Kdysi jsem slyšela názor, že kdo byl v jednom Disneylandu, nemusí už do jiných, protože jsou všechny úplně stejné. Ale víte co? Je to naprostá hloupost a potvrdí vám to jistě jak mí přátelé, co mají youtube kanál Czech Disney Adventures (doporučuji! sledujte je!), tak i všichni, co někdy navštívili více než jeden park. Každý je totiž docela jiným zážitkem. Pro ten japonský to platí dvojnásob, a to nejenom proto, že v Tokiu je teď nově otevřený svět, nádherné Fantasy Springs složené ze tří krásných pohádek Na vlásku (Tangled), Ledové království (Frozen) a Petr Pan, kterým jsou zde věnované různé části parku… a vy se opravdu ocitnete přímo… no, přímo tam. Skutečně máte pocit, že jste najednou v Zemi Nezemi a na dosah ruky máte Jolly Roger, či se procházíte v Arendelle.
Tahle část parku rozhodně stojí za prozkoumání a jeden den na ni rozhodně nestačil. Hned při příchodu vás to pohltí: přivítají vás totiž obrovské kamenné skulptury Petra Pana se Zvonilkou, Anny a Elsy s Olafem, i Lociky s Pascalem obklopené květinami a vodopády. Z druhé strany je pak třeba Pocahontas. Jsou tam speciální, moderně udělané atrakce (3D jízda s Petrem Panem, pohyblivé loutky ve Frozen a Tangled, co jsou jako „živé“ a přehrají vám okleštěnou verzi té své pohádky), speciální restaurace, speciální hotel, všechno je krásné a dokonalé. Jasně, není toho moc, když se nad tím zamyslíte, ale stojí to za to.
Jediné, co mne možná trochu zklamalo, bylo jídlo. Všechno je to sice nadmíru stylové, a taková směska všeho možného i nemožného v Cookout Lookout od Ztracených hochů ze Země Nezemě byla sice praštěná, nicméně chutná, ale třeba japonský pokus o pie v Arendelle (pomineme-li fakt, že na tomto druhu jídla nevidím vůbec nic severského, ale přitom Arendelle v podstatě má být severský stát, někde jsem dokonce četla, že Norsko) byl za mě téměř nepoživatelný. V Japonsku jako takovém přitom bylo skvělé i sushi z konbini (sámošky), kdežto v parku jsem si mnohem více pochutnala na menších pochutinách než právě na těch „hlavních“ jídlech. Skvělé bylo třeba mochi s mimozemšťánky z Toy Story. A taky jsem si tam dala v rámci food festivalu skvělé pivo. Celkově bylo v Japonsku chutné pivo, koho by to napadlo…
Ale zpátky do Tokyo Disney Resortu. Tento park byl otevřený v roce 1983, a šlo o první Disneyland mimo USA. Nepatří přímo společnosti Disney, ale The Oriental Land Company. Proto tu nenajdete jakýsi „hlavní“ park a pak druhý pro „větší“ děti a s Marvelem. Vedlejší park nese název DisneySea, je obklopený vodou, je tam jakýsi přístav… a uprostřed veliké jezero. Vchází se do něj úsměvně stylizovaným náměstíčkem ve stylu evropského města, pravděpodobně italského. Na říčkách se tu plaví gondoly jako v Benátkách a v jednom z obchůdků, pokud budete dávat pozor, najdete Donalda a Daisy jako Romea a Julii, takže jste možná i trochu ve Veroně. Nechybí ani středověký přístav. O kus dál je sopka, co čas od času efektně vybuchne, a v ní úžasný steampunkový svět i s atrakcí, kterou je (místy dost retro a místy dost psychadelická) Cesta do středu země inspirovaná knihou Julese Vernea. Tato část parku vypadala obzvlášť stylově navečer, když byla osvětlená.
Na vodě se také odehrávají speciální shows – my viděli tu s názvem Believer! Sea of Dreams, kde byly speciální, působivě osvětlené lodě s postavičkami zároveň s videomappingem přes okolní domy, a také četné ohňostroje. Člověk skoro nevěděl, kam se koukat dřív. Během shows se ale musí sedět, takže pravdu nehrozí, že by někdo neviděl. Pravda, stačí, aby někdo před vámi hooodně zvedl ruce s foťákem a vidíte trochu hůř, ale pořád to nebylo tak na prd jako třeba v USA nebo ve Francii, kde ruce s mobily zvedají naprosto všichni, a když už máte to štěstí a tomuhle se vyhnete, tak si alespoň někdo před vámi hodí na ramena dítě. A pak další a další, aby i jejich smráďata viděla, tudíž pokud máte metr a půl jako já, tak prostě máte smůlu, protože vás si ve vašem věku a hlavně s vaší nadváhou už na ramena nikdo příčetný nevezme.
Už příjezd na místo je nicméně stylový. Jezdí tam totiž ve smyčce speciální vlak, Disney Resort Line, malý monorail s okénky i držátky ve tvaru hlavy Mickeyho Mouse. Od prvních chvil proto víte, že jste se ocitli v pohádce. Lístky na jednokolejku jsou navíc sběratelský artikl, na každém můžete mít jiný obrázek a můžete si dokonce vybrat, jaký. Na tyto jízdenky se dokonce prodávají speciální pořadače. Japonci mají totiž obsesi všechno sbírat 🙂 . Navíc se obrázky mění jak sezónně, tak i podle aktuálních akcí. Když jsme tam byli my, zrovna bylo v DisneySea období festivalu Colorful Happiness, a tak všude byli takoví ti barevní medvídci. Nejenom na jízdenkách, ale i na vlacích…
Pak přejdete do Tokyo Disney Resortu. Samozřejmě nechybí zámek, před kterým často vyhrává kapela.
Když jsme tam byli my, slavil zrovna Donald Duck narozeniny. Náměstí bylo proto přejmenované na Donald’s Quacky Duck! Duck! Duck City, všude byla donaldovská výzdoba (dokonce i na kanálech!), všude samé kačenky… a odpoledne se pak konal speciální průvod s názvem Quacky Celebration: Donald the Legend!. Show oslavovala Donalda jako největší hvězdu prostřednictvím speciálního průvodu s mnoha alegorickými vozy, s řadou postaviček z Disneyho světa… a také s množstvím neskutečně naspeedovaných tanečníků. Když jsem v minulosti žasla nad stoprocentním nasazením performerů v Paříži, neměla jsem ani ponětí, jak to může vypadat. V Japonsku se jede na dvě stě procent: více energie v každém pohybu, propracovanější choreografie, velkolepější show i usměvavější tanečníci, co si trasu kolem náměstí neprojdou jen jednou a pak hurá „do domečku“, jak jsme zvyklí z jiných parků, ale pěkně několikrát, aby skutečně každý všechno viděl.
Přes den se tam děla i další, menší představení, třeba Jamboree Mickey! Let’s Dance!, což je oblíbená taneční a hudební show s Myšákem Mickeym a jeho přáteli, nebo Club Mouse Beat, energická pódiová show v rytmu hip-hopu, latinskoamerické hudby a popu, na níž nechyběl dokonce ani Blesk McQueen, a tudíž se bavil i ten maličký člobrda, co byl v Japonsku s námi. Ten totiž Auta miluje. Další průvod se pak konal ještě večer, za tmy, a to bylo Eletrical Parade Dreamlights. Jistou podobu Eletrical Parade jsem sice už viděla v minulosti v Paříži i v Anaheimu, ale Japonsko opět posunulo laťku o kousek výš. Velkolepý noční průvod s osvětlenými alegorickými vozy a oblíbenými Disneyho postavičkami skutečně bral dech. Jako obvykle jsem se nejvíc těšila na Petra Pana a pirátskou loď, který byl samozřejmě boží, ale rozhodně to nebyl highlight. Heh. Highlight, chápete…? 😀
Jednou z těch nejnovějších atrakcí je zde speciální ride zámkem Zvířete. Kombinace projekcí, loutek a houpavé jízdy v šálku jsou jenom částí zážitku. Na vlastní oči jste svědky „kouzel“ skutečně filmové úrovně, jako třeba když se přímo před vámi promění „plyšák“ v prince. Jak to sakra dělají, na to jsem dodnes nepřišla. Skvěle jsem se pobavila ale i u Monsters, inc., kdy se během jízdy hledají pomocí baterky příšerky. Na rozdíl třeba od Buzze Rakeťáka se vám ovšem úspěchy nikam nezapisují, takže se nemůžete s přáteli vzájemně hecovat, kdo dá víc bodů, nicméně sranda je to veliká.
Jinak řešená je zde i Haunted Mansion a docela odlišný příběh je pak u Tower of Terror. V pařížské verzi se ocitáte uprostřed děje z Twilight Zone se záhadně zmizelými lidmi, kteří se proměnili v duchy a teď se vám patrně pokoušejí způsobit v rozbitém výtahu infarkt, abyste se k nim v posmrtném životě přidali. Amíci posunuli děj docela jinam, do sci-fi. Místo strašidelného hotelu jste u Sběratele ze Strážců galaxie a Rocket Racoon vypíná elektrické okruhy vašeho výtahu, aby osvobodil své přátele. Japonsko představilo příběh dobrodruha, který je prokletý kvůli ukradené sošce opičky. A když jsme u těch Strážců, tak musím zmínit tamní verzi It’s Small World – Japonci ji mají totiž obohacenou o postavičku baby Groota… a ostatních Guardianů. Jak vypadali Piráti z Karibiku, to jsme bohužel nezjistili. V době našeho pobytu nebyli bohužel v provozu… :/ Zvenčí však působili velmi odlišně…
Odlišnosti:
Zámek – ve Francii jde o zámek Šípkové Růženky. V Japonsku je zámek Popelčin. Je menší a širší.
Jídlo – ve Francii nedají místňáci dopustit na bagety, bagely a palačinky. V Japonsku je nabídka jídel mnohem pestřejší, jen jejich pokusy o evropskou kuchyni nic moc…
Počasí – ve Francii je dost nevypočitatelné, v létě horko, až se vám lepí porážky na roztavený beton, na podzim a v zimě sychravo a mokro. V Japonsku je povětšinou jakési „vlhké horko“… a v prý létě jenom horko. My tedy zažili v zemi vycházejícího slunce i déšť. Poměrně intenzivní.
Merchandising – ve Francii je v podstatě v nabídce pořád to samé, a když už tu vyrobí nějakou speciální magnetku navíc, jako třeba výroční k třiceti letům fungování parku, máte chuť vyhlásit státní svátek (tedy v případě Frantíků spíše revoluci nebo alespoň menší stávku 😉 ). Jenže pokaždé podcení množství a je to všechno hned vyprodané. V Japonsku jsou „limitky“, tedy speciální merch ke každé příležitosti, velice časté.
Parky – ve Francii je kromě toho „klasického“ výše zmiňované Disney Adventure Land (dříve Walt Disney Studios), které by se mělo postupně rozšiřovat. Nově je tam Arendelle z Ledového království a brzy by měla přibýt také část věnovaná Lvímu králi (v minulosti se dokonce mluvilo o speciální části věnované Hvězdným válkám, ale z toho nakonec nějak potichu sešlo…). V Japonsku je DisneySea, co neustále expanduje. Nejnověji v něm přibylo právě ono nádherné Fantasy Springs, vybudované v neuvěřitelně krátkém čase. Japonci zkrátka fungují velmi efektivně.
Výhody japonského Disneylandu oproti „trochu“ bližší Francii:
– levnější vstupné
– levnější „fast passy“
– levnější jídlo
– více nadšení staffáků
– více show a vystoupení, co jsou nabitější a akčnější
– častější výskyt postaviček v parku
– možnost „loterie“ i zakoupení místenek na show a vystoupení
– více moderních atrakcí využívajících nové technologie
Nevýhody:
– fronty. Třeba fronty na vstup se tvoří už od časných ranních hodin, ačkoliv se park otevírá až v devět a ani o minutu dříve (nicméně ani déle, tady jsou pinktlich). Fronty Japonci fronty milují, v zemi vycházejícího slunce jsou skoro životní styl…
– „fast passy“ a místenky jsou vyprodané krátce poté, se prodej spustí. Dají se přitom koupit pouze na území parku jako takového, takže se nejdříve musíte dostat dovnitř… a pak mít štěstí.
– nechutný popcorn. Popcorn je přitom v japonském Disneylandu ikonický, v různých částech parku prodávají různé příchutě, navíc ve stylových popcornových kyblíčcích. Ty kyblíčky jsou boží. Jenže… ten popcorn je odporný!!! Všechna ta napukaná kukuřice je totiž dosladka, a to i třeba příchuť roastbeef nebo cheddar. Ano, trpěla jsem.
– je to daleko. Je to taaaak daleko… :'(
Shrnuto a podtrženo
Oba parky jsou krásné, ale každý jinak. Japonský park je v mnoha ohledech preciznější, čistší, zážitkově silnější. Obzvlášť pro nás, co už známe ten pařížský bez přehánění nazpaměť. Atrakce jsou v něm modernější, bombastičtější a emotivnější, nebudu lhát, nejednou jsem se dojala až k slzám (plakala jsem například u Krásky a Zvířete nebo u Petra Pana, tak intenzivní to bylo!).
Ten francouzský park je ale blíž, mnohem lépe se v něm domluvíte anglicky a je to ideální místo pro každoroční víkendový útěk. A například u kouzelné (heh…) show Mickey and the Magician pláču dojetím taky. Every. Single. Time.
Takže… který byl lepší? Sama nevím. Vím jen to, že chci do Disneylandu. Jakéhokoliv. Ale hned teď.
