Milý deníčku! Konečně skončilo léto i ta nechutná vedra – a já se dočkala. Můj milovaný podzim. Poslední koupačku v bazénu vyhřátém na pětatřicet stupňů jsem si dopřála 12. září a pak jsem jen doufala v to nádherné sychravo, ponuré mlhy a dešťové přeháňky, co společně s vůní tlejícího listí tak strašně miluji. Pravda, trvalo to, než se počasí umoudřilo, ale o to krásnější pak bylo. Letos se barvy obzvlášť vyvedly a já žasla a dojímala se na každé procházce lesem. Dokonce jsem se rozhodla i pro focení v listí jako opravdová lesana, oblékla jsem si šaty po mamce a běhala v jehličí a lupení bez bot… to mě na tom asi bavilo více jak výsledné „čarodějnické“ fotky, jelikož jsem tlustý vepřík. A i když jsou filtry a retuše milosrdné, stejně se nedají zveřejnit. Nebo možná dají, ale já nechci a stydím se sama za sebe, chápeme se 😉 .
Ale k tomu mému pravidelnému čtvrtletnímu shrnutí. Jako obvykle mám i tentokrát pocit, že toho nebylo tolik, a přece jsem tak nějak nic pořádně nestíhala. Je to hlavně prací, kde jsem každý všední den až do večera a pak také jeden víkend měsíčně. Do toho se snažím jezdit pravidelně i domů, také aspoň na jeden víkend v měsíci, tudíž mi pak už „zbývá“ na koníčky a přátele jenom víkend, dva. Letos mi proto nevyšel ani Vienna Comic Con, ani Comic Con ve Stuttgartu, a dokonce ani tuzemský Comic-Con Junior v Brně. Nebudu lhát, že mě to nemrzelo, ale zase jsem si to „vykompenzovala“ jinými a neméně zábavnými kratochvílemi.
A výlety! V Praze už bydlím spoustu let, a přitom třeba na Karlštejně, který mám prakticky za humny, jsem byla zatím jenom dvakrát. Hned v září jsem to ovšem napravila, a to hned Karlštejnským vinobraním. Skvělý program na svatováclavský víkend, vynikající burčák a celkově moc příjemná akce korunovaná působivým průvodem desítek lidí v nádherných, dobových kostýmech. Dokonce jsem mezi nimi poznala i jednoho kamaráda (a další dva mi někde proklouzli). Tak co naplat, příští rok se tam budu „muset“ vypravit zase, ať nemám resty 😉 .
Dopřála jsem si také něco málo kultury. Například jsem konečně zhlédla muzikál Troja v Divadle Broadway, který se spíše než o známý příběh opíral o jeho hollywoodskou adaptaci z roku 2004. Což znamená jediné: na můj vkus příliš málo mrtvých hlavních postav a žádná zabitá miminka. Myslím, že kdyby to do děje přece jenom začlenili, dodalo by to závěrečné protiválečné písni mnohem větší hloubku. Takhle to vypadalo, že to „pouze“ reflektuje dění na Ukrajině, ale nijak zvlášť nesouvisí s dějem.
Počítá se mezi kulturu i metalový koncert? Neboť i na ten jsem zašla. Společně s mou drahou Enu jsme si zadivočely na Apocalypticu, která hrála písničky neméně skvělé Metallicy, a byla to solidní jízda. Jak můžete vidět zde nalevo, obě jsme byly oblečené do triček Hellfire Clubu (chápete? aha? aha?? 😉 ). Koupily jsme si sice původně super místa na sezení kousek od pódia, ale nakonec jsme stejně většinu koncertu tancovaly a skákaly v uličce. Jenže co se dá dělat, do kotle se svou výškou nemůžu – měřím jen něco málo přes metr a půl, a to i když si plivnu pod nohy, takže bych mezi ostatními, normálně vzrostlými lidmi neviděla prakticky nic, co by se dělo na jevišti, a kdo ví, zda bych dohlédla alespoň na obrazovky. Mám s tím bohužel mnoho zkušeností, většinou mám výhled jen na šešulky hlav ostatních lidí, případně na mobily, kterými natáčejí dění na parketu. Takže vlastně vidím veškeré dění jen zprostředkovaně a to není ono 😀 . Z kotle se navíc nedá jít pro pivko, nebo tedy samozřejmě dá, ale nemáte pak šanci se vrátit na své místo. Ulička je ale fajn řešení pro další akce v O2 aréně a tip pro trpaslíky jako jsem já 😉 .
Další kulturní zážitek? Výstava Tima Burtona, mého oblíbeného umělce s nádherně zvráceným smyslem pro humor (jenž je podle mne skrytý úchyl s touhou rozřezávat a sešívat těla (ne)mrtvých žen, jelikož to je motiv, co se promítá ve většině jeho děl…). V Obecním domě v Praze bylo několik místností plných jeho autentických obrázků i čmáranic na papírové ubrousky, na kterých ventiloval svou nenávist ke společnosti Disney, modelů použitých na motion capture jeho filmů, storyboardy, různé makety a také veliké koule s kukátky, ve kterých byly ukryté filmové momenty z jeho nejznámějších pecek typu Mrtvá nevěsta, Ukradené Vánoce nebo Frankenweenie: Domácí mazlíček. Výstava byla super, dokonce jsem si užila i svého milovaného Stainboye (vánoční domeček s crime scene, co se objevovala jenom za určitého osvětlení, byl prostě boží!), akorát to všechno mělo jednu poměrně zásadní nevýhodu: na tuhle expozici jsem se dostala až těsně před jejím koncem a to byl hodně špatný nápad, protože stejný nápad měly i desítky dalších lidí, co ji ještě chtěli stihnout. Navíc jsem zapomněla, jak je tento umělec teď populární pro Beetlejuice 2 a mezi malými holčičkami díky seriálu Wednesday, tudíž jsem se musela prodírat davy bílo-černě pruhovaných copatých pre-pubescentek (a pak se zlomyslně bavit jejich hořkým zklamáním, že z Wednesday tam nakonec bylo jen pouhých pár skic k natáčení). Ale výstava sama o sobě byla úžasná.
A došlo i na několik geekovských akcí. Například jsem zašla s Bossi, Blairem a jejich malým prďolou na desátý ročník Batman Daye do ComicsPointu, což byla speciální událost pořádaná v den tentokrát již pětaosmdesátých „narozenin“ tohoto komiksového temného rytíře. Nemám žádný DC kostým, kdo mě zná, moc dobře ví, že jsem spíš tým Marvel (ačkoliv své kostýmy, co jsem měla, respektive „kozplaye“, ať to nazýváme pravým jménem, už nenosím…), ale mám alespoň tričko, a tak jsem si mezi kamarády, co se do prodejny v Anglické dostavili v nádherných cosplayích, nepřipadala až tak moc divně. A že jim to sakra slušelo, jak ostatně můžete posoudit sami!
A ta nejlepší geekovská akce? Rozhodně Koprcon, můj oblíbený con v moravskoslezské Kopřivnici. Každý rok se tam sejdou ti nejlepší z nejlepších. Najdou se sice ještě stále tací, co tam jezdí kvůli programu – i když, ruku na srdce, pořadatelé to nepodceňují a přednášky mají vždycky skutečně vymazlené. Jenže mé priority jsou za ta léta conování trochu jinde, mne tam táhnou přátelé. Mnohé potkám jenom tam, a to tam všichni jezdíme ze všech možných i nemožných koutů z celé republiky. Společný čas si ale vždycky náramně užíváme a ani tentokrát jsem nechodila spát „se slepicemi“, po oba večery jsme kecali (fakt kecali, alkoholu, alespoň u mě, tentokrát tolik nebylo) až do tak pozdních večerních hodin, že by se daly nazvat klidně i brzkými ranními. Vše bylo zaštítěno srdcařem a šéfem celé akce Damem, o kterém vzniknul letos dokonce v rámci zábavného sobotního programu oslavný muzikál. Za pomoci AI vzniklo několik neuvěřitelně vtipných písniček, co si dnes lze přehrát na Spotify 😀 . Na conu jsme je pak viděli v doprovodu neuvěřitelně vtipného vystoupení. Uskupení K.R.E.T.É.N. v kompletní, původní sestavě zkrátka opět dostálo svému jménu 🙂 .
Také jsem se zúčastnila naprosto skvělého Harry Potteráckého pub kvízu, i když tentokrát s trochu jiným složením týmu, než s jakým na hospodské kvízy chodívám. Pravda, ani tentokrát jsme nevyhráli, v tomto ohledu nic nového, ale i tak jsme se umístili mnohem lépe a mnohem výš, než jsem očekávala. Naši partičku totiž doplnila čtveřice neskutečně chytrých lidí (dvě z toho byly mé kolegyňky z redakce), a tyhle „posily“ věděly o světě jednoho brýlatého čaroděje naprosto všechno. A jsem si jistá, že kdyby se zeptali na velikost trenýrek nebo oblíbenou značku zubní pasty, věděly by to také, a to včetně stránky, kde to bylo zmíněno. Smekám před nimi a ještě jednou jim děkuji, že jsem s nimi tohle bradavické dobrodružství směla sdílet. Včetně ochutnávky Bertíkových fazolek tisíckrát jinak, z nichž jsem si samozřejmě vylosovala tu nechutnou 😀 .
V rámci cestování jsem navštívila s přáteli podzimní Norimberk, prošla si tam ta „nejprofláklejší“ místa, prohlédla si „nejprofláklejší“ sochy, a nakonec naše putování skončilo – modří už asi vědí – v pařížském Disneylandu. No jo, už zase. Jenže i tentokrát to bylo jiné. Možná si říkáte, že tam jezdím tak často, až mne tam nemá co překvapit, ale opak je pravdou. Kamarádi si na mne letos totiž nachystali nádherný komplot, předčasný vánoční dárek spočívající v bydlení v Disneyland hotelu. Ano, v TOM Disneyland hotelu. Co je hned v parku! Prostě se vykutálíte nacpaní neuvěřitelně dobrou snídaní rovnou u vstupu (který máte navíc jako hoteloví hosté prioritní 😉 ) a jdete se bavit. Pak se vrátíte do pohádkového pokojíčku, který mění barvy a kde se třpytí obrazy, a všechno je prostě v pořádku. Malé dítě v mém dospělém, obtloustlém těle se tetelilo nadšením, a byl to opravdu neskutečný zážitek… i neskutečný luxus, až se mi chtělo plakat dojetím. Vše jsme pak korunovali večeří v tamní luxusní restauraci, šlo o takzvaný Royal Banquet, kde jsme se cpali potvorami z moře vytaženými a u toho nám asistovaly Disney postavičky, což bylo také nezapomenutelné. Kromě toho byl Halloween, tudíž v parku nás pak čekal speciální program, speciální průvod a speciální show se samotnou nevěstou a fantomem z Phantom Manor. To byla teprve podívaná <3 .
Bohužel ale, opět mne dostihlo nějaké to trápení – v tomto případě psí. Pamatujete, jak jsem se na jaře po Nerouškově operaci modlila, aby se jí nádůrek už nevracel? Tak jsem se asi modlila ke špatným bohům, protože se vrátil, a to už po půl roce. Moje sladká Nera Almost Dachshund alias přebornice v kukuči týraného psa podstoupila další zákrok, mnohem větší než ten předchozí. Díky němu teď moje krásná holčička vypadá jako poťouchlý Joker. Ale nevadí mi to, miluji ji i tak… a Nerouškovi to, že má zohyzděný ksichtík, nevadí už vůbec. Tak nám držte palce, aby bylo už všechno v pořádku a já nemusela s tím nebožátkem na jaře na další operaci. Přece jenom je to psí holčička poněkud stará… 🙁
Ale ať to zakončíme na veselejší notu – blíží se Vánoce. S koncem listopadu už mám nakoupené první dárečky, většinu těch dalších alespoň promyšlenou, a co víc, 20. listopadu mě i celou smečku nadchly první „sněžánky“, tedy první pořádný sníh, co chvíli vydrží na zemi, než zase smutně roztaje. Naši pejsánci sice upřímně nesnáší déšť a jakmile je trochu mokro, čumák ze dveří nevystrčí, ale zato milují sníh, takže si tohle počasí náramně užívají. A já taky, protože tím vlastně vždycky oficiálně zahajuji (před)vánoční sezónu. Společně s pečením perníčků, které letos plánuji zase ozvláštnit nějakým tím experimentem. Tak zimo, pojď mi!
Prosinec 2024