Ve světě je pojmem, u nás ho nikdo nezná. A přece nabízí Pražská Jízdárna dychtivým návštěvníkům výstavu Jiřího Georga Dokoupila. K vidění je tu až do 23. května několik jeho děl vytvořených za posledních pár let. Zdá se to sice málo, ale protože je Dokoupil věčný experimentátor a ve své tvorbě mění styl jako chameleon, procházet místnostmi s obrovskými plátny je jako objevovat další a další Dokoupilovy osobnosti, jako kdyby s barevnými kompozicemi, bublinovými obrazy či svíčkami tvořil vždy jiný umělec, aby nakonec touto zábavnou proměnlivostí dospěl k výtvarně dokonalému kýči.

„Dámy a pánové, vítejte na palubě. Vaše bezpečnost je pro nás priorita,“ hlásá nová hra Divadla Na zábradlí. Ubu se baví, autorský projekt režiséra Jiřího Havelky, odkazuje na Alfreda Jarryho mimo jiné i podtitulem „aerodynamická ubunalita“. Diváci se v této komedii stávají doslova a do písmene spoluúčastníky představení. Inscenace se totiž odehrává v letadle, a zatímco ústřední postavy sedí k publiku zády, na svých sedadlech a se svými problémy, diváci jsou spolu s nimi oslovováni letuškami, absolvují bezpečnostní pokyny na počátku letu, a jsou svědky zcela absurdního dění v režii U. B. U Airlines.

Vysoce hodnocená filmová pecka s Petrem Čepkem a Janem Kačerem. Kniha Vladimíra Körnera ze sedmdesátých let. A také divadelní hra, kterou uvádí Strašnické divadlo. Všechny tři tyto kusy nesou společný název – Údolí včel. Tragický příběh o dvou rytířích, přátelích, kteří se dostanou do sváru kvůli asketickému, náboženskému životu hraničícím s fanatismem, a zoufalou touhou po svobodném, šťastném manželském životě, je stále zajímavým a přitažlivým tématem i dnes – a nejspíše proto došlo k této stejnojmenné jevištní adaptaci.

Znovu se dotknout tvých vlasů
cítit na šíji tvé horké rty
sdílet ty chvilky rychlé intimity
potají a spiklenecky
jako dvě malý děti
rozechvělý něčím novým

Znovu vdechnout tvou vůni
vychutnat si měkkost tvých polibků
sdílet ty chvilky sladký nevědomosti
naivně a bezelstně
jako dva zoufalci
kteří na sebe prostě zbyli

Znovu prožít tvý noční můry
vnímat všechny tvý neduhy
sdílet ty chvilky hutný nenávisti
ukvapeně a bez přemýšlení
jako dvě postavy z béčkovýho filmu
zasažený vlastní skutečností.

Znovu snášet lhostejnost tvých úsměvů
trpět pod tíhou klišovitých vět
sdílet ty další a další probdělý noci
...a pomíjivost lásky i touhy si zašukat
mizí s další lajnou pervitinu,
že ano, má krásná, krásná přítelkyně?

Poněkud svéráznou adaptaci jedné z těch známějších Moliérových her uvádí Divadlo Na zábradlí pod názvem Tartuffe Games, a jak je již naznačeno, divákům bude předvedena tak trochu jiná „hra s Tartuffem“, intrikářem a lhářem, než jak jsme zvyklí z dob, kdy jsme tohoto pokrytce od slavného francouzského dramatika měli snad všichni zařazeného do povinné četby. Než dojde na závěrečný výmluvný „game over“, odehraje se na jevišti velmi netradiční inscenace, při níž dojde nejen na francouzštinu a původní Moliérovy verše, ale i na hovorovou češtinu, slangové či hrubé výrazy, a závěrečné zadrnkání na kytaru nejohranější písničky od bratří Nedvědů v duchu té nejotřepanější estrády.

Silným duelem monologů Goebbels / Baarová započalo osmou sezónu Divadlo Komedie. Celá hra je vystavěna na působivých hereckých výkonech Martina Pechláta a Gabriely Míčové, kteří pod taktovkou režiséra Dušana Davida Pařízka představují slavného nacistického pohlavára a ministra německé propagandy, a naivní, snad i povrchní mladičkou českou herečku.
Nejprve spustí svůj monolog on, poté ona. On se vyjadřuje expresivně, divoce gestikuluje, pobíhá po jevišti, i svíjí se na zemi, ona klidně, téměř nezúčastněle sedí na filmařském křesle, mluví monotónně, popíjí šampaňské a kouří jednu cigaretu za druhou, jako kdyby na tom, co říká, vlastně ani nezáleželo. On se o ní téměř nezmiňuje, ona mluví pouze o něm. On vypráví o svém životě, své nemoci, touze po moci i snaze přiblížit se Vůdci, ona vzpomíná, hodnotí, lituje.

I s odporem k sentimentu
jsem stejná jako ostatní
všechny ty sladký řečičky
který tě nezajímaj
chybíš mi každej večer
hledám tě každý ráno

I s nechutí k teatrálnosti
jsem nudná jako ostatní
jen šedej, plochej stereotyp
kterej tě už nebaví
stýská se mi každej den
žárlím každou vteřinu

I s nenávistí k sobě samé
jsem zamilovaná
jsem posedlá

V divadle Disk můžete měli diváci možnost druhým rokem zhlédnout hru Toma Stopparda Na flámu, hru, kterou si zde můžete vychutnat v podání posluchačů Katedry činoherního divadla, hru, která je v režii Šimona Dominika volnou adaptací Einen Jux will er sich machen Johanna Nepomuka Nestroye (na českých jevištích byla v předchozích letech uváděna pod názvy Kroutílek si zařádí, Pan společník řádí, či v úpravě Jiřího Voskovce a Jana Wericha jako ...si pořádně zařádit).