"Jakýpak svátek sci-fi? Přehlídka cvoků je to!" - Homer Simpson, The Simpsons
Představa dalšího blížícího se Festivalu fantazie mne vyděsila natolik, že jsem byla téměř až do konce června přesvědčena, že na něj nepojedu. Zatraceně, vždyť už jsem úplný veterán – z patnácti „efefek“ být na dobrých deseti, deseti!, to už je vážně zvrácenost hraničící s masochismem. Nic už mě tu nepřekvapí, jak by také mohlo? Chotěboř je pořád stejná, organizace FFka je pořád stejná, přednášejí pořád ti stejní lidé a jejich přednášky jsou rok co rok takřka naprosto stejné, maximálně doznají minimálních změn, a dokonce i ti návštěvníci conu se za tu dekádu tak nějak ustálili, takže kromě přátel, na které se zpravidla tolik těším, tam vídávám pořád ty stejné tváře nerdů, pošuků a freaků, ke kterým patřím čím dál méně – nebo se tak alespoň cítím. Kdo by z toho nebyl frustrovaný, že.
Ale tyhle prázdniny jsou mé poslední, takže jsem se rozhodla ještě tu desítku pokořit, i kdyby na chleba nebylo.
Nakonec bylo nejen na chleba, ale i na bílého medvěda, kterého jsem tam večer co večer popíjela - ačkoliv si za něj notně nepříjemná až nevrlá obsluha Velkých Vočí účtovala pokaždé jinou částku. Nakonec jsem navštívila i několik přednášek (několik = 2, slovy dvě) a dobře jsem se bavila – ačkoliv jsem tak trochu čekala, že mě ani Bossiino „verbování“ do Rebel Legion, ani Padméino adorování (nejen) Star Warsových sexy kostýmů nezklame. Nakonec jsem si užila dokonce i Budjiho a Damovy show typu Mr. SW a Star Wař – a ačkoliv občas bývám stylem jejich hrubozrnného humoru poněkud přejedena, tentokrát mi to sedlo a došla jsem k závěru, že některé jejich hlášky by se měly tesat do kamene pro další generace (navíc jsem se na té druhé zmíněné akci dokonce i dobře najedla, takže bod za to ;) ). Nakonec jsem si to všechno patřičně užila.
Jak jsem to celé tedy viděla já?
- byla jsem tam jen po dobu trvání Star Wars linie a mohu s klidným svědomím prohlásit, že mi to bohatě stačilo. Pravda, trochu mne mrzelo, že jsem prošvihla sympaťáka Davida Nykla a diskotéku PJ Trewora alias Patrika, že jsem nezažila další pořádně schmutzig večer, že jsem nemohla fandit na cosplayové soutěži všem svým kamarádům, kteří se letos se svými novými, úžasnými kostýmy zúčastnili (palce jsem i takhle na dálku držela hlavně Bossi a její skvěle vypadající Barris, a samozřejmě i Blairovi a Tess), a že jsem nepobyla daleko více s Brňáky - ale s těmi si to snad vynahradím někdy v blízké době v Brně na nějaké menší, daleko soukromější a komornější akci, které preferuji tedy daleko více než dav o tisícovce hlav („Nezarýmoval jsem právě??“) na FFku, takže aspoň něco. Přece jenom, tohle conování nepatří mezi nejlevnější zábavu (hlavně to popíjení ve Vočích bývá finančně nejnáročnější ;) ), a já teď mám bohužel opravdu trochu hlouběji do kapsy.
- báječně jsem se vzdor svému notně skeptickému očekávání bavila, všechno kolem sebe jsem fotila, a pořídila celkem 1190 fotek (na Facebook se dostal už jen „zlatý výběr“ upravených 520 snímků). Dokonce jsem si tamní pobyt protáhla o jeden den a jednu noc, aniž bych litovala (také proto, že jenom tak jsem mohla ještě navštívit nadmíru rozkošné Maid Caffé Venušky a Rouwátka, či vyzkoušet ve Vočích „Semtex kyblík“), ovšem potom jsem už opravdu musela vyrazit do Prahy – v rámci záchranné mise, při níž jsem bojovala o život své(ho) korely (Jima).
- úžasně jsem si zapařila na Star Warsovské diskotéce, při které se cestovalo časem. To bylo moc fajn. Aby také ne, byla jsem zde prohlášena Bohem, sexuálním symbolem a údajně mi to v mých retro šatičkách, které jsem nosila naposledy v patnácti letech (takže retro ve všech ohledech), i slušelo. Don't ask, stejně to nebyla pravda. Taky jsem na téhle pařbě pošlapala při jednom divokém tanci Damovi nohy, za což se ještě nyní stydím a veřejně se mu i omlouvám, jsem zkrátka dřevo :( (ačkoliv si doteď nejsem přesně jista, jak se vlastně dá tancovat na Bohemian Rhapsody od Queenů :) ), a zároveň bych chtěla moc poděkovat Tom-Miemu, Jekkylovi, Cecemu a Willovi za jejich společnost. Bez vás, chlapi, by to nebylo ono.
- pořád jsem jenom jedla nebo pila. Každý, kdo v mé blízkosti měl nějaké jídlo a nabídl ho k ochutnání ostatním, udělal největší chybu v životě, jelikož jsem se bez dalšího pobízení okamžitě začala cpát a neznala míru (čímž se omlouvám hlavně Xixi a jejím výborným špízům, které byly díky mně neskutečně rychle snězeny, a blahořečím Tom-miemu, jenž si pro svou sladkou výhru ve špionském pokeru došel až druhý den poté, co jsem odjela, a takže jsem mu ji naštěstí nemohla sníst :) ). Ani nechci vědět, kolik jsem zase přibrala, ale o malá čísla nepůjde, to je jasné, protože teď už vůbec nemohu dopnout kalhoty :(.
- k mým novým zážitkům patří třeba ten, že jsem si pochovala tribbla, jedla na Tessino doporučení kůžičku z pečeného prasete (a pak mi z ní bylo zle, ale to už je trochu jiná pohádka), vypila půlku flašky Albina tlamolepu s přezdívkou Sex on the Beach, dostala autogram autorky do mnou vlastnoručně ilustrované knížečky :), či se skamarádila s Panem Vajíčkem (a pak ho po nepříjemné nehodě musela sníst, ale to už je taky úúúplně jiná pohádka). Vlastně jsem se ani nestihla nudit, všechno jsem měla nacpané v těch několika krátkých dnech, co jsem na conu strávila, a mělo to něco do sebe. Skoro jsem začala dumat nad tím, že třeba i to jedenácté „efefko“... bych... možná...?


A na závěr, jak je mým dobrým zvykem, ať tak či tak, chci všem moc poděkovat. Že tam se mnou byli (či spíše že jim nevadilo, když jsem s nimi chtěla být já), a že mi nikdo nedal do nosu, ani když jsem mu pětkrát do minuty vypálila zorničky svým bleskem :)).
Děkuju Haluzzíkovi. On už ví za co.
Děkuju Bossi, Lye a Tom-miemu za to, že jsou taková správňácky sci-fistická rodinka, a zároveň držím palce Tom-mieho nemocné Esince, aby se brzy uzdravila.
Děkuju Blairovi za to, že na mě byl milej, i když být milej vůbec nemusel, a moc doufám, že se s tím svým novým Wolverinovským kostýmem umístil v cosplayové soutěži co nejvýš.
Děkuju Thaleie za to, že mám možnost ji při takovýchto akcích poznávat víc a víc, a zjišťovat při tom, jak úžasná je.
Děkuju Jekkylovi, Čéčemu a Xixi za to, jak jste mě, děcka, dojali tím úterním rozloučením, bylo to od vás neskutečně sladké, musela jsem se tomu usmívat ještě ve vlaku.
Děkuju Rouwi, Veni a Zvěmi za to, že nás v neděli s Haluzzem vytáhly do toho šíleného nonstopáče na náměstí Chotěboře, což byla taky docela zkušenost :), a omlouvám se jim, že jsme se jim pak k ránu s Nikkim tak trochu vytratili.
Děkuju Tess, Ness, Gwen a Jadře za společně strávené chvíle v čajovně, ačkoliv ta čtvrteční debata o nekrofilii, zoofilii, pedofilii a gerontofilii (ve stručnosti o Stmívání :) ) mi nejspíš bude v hlavě strašit ještě hodně dlouho.
Děkuju Patrikovi za to, že mu nevadilo se mnou tu a tam zevlit ve Vočích, i když jsem tak zoufale nezábavný tvor.
Děkuju Damovi, Budjimu a Willovi za super diskotéku.
Děkuju Padmé za to, že je ozdobou našeho fandomu a kostýmový guru. Určitě se jí cosplayová soutěž vydařila i letos, škoda, že jsem u toho nemohla být.
Děkuju Kendře a Johnakovi za to, že jsou takový pěkný pár. Což kupodivu nemyslím nijak ošklivě, naopak, dalo by se říct, že jsem jim tak trochu i záviděla – na počátku vztahu to mezi dvěma zamilovanými vždycky všechno vypadá neuvěřitelně idylicky :).
A děkuju samozřejmě i Vaškovi Pravdovi a celému jeho FF týmu za to, že nám vůbec Festival fantazie umožnili.
Děkuju vám, lidi, jste fajn, a já jsem jenom ráda, že znám někoho jako jste vy. I když jste divní. Ne... i když jsme divní.
Neděkuju snad jen Lordovi, který byl na mne letos extra jedovatý... jsem zkrátka snadný cíl, neumím se jeho slovním útokům bránit, ale já ho stejně nemám ráda, tak mi to od něj ani tolik neubližuje ;).
________
Pod čarou:
Na Facebooku tyto fotky zabírají celkem tři galerie - tyhle by snad měly být přístupné i těm, co na FB zaregistrovaní nejsou (a pokud ne, dejte mi vědět, zkusím s tím něco udělat :) ):
Galerie č. 1, galerie č. 2 a galerie č. 3
A ve foto-deníčku jsou mé FFkové dny - tradičně - rozděleny tématicky:
4. června 2010 - popíjení ve Velkých Vočích
5. června 2010 - srandy i mimo Velké Voči :)
Všechny fotky budou k dispozici ke stažení během dne (dám vědět v liště "Právě teď").
Hláška dne
Tak jsem si to přečetla. Obzvláště poslední věta mě pobavila. A když jsem si pak přečetla Hlášku dne... :D :D :D
Albi poprvé
Tak jsem si to přečetla... To bylo to čtení až takové utrpení? Já tedy vím, že nejsem nikterak zábavný autor, ale stejně jsem trochou doufala, že v mém reportíku pobaví trochu víc než jen jedna věta ;). Libínek je kvůli ní trochu dotčený, snad mi to odpustí... jenže copak já můžu za to, že nepozná nadsázku...?
A Hláška dne je boží, ta mě pobavila tehdy, a baví mě zatím pořád :)).
Utrpení
To bylo jen konstatování a úvod k další myšlence, i když, uznávám, vyznělo to blbě... Nicméně z Libora si nic nedělej. Teď jsme byli u jedněch známých a dělal si pro změnu legraci z velkých uší jejich vlčáka. A ten už jednou málem pokousal. Takže jeho dotčení bych nijak vážně nebrala (a podle toho, co mi říkal, to ani nebral nijak špatně ;) ).
Albi poprvé
Nevyznělo to blbě, náhodou já oceňuju, když někdo mluví narovinu :).
A k Liborovi... to si tedy na něj budu pamatovat, na mě hraje děsně ublíženého a dotčeného, kdo ví, jak jsem neranila jeho city, já se skoro až zastydím - a on je takový! Já se v něm pořád nevyznám, no :).