(Před)vánoční těšení jsem tentokrát rozjela naplno. Nebo bych snad měla říct… jako tradičně? 🙂 Kromě „klasického“ sbírání vánočních stromečků od prvního prosince do Silvestra (tuto sezónu rozšířeno až do šestého ledna, tedy na Tři krále) jsem spustila ještě praštěnější odpočet – padesát dní před Štědrým dnem jsem na sobě každý den měla jiné vánoční tričko / svetr / šaty. Myslím, že to mé followery na jinak poklidném (až umírajícím…) instagramu celkem bavilo. Anebo to mysleli škodolibě, nevím 😉 . Nikoho jsem sice do této výzvy letos nezlanařila, ale někteří mi alespoň posílali své vánoční outfity do soukormých zpráv. Taky se ale našli i tací, co mi psali, že je můj odpočet frustruje, jelikož jim dnes a denně připomínám, jak strašně rychle se blíží Vánoce a oni na ně – na rozdíl ode mě – ještě vůbec nejsou připravení. Těm jsem se samozřejmě omlouvala, a omlouvám se jim ještě stále, ale co naplat, ten rozjetý vlak a to šílenství už prostě nešlo zastavit… 😀
Tradiční stromečkový lov měl mnohem větší úspěch a rozhodně se vydařil. Lidi mi své úlovky posílali již od listopadu a já byla šťastná za jeden každý z nich. Nakonec jsem jich měla tolik, že jsem postovala jenom ty cizí… a na moje vlastní úlovky v adventním kalendáři téměř ani nedošlo. Neznamená to však, že bych se nesnažila: já jich ulovila přesně 168, tedy více než loni, yay. Štěstí jsem měla ve městech i na vesnicích, v obchoďácích i na návštěvách u přátel, a kromě Česka jsem lovila také v Německu a ve Francii. Většinou jsem vyrážela na lov sama, občas se ke mně někdo přidal, vytipovaná místa jsem obrážela v dešti, ve sněhu, s metalovými koledami nebo soundtrackem ze Sám doma v mp3 přehrávači… Jasně, jsem pošuk, ale miluji to 😅. Ta světýlka, co vynikají až za šera…
Mimochodem, nejzábavnější výzdobu ulic měl pražský Žižkov. Vznikla podle kresbiček dětí ze školky a byla prostě neodolatelná. I když jsem to měla trochu z ruky, opakovaně jsem se tam vracela a užívala si ji 🙂 .
A úlovky mých přátel, známých, neznámých i sledujících na sociálních sítích? Některé byly skutečně náramně povedené. Jiné zase legrační nebo nostalgické. Všechny ale byly úžasné a jenom to, že si na mě všichni ti lidé vzpomněli a poslali mi je, mne neskutečně hřálo u srdce. Přijde mi totiž, jako kdybychom si ten čas před nejhezčími svátky v roce užívali tak nějak společně… a je to krásné 🥰. Shrnuto a podtrženo mi nakonec přišlo celkem 138 kousků od 22 lidí, a kromě naší republiky se lovilo také v Německu, Polsku, Francii a v Itálii. Největším vánočním skřítkem se i letos stala… slyšíte ten virbl?… má drahá Džejňulka. Ulovila jich, pokud jsem počítala správně, rovných sedmdesát.
A co se mě osobně týče, já měla stromečků hned několik. Jeden stromeček jsem měla Grinchovský, takže i další výzdobu jsem ladila do křiklavě zelených barev. Druhý jsem zase nazdobila v rozkošně morbidním stylu Nightmare Before Christmas. To se navíc ukázalo jako velmi prozřetelné, jelikož mi Ježíšek donesl Lego s touto tématikou. Plus mám ještě jeden maličký Harry Potterácký v ložnici. Ani se mě neptejte, kdy jsem je už nazdobila… naznačím jen, že to bylo poměrně brzy. Jenže je to potřeba – vánoční svátky utečou tak hrozně rychle, že si je člověk ani nestihne vychutnat. Takhle se kochám pohledem na tu blyštivou nádheru, když třeba peču cukroví, a je mi hezky 🙂 .
Disneyland Paris
Sezónu jsem zahájila již koncem listopadu výletem do francouzského Disneylandu. Ten byl už laděný do Vánoc a věřte mi – tohle místo je kouzelné, ale v předvánočním období je prostě ještě krásnější. A ani letos nezklamalo. Dechberoucí výzdoba, zářící stromeček, dojemná show s koledami, kouzelné sněžení na Main Street, letos ozvláštněné nádhernou projekcí, a to nejenom během parade, spousta tematických dobrot, které jsem samozřejmě musela všechny ochutnat, svařáček, do vloček upravená zeleň…
Dvakrát jsem viděla i nádherný průvod Disney postaviček se Santou Clausem. Jednou pěkně za světla na Main Street, kam letos přibyl i působivý videomapping, podruhé hezky za tmy a ze středu náměstí, což taky mělo své kouzlo… abych si vychutnala i vystoupení a závěrečné „rozsvícení“ stromku na zámku. Některé pohádkové postavičky byly ve vánočních outfitech k vidění i v parku.
Všechno bylo krásné, ale třeba jen ten hotel, kde jsme bydleli, ten nejikoničtější hned u vstupu do parku… ach! Uvnitř to bylo jako v pohádce. Kromě nádherné výzdoby, ze které doslova přecházel zrak (ty stromečky, ta světýlka!!!), zde nabízeli také speciální vánoční dobroty i vánoční nápoje – já například neodolala vánočnímu pivu, které bylo až překvapivě dobré, a drinku s vánočním polínkem (jehož smysl mi mimochodem stále trochu uniká). Kromě toho v hale probíhalo několikrát denně představení s louskáčky, což bylo sice milé, ale taky ve francouzštině, takže pointu této zábavy pro děti jsem moc nepobrala. A to jsem ji viděla hned dvakrát 😅.
S Bossi jsme zašly i do Disney Village, kde už také nahodili vánoční dekorace, a kde jsem nakoupila plno vánočních kokyn a nějaké ty dekorace, co mi pak po zbytek svátků strašily v obýváku (a to i přesto, že jsem letos, jak jsem přiznala o kus výše, ladila výzdobu do zeleného Grinche). Byl to báječně strávený víkend.
Vánoční trhy
Pak už byl čas na svařák i na vánočních trzích v tuzemsku. Já jich prošla několik v Praze, jenže tam bylo většinou tak moc lidí, že se ani nedalo projít mezi krámky. Nejhorší byl v tomto ohledu samozřejmě Staromák. Poté, co se mi podařilo prodrat až na vyhlídku, byla jsem zcela vyčerpaná 😀 . Myslela jsem si, že třeba Mírák bude klidnější, ale víte co? Nebyl. V tomto ohledu jsem byla ráda za to, že pocházím z takové díry: ve Slavonicích jsem si mohla dát „štrúdl“ (to byl horký jablečný džus s rumíčkem), aniž bych čekala nekonečnou frontu, a když se slavnostně rozsvěcel vánoční stromeček, rozhodně jsem se nebála, že mne v davu někdo umačká. Podobně tomu bylo i třeba v Nové Bystřici, kde jsem kromě „turbomoštu“ (tedy kořeněný mošt s jablečnou pálenkou) dopřála i nádherný pohled na tamní vánoční stromeček i veliký dřevěný betlém.
Společně s Džejňulkou jsme se vypravily na vánoční trhy i do zahraničí. Tedy… to zní příliš vzletně, ve skutečnosti jsme jely jenom kousek za hranice, do Drážďan. Byly jsme tam i minulý rok a bylo to super, takže jsme si to s chutí zopakovaly. Prošly jsme si oblíbená místa, nacpaly si bříška bratwurstem, zapily ho glühweinem, já ozkoušela i zeleňoučký Grinch-punch (můžete hádat, co v něm bylo… 😉 ) a nakonec jsme si jako sladkou tečku daly Erdbeeren in Schokolade, tedy jahody v čokoládě. Navíc jsme tam v tom davu potkaly kamarády z Prahy i s pejskem, kteří se shodou náhod zrovna také vydali na výlet do Německa. Svět je prostě malý 🙂 .
V rámci dalších předvánočních aktivit jsem měla tu možnost zajít na akci Disney+ na kluziště v centru Prahy, které bylo taky nádherně nazdobené… a stylově k tomu hrála hudba z vánočních Disneyovek. Viděla jsem tam plno známých tváří, ale říkala jsem si, že tam jsem jako civil a ne jako novinář, a tak jsem se snažila moc nečumákovat. Dala jsem si svařák, nějaké ty dobroty… a užila si atmosféru.
Perníčkování
S prosincem se vždycky na chvíli oficiálně stávám bydlenkou v (jak jinak než perníčkové) zástěře, upíchnu se u plotny a tvořím perníčky a cukroví. A letos tomu nebylo jinak. Jako každý rok, i tentokrát jsem si na to vzala týden dovolené… a přece jsem měla pocit, že brutálně nestíhám. A to i přesto, že tohle předvánoční chystání je pro mě jakýsi rituál a já si ho náramně užívám. Letos cca pět plechů nejrůznějších příšerek a hlavně – spousta barviček, s nimiž jsem si opravdu vyhrála. Na výsledné perníčky jsem pak byla až překvapivě pyšná, což u mne není moc obvyklé. Dejte mi ještě tak deset let a možná budou vypadat i dobře 😀 .
Samozřejmě došlo i na perníkovou architekturu, tentokrát koncipovanou jako vilku. Před ní nechyběly trademarky v podobě sněhuláka a jezevčíka… Navíc je tam chlapeček, co u ptačího krmítka sype zob opeřencům. Z boku pak bylo vidět zlaté prasátko a čumil vyhlížející z okna.
Ačkoliv jsem své perníkové šílenství opět pojala trochu jinak a výsledné stavení vypadá jako z plastelíny, tak není – skoro celé (s výjimkou světýlka, samozřejmě 😅 ) bylo jedlé. Střechu jsem totiž vytvořila z vanilkového fondánu, postavičky z marcipánu, okenní tabulky ze želatiny, a zdobení tvořily, mimo jiné, třeba peprmintové bonbóny. Většina však byla samozřejmě perník a klasická cukrová poleva.
Neodpustila jsem si ani geekovský perník. Jenže to byl tentokrát blbý nápad. Tak třeba můj Star Wars pokus: opět jsem se snažila vytvořit X-Wing. A opět jsem selhala. Zase se mi rozpadal pod rukama a já z něj byla opravdu hodně zoufalá. Pro dítko jedné kamarádky jsem proto vytvořila alespoň maličké Bradavice z Harryho Pottera, s maličkým bradavickým expresem, tedy červeným vláčkem. Ani s jedním tímto výtvorem jsem se na sociálních sítích nijak zvlášť nevytahovala a když se na ně podíváte, jistě pochopíte, proč. Napovím vám: je to dost katastrofa. Asi tím vesmír musel vykompenzovat tu nádhernou chaloupku a mou domýšlivost vycházející z pocitu dobře odvedené práce…
Cukroví
Společně s mamkou jsme vytvořily celkem 17 druhů cukroví, z toho 3 nepečené. 0 plechů spálených, 1 lehce přismahlý (ale zdobení to zachránilo, fakt 😅). 16 stálých, oblíbených, 1 novinka. Nejvíce jsem si vyhrála se zdobením slepovaného čokoládového cukrovíčka, nejméně mě bavila kokosová kolečka a vanilkáče (nemám ráda takové to matlání se v cukru).
Na fotce krabice, co jde na export, mám všechny druhy pěkně popsané:
1 – kokosová kolečka, která miluje otčím
2 – klasika nad klasiky, vanilkové rohlíčky
3 – kokosky
4 – plněné ořechy, ty miluji já
5 – kokosové suky, letošní novinka
6 – vosí hnízda, s pořádnou dávkou vaječňáku
7 – rumové kuličky, s pořádkou dávkou rumu
8 – košíčky s nejrůznějšími krémy, od karamelového až po likérový
9 – linecká kolečka s kyselou marmeládou
10 – slepované tyčky, co sice vypadají jak kupované, ale chutnají mnohem lépe
11 – čokoládové tvary s likérovým krémem
12 – pařížské rohlíčky
13 – pěnové pařížské rohlíčky
14 – čokoládové a klasické trubičky s pařížským a karamelovým krémem
15 – pěnové bobky na styl pařížských rohlíčků
16 – laskonky
17 – mandlové tvary s karamelovým krémem
Štědrý den
Na Štědrý den jsem se probudila… a venku padal sníh. To bylo tak nádherné! Ještě v pyžamu jsem nadšeně vyběhla na balkon a pejsci mě následovali. Nevěřícně se mnou pozorovali, jak zemi zasypala ta bílá nádhera. Vydržela po zbytek dne – o čemž jsem se záhy přesvědčila, když jsme šli na odpolední vycházku s Mikeškem na slavonické náměstí. Předchozího večera jsem si tam zašla pro Betlémské světlo ke skautům (což byla tradičně moc milá akce, i s živým betlémem), tentokrát byl můj cíl ale trochu jiný – (opět) štrúdl. Když nad tím tak přemýšlím, tak letos na Vánoce jsem vypila opravdu hodně alkoholu 😀 .
U nás se hraje na tradice, takže kromě procházky je to klasicky rybí polévka, večer kapr a salát, a pod stromkem, co jsme letos nazdobili v retro stylu, pak hromada dárků. Je zvláštní, že je jedno, zda je člověku pět nebo třicet pět, zda víte, co dostanete, anebo vás čeká velké překvapení…, ten pohled na všechny ty balíčky vyvolávají v každém radostné těšení. Já osobně dárků dostala spoustu a všechny byly nádherné. Hlavně jsem dostala spoustu Lega. Lego je pro všechny věkové skupiny. Balíčky čekaly i na naše čtyřnohé miláčky. Ale můj Neroušek si Štědrý večer nijak zvlášť neužíval. Je to už stará babuška, takže většinu večera prospala v pelíšku. A nenechala se ani nalákat na nové hračky. Mikeše ovšem bavily velmi, i ty, co nebyly jeho, a když se osmělil, nenápadně je Neroušovi vytahal z košíku, kde ležela, a hrál si s nimi on. Alespoň někomu udělala chrochtající prasátka radost 🙂 .
Vánoční večírek v práci
Ach, a málem bych zapomněla na skvělý, napůl improvizovaný vánoční večírek v CNC. Ten by přitom byla škoda nezmínit. Taková ta velká, firmou sponzorovaná akce letos nebyla, a proto jsme udělali jakousi speciální „truc akci“, každý na ni donesl nějaké dobroty, slané či sladké (já jako jedna z mála už machrovala s kompletním cukrovím a nazdobenými perníčky, ti, co ještě neměli napečeno, improvizovali třeba pomazánkami nebo alespoň vánočkami), koštovaly se vaječňáky domácí výroby a porovnávaly jejich recepty… a co si budeme, byl to nakonec náramně příjemně strávený čas. Člověku vlastně ani nevadil ten přesčas 😉 .
Vánoce byly veselé. Tak… už abych pomalu, ale jistě začala odpočet do dalších, že…? 😉