i s Blairem, co lítal okolo a obstarával celebrity – tak jako třeba na Comic Conech. Ostatně i jeden Comic Con připadl na podzimní čas, a to Junior v Brně. Tam jsem byla nejenom s těmito přáteli, ale i kolegy z Lion Base. Na rozdíl od Lexiconu, kde jsem byla jakožto prostý účastník, navštívila několik zajímavých přednášek a besed, mlsala tematické občerstvení, vyřádila se na workshopu (vyrobila jsem si vlastní stylovou hůlku…) a fotila se s herci, Junior jsem měla „pracovní“. Po většinu víkendu jsem se ani nehnula od našeho legijního stánku, u kterého jsem vysvětlovala, co jsme zač a čemu se věnujeme, dyndala z lidí příspěvek na hospic v Třeboni, jelikož naše činnost mívá vždy charitativní podtext, a společně s dětmi vyráběla světelné meče ze svítících tyček. Bylo to fajn, i když to bylo svým způsobem dost náročné.

Svět Harryho Pottera jsem navštívila také na Chodově. Nenechala jsem si ujít tolik propagovanou výstavu v tamním obchodním domě. Samozřejmě to pro mě bylo v jistém slova smyslu zklamání, více nežli výstava to bylo několik fotopointů s malovanými kulisami – jako třeba pohyblivé bradavické schodiště, Velká síň, nástupiště 9 a 3/4 dokonce i s vlakem, Zapovězený les s vrbou mlátičkou a Weasleyovic trabantem, Hagridova bouda, učebna lektvarů a tak dále. Ale lhala bych, kdybych řekla, že jsem si to s Džejňulkou neužila. A to i když jsme bezpochyby patřily mezi nejstarší návštěvníky, co navíc dorazili bez dětí. Myslím, že si na podobné příležitosti budu muset vždy nějaké dítě někde vypůjčovat, aby to nevypadalo tak hloupě…

Nevyhýbala jsem se ani kulturnímu programu – navštívila jsem například divadlo, zašla na muzikál, a také společně s Bossi do O2 arény na výroční koncert společnosti Disney, což pro mne bylo asi zážitkem největším. Zazněly během něj ty nejznámější písničky a melodie z nejznámějších pohádek a filmů pod hlavičkou tohoto mého milovaného molocha, co stavil neuvěřitelných sto let, bylo to silné… a nikoho nejspíš nepřekvapí, že i nějaká ta slzička ukápla. Držela jsem se, fakt jsem se držela, a říkala si, že pokud nedají Circle of Life ze Lvího krále, tak jsem dobrá… a bum, jedna z posledních písniček přece jenom byla Circle of Life v dechberoucím podání Michaely Tomešové – a stavidla šla hore. Jsem hrozný bulík :).

Věnovala jsem se i podstatně světštější zábavě – po sto letech jsem se třeba ocitla na diskotéce, kde jsem vzdor svému pokročilému věku dokázala pařit do pozdních večerních, či spíše časných ranních hodin (a bez kocoviny druhý den!), nacpala si pupík k prasknutí na gulášfestu a dopřála si několik výletů. Z těch byla fajn především invaze na Valachy, kde nechyběla „púť“ či návštěva ZOO ve Zlíně, v níž jsem, ač nerada, musela uznat, že jde o místo mnohem hezčí a lépe rozvržené nežli pražská ZOO. Kromě toho jsem v ní (za hlasitého vejskání…) krmila rejnoky, „trénovala“ na vysněný výlet do Japonska a společně s Blairem zachraňovala rebela nandu, co prchnul z voliéry. Účastnila jsem se rovněž svého prvního pub kvízu na téma Jára Cimrman, což je sice obor, v němž jsem si celkem jistá v kramflecích, ale otázky byly tak zákeřné, že jsem tým v konečném důsledku moc nepodržela. Tak třeba příště… A v poslední víkend sezóny na hradech a zámcích jsem navštívila nádherné barokní Veltrusy – naštěstí jsem tam ani Elišku, ani Damiána nepotkala.

A pak… pak už byl čas začít vyhlížet zimu a Vánoce. První námraza byla u nás na jihu 9. listopadu (a přišla tak nečekaně, že nám dokonce na zahradě pokryl mrazík zapomenutý Mikeškův tenisák), prvního sněhu jsem se na svatého Martina sice nedočkala, ale zato dorazil 19. listopadu, tedy s osmidenním zpožděním. Mému pejskovi to však vůbec nevadilo, naopak :). Pomalu, ale jistě jsem začala plánovat pečení perníčků a cukroví, připravila si „trapné“ vánoční svetry… Ale o tom zase příště. Třeba až dojde na nějaké to vánoční shrnutí. Díky, deníčku, že si díky tobě vždycky uvědomím, že můj život není tak nudný, jak mi často připadá ;).