Bohužel, je to tak. 22. května jsem oslavila kulaté narozeniny. Ani se neodvážím říct, kolik křížků už mám na krku, jak je to děsivé číslo, až je mi z něj fyzicky zle. Znamená to pro mě konec srandy, přestože jsem stále duší dítětem… akorát uvězněném ve starém těle. Je to definitivní konec mládí a věk, kdy jste blíž pohřbu než studiu na základní škole. Rozhodla jsem se, že bilancovat nebudu, protože by mne to akorát rozesmutnilo, ale za projevené kondolence jsem alespoň předem poděkovala.
Důrazně jsem ale odmítla veškeré oslavy. Zastávám totiž názor, že v tomhle věku už opravdu není důvod slavit. A nakonec jsem měla oslavy hned tři! Jedna byla překvapením v kouzelnickém baru Magická sova, kterou bez mého vědomí zpunktovala Barča. Já si myslela, že jdu jenom na drink… a oni tam na mě čekali kamarádi, zcela random sestava 😀 . Ta druhá byla poklidným posezením v našem oblíbeném Houmrovi, na kterou jsem sice rozeslala bambilion pozvánek na Facebooku, ale téměř nikomu nepřišly. Šlo tedy o výrazně skromnější akci, ale i tak to bylo hrozně milé. A přestože se někteří lidé na fotce moc šťastně netváří, fakt to neměli povinně, fakt se bavili 😀 . Jenom mi sabotovali společné focení, gauneři moji 😉 . A ta poslední oslava byla rodinná, s dortíkem a tak.
Všechny tyto akce byly moc milé, skvěle jsem se bavila, trochu se dojímala a dostala spoustu skvělých dárečků (čti: infantilních), z nichž je, myslím, zcela očividné, že mě lidi v mém okolí, a to nejenom mí přátelé, ale i rodina a kolegové v CNC znají velice dobře… a ví, jak mi udělat radost ❤️. Gratulací (a nádherné kytice a božího dárečku) jsem se totiž dočkala i v práci. A to jsem taky musela zamáčknout slzičku. Díky za to, že vás všechny mám, jste skvělí!
Až budu mít zase někdy slabou chvilku, vzpomenu si na tohle všechno… a na to, že mám kolem sebe úžasné lidi, které mám ráda… a kteří možná mají rádi mě, i když jsem dost často protivná a nespolečenská 🙂 .
