Nejsem tvor od přírody nostalgicky založený, kdepak, ale když to na mě přijde, jsem ve své patetičnosti k nezastavení. Když jsem byla před dvěmi týdny v rodných končinách, něco jsem ve svém slavonickém pokojíčku hledala. Samozřejmě to přesně dle Murphyho zákonů bylo na tom posledním místě, na které jsem se koukala - ale upřímně, bez toho by to přece nebylo to správné pátrání a hrabošení. A jak se se tak probírala svým bordelem, nashromážděným za všechna ta léta, vším tím nepořádkem narvaným do šuplíků, skříní i igelitek, najednou jsem objevovala samé poklady, jeden vedle druhého.

Jak si někteří všimli, jiní se zeptali a dokonce se našli i tací, kteří mě za to pochválili či mi za to vynadali – je to pravda, v poslední době se snažím držet dietu (snažím, ano, to je to pravé slovo, protože má vůle je věc notně chatrná). Jedu v tom už od půlky února a dokonce i denně trochu cvičím. Uvědomujete si tu bizarnost? Já, takový nešikovný, neohrabaný, naprosto nesportovní člověk, a pravidelný pohyb? Vlastně tím překvapuju sama sebe, bojuju proti sobě, týrám se. Bohužel, ne vždy mi to vychází a každou chvíli zhřeším, i když si plně uvědomuji, že se s tímhle přístupem jenom těžko vypořádám se svou nadváhou. Nejspíše proto mi to hubnutí moc nejde a já jsem pořád notně oplácaná. Ach jo.

Pod takhle vznešeným názvem (kdo ví, z jakého slavného filmového muzikálu pochází tato písnička, má u mě malé, naprosto bezvýznamné plus) se skrývá malý blogískový zápisek o tom, kterak San poznala i jinou hudbu, než tu, která jí obvykle hraje v empétrojce, a zůstala bez nadsázky zírat s pusou dokořán. On totiž ten ne-mainstreamový undergroud není ani tak trochu natolik špatný, jak jsem se vždycky domnívala - a to se považuji za člověka víceméně bez předsudků :).

Hádka za zdí snad jako kdyby neměla nikdy skončit. Snažím se učit, tupě zírám do poznámek, ale nedokážu se soustředit na nic jinýho než na ty zvýšený hlasy. Prvních patnáct minut to ještě přetrpím, přece se ti dva nemůžou hádat věčně. Potkávám ho občas na chodbě. Sympatický, vysoký, krátké tmavé vlasy, dobře padnoucí oblek, a vždycky na mne už z dálky zahalasí pozdrav. Nemůžu je neposlouchat. Hádaj se tak často, že to už skoro přestává bejt vtipný. Vlastně to vtipný nebylo nikdy, ale sociologická studie by se na tohle téma napsat dozajista dala. Spouští svůj klasickej repertoár. Snůška vulgarit, oplzlostí, každá věta zakončená slovním spojením „ty vole“.

Dvaadvacátý květen nepatří zrovna mezi extra významné dny. Roku 337 zemřel římský císař Konstantin I. Veliký, roku 1813 se narodil německý hudební skladatel Richard Wagner, roku 1885 zemřel francouzský spisovatel Victor Hugo, roku 1905 se narodil český básník Vilém Závada, roku 1939 zemřel český spisovatel Jiří Mahen, roku 1960 došlo k takzvanému "velkému chilskému zemětřesení", které dosáhlo 9,5 stupně Richterovy stupnice, a stalo se dosud nejsilnějším zaznamenaným zemětřesením, od roku 1972 je znám Cejlon jakožto Srí Lanka... ale přesně před třiadvaceti lety jsem se narodila já.
A pro mne to bude navždy jeden z nejdůležitějších dnů mého života :).

1. Reply to this post and I'll assign you a letter.
2. List (and upload, if you feel like it) 5 songs that start with that letter.
3. Post them to your journal with these instructions.

Nejsem příznivcem těchto "řetězáků". Příliš mi připomínají blogy a jejich zoufalejší obdoby, blogísky. Tenhle mne ale u Eruannele zaujal, požádala jsem ji o písmenko, ona mi přidělila M a já se pak asi měsíc rozhoupávala tohle meme konečně udělat (mimochodem, nikdy předtím bych neřekla, jak málo mám oblíbených písniček začínajících na písmenko M - nejvíce mou statistiku vedou písničky na I ;), a zároveň jsem sem dala pouze písničky jako takové, ne třeba songy z muzikálů nebo soundtracků). Ovšem, slíbila jsem to, a abych použila jedno své oblíbené klišé, sliby se mají plnit nejenom o Vánocích.
Jdeme na to (písničky jsou seřazené podle abecedy, ne podle důležitosti):

Úžasná openingová sekvence, ve které perfektní Hugh Jackman velmi kreativně předvádí všechny nominované filmy. Za zmínku stojí hlavně ztvárnění Podivuhodného případu Benjamina Buttona, ale schválně, poznáte všechny zmíněné snímky? ;)

Pořád si to pamatuju. Vyšly jsme ven, foukal vítr, bylo hnusně a tys voněla jako jablko. Něčeho sis všimla, něco tě na ulici zaujalo, oznámilas mi to a zasmála ses. Já se nesmála. Vlastně jsem ani nevěděla, cos říkala. Celou dobu jsem se jen dívala na tebe, neposlouchala tě a myslela na jablka. Nikdo nic neříkal, ani tys pak už nic neříkala, a já myslím, že to bylo dobře. A tak jsme šly mlčky po silnici a kolem nás zvolna probíhal čas.