Nera

* červenec 2012 – † 14. únor 2026

Tohle se mi nepíše snadno.

V pátek 13. února mi nebylo moc dobře a zvažovala jsem, že tentokrát na jih na víkend nepojedu. Koneckonců jsem měla mít pracovní víkend a to se člověk smečce moc věnovat nestíhá. Nakonec jsem ale jela a jsem za to ráda, protože jsem aspoň tak strávila poslední chvíle se svou psí holčičkou. Strašně skokově se její zdravotní stav zhoršil. K nádorům se přidala i stařecká demence a z Nerouše se neskutečně rychle stal roztřesený, zmatený uzlíček… Vyprovodila jsem ji na její poslední cestě a ta bolest, co je skoro až fyzická, se ani nedá popsat. Všechna slova jsou stejně zbytečná.

Moje zachráněné stvořeníčko z množírny, z kauzy Třtěnice. Z útulku Toulavé tlapky jsem si to okaté štěňátko, do kterého jsem se zamilovala na první pohled, brala pod jménem Tvítí. Doma se z ní ale okamžitě stala Nera. Neruška. Neroušek. Nerouš. Neruše ruše. Babuška. Kočička. Blbá holčička. Sluníčko mého života. Milion jmen, která jsem jí dávala. Na mnohá z nich skutečně slyšela, ale většinou na má volání stejně nedbala, protože to byla náramně originální svéhlavička. Byla skvělý pes, výjimečný. Milovala jiné pejsky a bez svých psích parťáků nedala ani ránu, zatímco lidi víceméně ignorovala. Ráda cestovala a byla se mnou u moře i na horách, na chalupě i v paneláku, válela se v mechu v lese i v peřinách v posteli, byla se mnou v práci, na návštěvách u přátel, na RL akcích i na conech (dokonce i Lancz-conech)… Opravdu si žila moc dobře, než zamířila za onen pověstný duhový most.

Vím to. Nic to ale nemění na tom, jak to teď bolí 😞.