Už mnohokrát se mi ověřila stará dobrá lidová moudrost o tom, že když se na něco opravdu těšíte, býváte nakonec neskutečně zklamaní, zatímco sotva k něčemu už od počátku přistupujete s nedůvěrou, kdy nevíte, co si od toho slibovat, může to být už jenom lepší. A to se mi právě stalo tenhle víkend.
Zprvu jsem byla představou "literárního víkendu" s jedním z profesorů z VOŠP uchvácená: skupinka nadšenců se sjede v rámci workshopu na chalupě, věnuje se kulturní osvětě, trochu se popije, hodně se toho sní, navštíví se bratři Reynkovic, synové bohužel ne až tak známého, leč talentovaného básníka a grafika Bohuslava Reynka..., to všechno zní přece zábavně. Dokonce natolik zábavně, že jsem se na tuhle výpravu vnutila i přesto, že obvykle výuku tohohle profesora nenavštěvuji. Jenže čím více se termín odjezdu blížil, tím více opadalo i mé nadšení, takže v pátek dopoledne jsem dokonce chvilkami dumala i nad tím, že nakonec nepojedu, nervózní z toho neznámého... ale ruku na srdce, to byla bych pěkně pitomá :). Víkend to byl totiž moc a moc fajn.

Sepisovat z toho nějaký report nemá smysl, navíc na psaní těch zbytečných elaborátů jsem už dávno rezignovala, takže jsem se rozhodla udělat to jako obvykle - tedy jako malou foto-reportáž. Jsem totiž člověk, který je téměř srostlý se svým malým digitálním bakelitovým foťáčkem, takže jsem za víkend nafotila více jak 1400 snímků. Na Facebook jsem jich nakonec hodila necelých 400 do dvou galerií - jste-li zvědaví, můžete se podívat sem -> část 1, a sem -> část 2, ovšem ten "zlatý výběr" beztak můžete vidět tady. A ještě s patřičným komentářem! :)

Víkendová statistika:

- "ředitel vyšší dívčí" - Václav Vokolek, spisovatel, mystik a záhadolog (podle časopisu Květy)
- počet účastnic - 7 až 8 (plus batole)
- počet vypitých láhví vína - 4 ks (3x bílé víno, 1x červené víno)
- počet vypitých PET láhví čerstvě natočeného piva - 3 ks
- další alkohol - flaška domácí slivovice (vypitá) a flaška brandy (nedopitá)
- počet vykouřených cigaret - nespočet
- počet zapomenutých předmětů - 0 (ale málem 2 ;) )
- počet ztracených předmětů - 1
- hysterický záchvat - 1x

PÁTEK - 7. května 2010

01 - cestování
Poznatky: cestování je hnedle veselejší, když se k němu načne láhev dobrého vína (hlavně to bílé muškátové bylo výborné), s pitím se to však nesmí moc přehánět, jinak při přestupu do jiného vlaku snadno zapomenete na dobrou polovinu svých zavazadel. Počáteční rozpaky v kupé narvaném cizími lidmi také docela dobře rozptýlí čerstvě oloupaný pomeranč nebo chléb s brokolicovou pomatlánkou, ovšem ne každý, komu tyto pochutiny nabídnete, je přijme. Není také divu - už doktor Dlaha v Simpsonových věděl, že je brokolice smrtelně jedovatá "nejzákeřnější rostlina vůbec, a přitom se nás snaží varovat svou příšernou chutí" :)).

02 - Vojtěchov - Raná
Poznatky: ne každá obec končí dopravní značkou "konec obce". Možná je to jenom specifikum Vysočiny, ale ještě jsme ani nevyšli z Vojtěchova, kam nás zavezl žlutý motorový vláček, a už jsme byli v Rané. Do obce, kam jsme putovali, tedy sice nevedla dráha, ale zato jsme se pěkně prošli. A i ty dva kilometry chůze s plnou polní nám v živé debatě docela utekly.

03 - večeře
Poznatky: není párek jako párek. Oproti mému neskutečně mastnému, pravému a úžasně ostrému buřtíku, který jsem si opekla v krbu, a který nádherně provoněl celou terasu, byla Bářina sójová klobáska naprosto ničím. Já vegetariány nejspíš nikdy nepochopím, ale když to nechutná jako vuřt, proč to vuřtem vůbec nazývat? Navíc, Bára sama připustila, že by si skutečně dala opravdovou uzeninu, jenom pro tu chuť, která jí prostě chybí, ale její přesvědčení bylo daleko silnější. Ohromná pochvala za její pevnou vůli, tu zkrátka obdivuji, také bych potřebovala umět být k sobě tak tvrdá :).

04 - literární večer
Poznatky: během prvního literárního večera došlo na literaturu jenom okrajově. Aby také ne, spíše se povídalo, pilo, povídalo... a pilo. Bára, která dovezla všem jistě dobře známou švestkovou lihovinu, celý večer (nejen) panu Vokolkovi nenápadně dolévala, takže než se šlo spát, pletl se jazyk i takovému éterickému rétorovi, jako je tenhle náš kantor :). Nakonec jsem však doslova a do písmene odpadla únavou a zalomila to jako totální lama první, zatímco ostatní si vydrželi povídat až dlouho do noci.

SOBOTA - 8. května 2010

01 - snídaně
Poznatky: ráno je hnedle milejší, když ho už začínáte zvesela hromadnou snídaní. Pokud tedy nesnídáte suchary nebo kefír, to vedle všech těch voňavých paštik na celozrnných chlebíčcích, tuňáků a rajčátek vypadá dost depresivně :).

02 - cestování
Poznatky: nemá smysl si kupovat nic, co skutečně nechcete. Radka při návštěvě vesnické Jednoty neodolala a koupila si pytel mashmallow, na které vlastně ani neměla chuť, a na které neměl chuť ani nikdo jiný, přestože je nabízela snad všem :). Kromě toho jsme při čekání na vlak zmokli, naštěstí však než jsme dojeli do Hlinska, přeháňka skončila a později se dokonce vyčasilo. Kdyby byl duben, tohle aprílové počasí by mě ani moc nepřekvapilo, ale takhle...

03 - skanzen Betlém
Poznatky: pan Vokolek ví naprosto všechno, vysloveně mě dostal svým odborným výkladem o roubených chaloupkách z druhé poloviny 18. století v Hlinském skanzenu Betlém. A protože jsou v tomhle městečku evidentně samí chytří obchodníci, měli ve skanzenu i o víkendu a o státním svátku otevřené obchůdky, takže holky si tam jaksepatří nakoupily, a jediné, čeho jsme nakonec litovali, byl fakt, že čajovna pana Oldy otevírala až pozdě odpoledne.

04 - v cukrárně
Poznatky: když si v cukrárně objednáte nějaký zákusek, neznamená to, že ho máte rezervovaný a fakt ho dostanete. Bára, kterou nadchnul dort s příznačným jménem Dort, byla pak vysloveně zaskočená, když jí přišla prodavačka oznámit, že její Dort omylem právě prodala někomu jinému. Tak jsme se jí všichni zasmáli, já si dala výborné kafíčko (sice ne s croissantkem, ale s čokoládičkou, to bylo taky rozkošné), mlsali jsme a bylo dobře.

05 - na obědě
Poznatky: to, že jsme vyšší dívčí, tedy sedm uřvaných dívek, ještě neznamená, že nemůžeme být přehlušeny jinou skupinkou asi padesátiletých, neuvěřitelně neomalených "holek", které přišly do té samé restaurace, kde jsme hodlaly obědvat i my, a přirazily nebohou Radku k desce stolu. Pan Vokolek je trefně zhodnotil jako partu, která dohromady váží snad devět set kilo :). Naštěstí nám brzy donesli objednané jídlo (dávali vskutku královské porce), a my se radši mohli věnovat svým talířům. "Holky" nakonec odešly dřív než my.

06 - čekání na vláček
Poznatky: vlaková nádraží jsou místa, kde se po léta předávají zkušenosti a sebereflektující pravdy, ať už sebebolestivější. Bod za to. A další bod za fakticky zajímavé reklamy, které zdobí Hlinské výlohy :).

07 - veget na zahradě
Poznatky: místo odpoledního spánku se dá stejně příjemně relaxovat i na zahradě. Tam se můžete mazlit s kočkou Zuzou i pejskem Zdeňkem (sice se Zdeněk nejmenoval, ale my jsme ho přejmenovaly), opalovat se na sluníčku nebo prostě jen tak sedět, číst si, kouřit jedno cigárko za druhým nebo popíjet kávičku. Případně můžete vylepšovat textík, který hodláte přečíst při literárním večeru - ačkoliv v Lenčině případě šlo spíše o kompletní překopání nežli o drobné úpravy :).

08 - procházka
Poznatky: za krásou se nemusí jezdit nikam daleko, občas ji objevíte hned za chalupou. Pan Vokolek nás vzal k nedalekému rybníčku, kde jsme se posadily do trávy, pletly pampeliškové věnečky, pískaly na trávu... zkrátka si užívaly ten nádherný jarní den, který měl k dopolednímu sychravu skutečně hodně daleko. A kdyby nás z toho radostného vegetování nevytrhla Bára no. 3, která přijela do Rané a nemohla nás najít, nejspíš bychom tam seděly ještě teď :).

09 - literární večer
Poznatky: pilnost je zbytečná a rozhodně se nevyplácí. I když si na literární večer poslušně připravíte všechny zadané úkoly, nakonec na ně beztak nedojde. Což je dobře, protože jsem je všechny samozřejmě neměla ;). Po dni plném dobrodružství a cestování jsme byli všichni natolik unavení, že jsme si sotva stihli probrat Bohuslava Reynka, popovídat si o své oblíbené literatuře a přečíst ukázku... a už byl čas jít na kutě. Dokonce jsme toho ani moc nevypili, nebyla energie, bylo třeba si ji šetřit na neděli.
Ovšem jedno zpestření jsem přece jenom prožila - na záchodě jsem potkala obrovského pavouka, seděl na deklíku a já se zprvu domnívala, že je to jenom hračka, tak byl veliký, až směšně, ovšem jakmile mi došlo, že je živý, dostala jsem takový hysterák, že jsem utekla a třásla se ještě půl hodiny poté, co ho pan Vokolek odnesl na zahradu. A ne, toho jsem si fakt nevyfotila, brr.

NEDĚLE - 10. května 2010

01 - snídaně
Poznatky: raňajky jsou podstatně smutnější, když se při nich dojídají už jen zbytky toho, co jste si s sebou na výlet dovezli. Plyne z toho ale jedno jasné poučení - příště je nutné pořídit si daleko větší zásoby. Kromě toho Bára přišla na geniální způsob, jak zabavit malou Klárku - dát jí do pusinky sezamovou sušenku. Ta byla natolik sladká, že batoleti chutnala, a natolik lepkavá, že se s tím dítě zhruba na hodinu bez problémů zabavilo a ani příliš neotravovalo.

02 - čekání na vlak
Poznatky: odjezdy jsou vždycky zmatečné a stresující. Člověk se pořád bojí, že někde něco zapomněl, že po sobě nechal nepořádek, že nestihne vlak a ten mu ujede, že... no znáte to. Nakonec jsme ale byly všechny rády, když jsme dorazily do Vojtěchova na vlak, nikdo nechyběl ani nepřebýval, všechna zavazadla byla narvaná k prasknutí stejně jako při příjezdu, a dokonce nám zbyl i nějaký ten čas na cigárko.

03 - cestování
Poznatky: jsme lepší, než si pan Vokolek myslel - dokázaly jsme totiž docela dobře cestovat i bez něj. Zatímco on si pohodlně jel do Petrkova autem s Bárou no. 3 a jejím díťátkem, my se kodrcaly vlakem, přestupovaly, obědvaly, popíjely kafe z automatu, a nakonec zdárně našly Reynkovic zámeček. Pravda, to nebylo nikterak těžké, kromě toho, že to bylo jediné stavení s věžičkou v celé vsi, bylo také označeno masivní cedulí, ale stejně to byl docela úspěch :)).

04 - u Reynkových
Poznatky: bratři Jiří a Daniel Reynkovi jsou neuvěřitelně zábavní a inteligentní staříčci, obklopení snad stovkou koček. Sice jsme o jejich otci věděli leccos z filmového dokumentu, který jsme si pouštěli během týdne ve škole, a navíc jsme si jeho poezii četli večer předtím, ale oni nás svým vyprávěním naprosto strhli, dokonale se doplňovali, byli milí a zábavní. Povídali nám o svém otci, o své matce, křehké francouzské básnířce Suzanne Renaudové, o svém dětství, cestách do Francie i o návštěvách StB... Bylo to tak nějak smutně krásné.

05 - u Reynkových na zahradě
Poznatky: Reynkovic zahrada je úžasnou džunglí, kterou bych si jednou také ráda pořídila - samozřejmě, jenom v případě, že bych bydlela na venkově, což zatím skutečně v plánu nemám :). Hodně jsme se tam fotili, došlo dokonce i na nějaké to recitování Reynkových veršů... bylo to poklidné, bylo to silné, bylo to nezapomenutelné.

06 - kavárna Suzanne Renaud
Poznatky: skořicová zmrzlina je doopravdy neodolatelnou specialitou knihokavárny pojmenované po Reynkově manželce. V téhle dominantě Havíčkobrodského náměstí jsme ji vyzkoušeli snad skoro všichni, od pana Vokolka, přes pana ředitele s přítelkyní, až po nás holky z vyšší dívčí. Dokonce i já jsem se vykašlala na svou dietu a naprosto příšerně si zahřešila pohárem ledové kávy se skořicovou zmrzlinou, ale nelituji toho, stálo to za to. I přes všechnu tu šíleně kalorickou šlehačku :).

07 - výstava Jiřího Koláře
Poznatky: není lepším závěrem kulturního víkendu než návštěva výstavy v Muzeu Vysočiny. Bedlivě jsme si prohlédli koláže a roláže Jiřího Koláře (což se rýmuje, haha), slavného českého básníka a výtvarníka, který se svými díly proslavil dokonce i v zahraničí. Škoda jen, že tam toho bylo k vidění tak hrozně málo, jenže na druhou stranu, do tak malého prostoru by se beztak více jeho experimentálních, leč poutavých prací nevešlo :).

08 - zpátky do Prahy
Poznatky: i když jsme všechny slečny lehce nad dvacet (až na mě, já jsem z téhle party byla nejstarší...), dokážeme se bavit o tématech, nad kterými by se červenal i dlaždič. To mě přímo fascinovalo - ovšem nechtějte vědět, co jsme tam řešily, mysleli byste si o nás, že jsme nechutné :). A mimochodem, kouření v kupé je špatné a nesmí se to. Dokonce i Bára s Bárou, které se k tomu odhodlaly, měly při téhle lumpačině docela nahnáno. A to už je co říct :).

...zkrátka, bylo to náramně příjemné, o tom snad nemá smysl pochybovat :).