Ačkoliv mne krátce po příletu do Tokia skolila nemoc, prvních pár dní mi nebylo vůbec dobře a můj sytý hlas nahradilo chrchlavé sípání, Star Wars Celebration v Japonsku spadá v mé mysli do kategorie dobrých zážitků. A přestože jsem naposledy v Anglii (a ještě předtím v USA…) velkohubě prohlašovala, že už mě Celebration nebaví a na další rozhodně nepojedu, Japonsko bylo příliš velkým lákadlem – a mým jediným důvodem tomuto druhu akce, co mě příliš nebaví, ještě dát jednu poslední šanci. Ehmmm, a taky jediným způsobem, jak se dostat do Japonska, ale pssst, o tom tento článek není 😉 .
Rozloučení to bylo skutečně velkolepé. Tušila jsem samozřejmě, že mne čeká pozoruhodný střet kultur, mix amerického sci-fi universa a japonské kultury, ze které paradoxně hvězdnoválečný fenomén v lecčem vychází. A víte co? Nemýlila jsem se. Byly zde k vidění nejrůznější nádherné dekorace a unikátní výstavy. Anebo to stínové divadlo, které v pozoruhodné stylizaci převyprávělo epizodu 4, tedy A New Hope (Novou naději)? Vše tak důvěrně známé, a přece naprosto jiné. Tedy přesně jako Japonsko samotné.
Takže se připoutejte, Padawani, a připravte se na zpravodajství z galaxie, která nebyla zase až tak far, far away. A nachystejte na skok do hyperprostoru, který končí u Makuhari Messe: na místě plném geekování, cosplay extravagance, dechberoucí výstavy ke Star Wars Visions… a také spousty lidí… a spousty front. Od front na vstup do haly, přes front k obchodům se speciálním merchandisingem, až po fronty na toalety. Kdo by se ale divil? Celebration se do Japonska vrátila po dlouhých 17 letech.
PANELY
Vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo ukořistit žádná místa na hlavních panelech (popravdě, myslela jsem na to ještě den předem, ale v daný večer jsem měla bolavého psa po operaci a mé myšlenky se točily kolem čehokoliv jiného… a než jsem se vzpamatovala, nic už na mne samozřejmě nezbylo – ale co to budu vysvětlovat, byla to moje blbost, můj smolíček). Většinu času na Celebration jsem proto trávila u Star Wars Live Stage, kam dříve či později došly hvězdy hlavních panelů a zopakovaly prakticky to samé jako na velkém pódiu…, a ještě navíc jsem se dostala přítomným hvězdám mnohem blíže, než kdybych byla v hlavních sálech. Když se podařilo „urvat“ dobré místo, měla jsem je bez přehánění na dosah ruky. Chyběl vlastně jen ten loot, který vyvolení na panelech dostávali. A speciální sneak peaky, trailery a concept arty? Byla sice škoda je v daný okamžik nesledovat a neprožívat jejich odhalení se stovkami stejně naladěných nerdů, nebudu lhát, že mne to nemrzí, všechno se ale stejně dříve či později objevilo na sociálních sítích, takže jsem o nic naštěstí nepřišla.
Ale že byly panely skutečně plné bombastických odhalení! Hlavní jízda začala notně nečekaným hostem v podobě Ryana Goslinga, co společně s režisérem Shawnem Levym oznámili nový Star Wars film, Starfighter. Na snímek, který bude dějově zasazený přibližně pět let po The Rise of Skywalker (Vzestup Skywalkera), a jehož premiéra se očekává v květnu 2027, se podle řevu publika všichni už teď náramně těší.
Panel věnovaný seriálu Ahsoka přinesl potvrzení druhé série a překvapivý návrat postavy admirála Ackbara. To, že se vrátí i Anakin Skywalker v podání Haydena Christensena, už bylo jenom onou pomyslnou třešničkou na dortu. Sice očekávanou, ale i tak náramně lahodnou. Dojímala jsem se při oznámení nového herce pro postavu Baylana Skolla, kdy tuto postavu po zesnulém Rayi Stevensonovi převezme Rory McCann. A líbila se mi i nová vizáž Rosario Dawson, co na stagei předvedla blond přeliv.
Nadchnul mne také jako vždy okouzlující Pedro Pascal, co žertoval s Davem Fillonim a „kradl“ mu klobouk, či půvabná „Ripleyová“ Sigourney Weaver, co se objeví v chystaném filmu Mandalorian & Grogu. Pobavila jsem u „veselých historek z natáčení“ Ahmeda Besta. Poslechla jsem si vyprávění Dieaga Luny, Alana Tudyka, Adrie Arjony, Genevieve O’Reilly či režiséra Tonyho Gilroye o druhé sérii Andora.
A měla jsem tu čest být jen na dosah ruky od samotné Kathleen Kennedy, která na místě zopakovala své poselství fanouškům: „Děláme to pro vás, jste součástí galaxie. Dáváme nám energii pokračovat.“ Kdo tam byl a tvrdí, že nebyl v ten moment upřímně dojatý, ten kecá. Téhle dámě vděčíme za to, že náš milovaný fenomén žije, a je hrozná škoda, že si to spousta hejtrů neuvědomuje. No nic.
Do hlavního sálu jsem se ale samozřejmě také dostala – sice ne na ty „nejvíc hlavní hlavňoucí“ panely, ale byla jsem ráda alespoň i za to. A náhodou, třeba takový výroční panel Star Wars animace byl hodně dobrý. Pustili nám například teaser na Maula a já opět nechápala, proč je tahle postava tak hrozně oblíbená 🙂 .
Jediné, co mi, stejně jako v USA a stejně jako v Anglii vadilo, bylo to násilné „rozkuřování“ davu moderátorem. Takové to hecování publika, aby bylo patřičně rozdivočené. Bylo mi až bytostně nepříjemné všechno to vynucené ječení, skandování či jiné zesměšňování sebe sama. Fandom je však rozmanitý jako planeta Coruscant, a tak se prostě tací, co se klidně nechali ztrapnit, případně ze sebe rovnou nechali udělat blbce kvůli nálepce, vždycky našli 🙂 .
COSPLAY
Celebration v Japonsku kralovala kreativita a crossovery. Více jak 105 tisíc (!!!) fanoušků ze 125 zemí (podle dostupných informací 🙂 ) se zde nechávali okouzlit jak kombinací japonské estetiky, inspirací v animé a Star Wars jako takových, ale i dalšími povedenými kostýmy. V zahraničních reportech se často zmiňuje například Darth Vader v kimonu či Sailor Moon verze královny Amidaly.
Na ty jsem teda bohužel nenarazila, zato jsem se skvěle pobavila nad Sailor Moon verzí Landa Calrissiana (zde pózující s reálnějším Landem), připsala body Darthu Vaderovi s hlavou ufona z burtonovské komedie Mars útočí!, a dojímala se nad stormtrooperem á la Cloudem Strifem a „force ghostem“ Aerith z Final Fantasy VII. Styloví byli také japonští C-3PO a R2-D2. Mé srdce si nicméně získal především „sloneček“ (neboli rozkošný Myykian jménem Neel) ze seriálu Skeleton Crew (Bludná banda) a Luke a Han z Hothu i s tauntaunem. Tahle dvojice byla tak skvělá, až byla děsivá. Asi to bylo tím líčením…
Některé kostýmové akce byly očekáva(tel)né. Došlo samozřejmě na pověstný běh vězňů z Andora za hlasitého skandování „one way out!“, na němž nechyběla řada plavacích pomůcek – od nafukovacích kruhů a šnorchlů až po lehátka (a dokonce jsem v davu zahlédla i nafukovacícho žraloka 😀 ). Přihlížela jsem také i pochod „manďáků“, z nichž v davu vyčníval především ten s Lego armorem. Tak jednoduchý, a přitom tak dobrý nápad. To cením.
Já osobně jsem se s kostýmy do Japonska neobtěžovala, už tak jsem měla pocit, že mám s sebou v kufru věcí až, až. Ale protože mi bylo předem jasné, že by mě to pak na místě mrzelo, měla jsem jeden den alespoň „light“ verzi X-Wing pilota. To ostatně vidíte tady na fotkách 😉 .
STYLOVÉ JÍDLO
Občerstvení, co se dalo na Celebration koupit, bylo pochopitelně také tematické. Menu bylo skutečně pestré, a tak se tu dalo jíst sushi světlé a temné strany Síly, sushi onigiri zakázané lásky Anakina a Padmé, těstoviny ve tvaru Wookie, ostré „it’s a trap“ takoyaki, tedy koule z těstíčka a chobotnice, nebo maso wagyu inspirované speederem z epizody 6.
Nechyběly ani cool dezerty, jako tatooinské mochi a monaka se stylizovanými obrázky droidů. Jídla byla většinou výborná, ačkoliv přiznávám, forma zde často lehce vítězila nad chutí. Ale jen lehce! 😀
Pití… to už bylo horší. I nápoje byly sice tematické, jenže pro mne osobně z větší části nepoživatelné. Celkem mi chutnala sodovka Rey s yuzu, jelikož šlo o zajímavou, sladko-kyselou kombinaci. Relativně se dal pít i čaj s mlékem Obi-Wana Kenobiho. Yodovo matcha latte však bylo výrazně horší (jaký mám problém s matchou, to jste se mohli dočíst už v mém minulém japonském postu)… a pak tam bylo to neuvěřitelně hnusné kafe. To se fakt nedalo pít. Jak ledová káva Kyla Rena (která měla nejenom naprosto ohavnou chuť, ale navíc v ní bylo i želé, jako wtf, co mají sakra Japonci s tím dáváním želé do pití?! to je snad ještě větší zlo než ty mazlavé kuličky v bubble tea!), tak i kafčo, co jsme si s Bossi koupily v Messe ze zoufalství v automatu za pár drobných. Co si budem, nebožáci závislí na kofeinu (jako já…) v Japonsku prostě trpí.
JEŠTĚ STYLOVĚJŠÍ MERCH
Díky speciálním nálepkám na našich vstupenkách (neptejte se…) jsme mohli přeskočit nekončící frontu do oficiálního Celebration Store a nakráčet tam na pány jako imperiální důstojníci na rozestavěnou Hvězdu smrti. Což bylo jediné štěstí, jinak bych tam totiž ani náhodou nechtěla čekat přes dvě hodiny pod pražícím sluncem na rozpáleném betonu, abych se na místě dozvěděla, že je vše už vyprodané. A to nepřeháním, to se tam některým nešťastníků opravdu stalo. Speciální merch ovšem stál za to. Například ty nádherné vějíře, soupravy na sushi nebo čajové soupravy byly prostě nádherné. Pořídila jsem si spoustu věcí, co nepotřebuji: například šmuky, na které se mi pak doma práší, protože nosím dokola jenom pár konkrétních šperků, či držátka na mobil, která mi vždy vydrží pár měsíců max. V ten daný moment jsem to však životně nutně potřebovala, to je jasné… 😀 A navíc… to mou peněženku zase tolik nezatížilo. Věřte tomu nebo ne, ale Japonsko opravdu není drahé.
Nádherné věci však byly i na conu jako takovém. Překrásný byl především keramický Darth Vader se sakurovými větvičkami a horou Fuji za plášti. Okouzlily mne také tradiční japonské ručníčky „tenugui“ s působivě zpracovanými Star Wars motivy, ale než jsem se rozkoukala, ty nejhezčí byly vyprodané (což bylo nakonec ale asi dobře, i tak jsem tam toho nakoupila zbytečně moc 😀 ). Blair zase neodolal limitce samuraje ze Star Wars Visions v nádherném dárkovém balení.
Pochopitelně došlo i na získávání takzvaného swagu od jiných fanoušků. V zahraničí na conech totiž tyhle „výměnné obchody“ náramně frčí. Nálepky, drobné dárečky, vizitky, placky… Skoro mne mrzelo, že jsem neměla nic na tradeování. I tak jsem toho ale ukořistila celkem dost 🙂 .
A CO ZÁVĚREM?
Během závěrečného panelu pak došlo na slavnostní oznámení další Celebration: ta se bude konat v Los Angeles. Nechalo mne to ovšem ledově chladnou, a to i přesto, že k ní dojde v roce 2027 a bude tudíž výroční, rovných 50 let (uffff…) od epizody 4. Amerika mne už neláká. Ale Japonsko… ach. Na tohle galaktické šílenství asi hned tak nezapomenu. Star Wars Celebration Japan 2025 byla totiž přehlídkou vymazlených kostýmů, čiré geekovské radosti, nekonečné trpělivosti návštěvníků mačkajících se v nekonečných frontách… a mého permanentního nadšení ze země vycházejícího slunce.
