Stejně jako intenzivně miluji Vánoce, tak nesnáším Velikonoce. Tyto perverzní svátky považuji za naprosto ohavnou oslavu smrti a násilí. Pravda, takzvaným vrcholem Velikonoc je neděle, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale je nutno si uvědomit, že nebýt Velkého pátku, kdy byl, pokud samozřejmě považujeme Ježíše za reálnou historickou osobnost, tento Syn Boží brutálně mučen, ukřižován a proboden kopím, nemuselo přece k tomuto zázraku ani dojít. No fakt - každý světec přece nemusí zemřít. Vždyť mohl mít nějakou protekci seshora ;).

Pokračujme na lehčí notu a trochu to odlehčíme tímhle krásně rouhačským vtípkem - a mou oblíbenou "velikonoční hláškou" ze seriálu Buffy, přemožitelka upírů.
Upír: Bude to největší událost od ukřižování. Já to vím. Byl jsem tam.
Spike: Tys tam byl? Prosím tě. Kdyby tam u toho ukřižování opravdu byl každý upír, jak tady přidrzle vyprávíš, bylo by to tam jako na Woodstocku. Vlastně jsem na Woodstocku byl. Moc zvláštní akce. Vysál jsem jednoho hipíka - a dalších šest hodin jsem se díval, jak hýbám rukou.

Ostatní se předvádí na jevišti, já se narychlo soukám do kombinézy rebelského pilota ze staré trilogie Hvězdných válek. S ostatními Pražáky jsme přijeli trochu později, než se původně plánovalo, a proto první prezentace Lion Base již probíhá. Kluci to měli snadné, jejich kostýmy rebel fleet trooperů nejsou nikterak náročné, jen si převlékli kalhoty, košile, oblékli vestu, na hlavu narazili přilbu ve tvaru vajíčka a už mohli vyrazit, ale já to mám se svým outfitem mnohem složitější. Overal na sebe hodím raz dva, a i když v něm vypadám jako cestář, je to pořád nejsnazší část mého strojení. Se správně sešněrovanou vestou, správně umístěným chestboxem, správně visícími popruhy a podobnými srandami mi musí pomoct až Bossi. Ta má cvik, do pilotského již předtím mnohokrát oblékala Blaira.

Pod patronátem filmového serveru MovieZone a CSWU (tedy Czech Star Wars Universe) se dne 9. února 2012 v multikině CineStar konala společná premiéra Star Wars, Epizody 1: Skryté hrozby ve 3D, a Rebel Legion na této akci pochopitelně nemohla chybět. A myslím, že nejspíše nikoho nepřekvapí, že jsme se sem my, členové této téměř až prestižní celosvětové kostýmové organizace, dostavili v naprosto rekordním počtu. Chyběl vlastně jenom Cece, který krátce předtím onemocněl, a neaktivní členka RL Johauna. Své první akce se tu navíc zúčastnil náš nejnovější člen Haplo.

Není tajemstvím, že miluji Vánoce. Vždyť i náhodný čtenář mých stránek by si nepochybně všiml, že jsem jimi vysloveně fanaticky posedlá. Zimu jako takovou považuji za nejkrásnější a těším se na ni prakticky celý rok, a nejen kvůli Vánocům. Ale uznejte, s jakou jinou roční dobou si dá člověk tolik práce? Kvůli jakým jiným svátkům tolik gruntuje, tolik peče? Na jaké jiné volné dny se tolik těší? Kdepak, tohle všechno platí jenom o Vánocích, jen tehdy si můžete dosyta vychutnat tu nádhernou atmosféru.
Lidé, co říkají, že nemají rádi Vánoce, si za to vlastně můžou sami, protože upřímně, záleží jen a jen na vás, jaké tyhle svátky budete mít. Vánoce totiž nejsou jenom Štědrý den, Vánoce nejsou jenom štědrovečerní večeře a vybalení dárků - a já lituji každého, kdo to takhle bere.

Jak někteří ví díky sociálním sítím, trávím teď týden v Jeseníkách. Každý rok jezdím v zimě s rodiči na hory, a protože jsem zatím ještě stále nezaměstnaný zoufalec, co nemá nic na práci, neměla jsem letos skutečně důvod nejet. Uznejte sami, co bych dělala v Praze, v tom blátě, špíně a smogu, když mohu vyrazit do Petříkova a užívat si sněhu? Tím spíše, že letošní zima zatím stojí za to. V současné chvíli je tu 140 cm sněhu, jiskřivé slunečné dny i časté sněžení, díky kterému můžeme také další den čekat nádhernou nálož čerstvého prašanu. A já jsem spokojená, lyžování je totiž dost možná jediný sport, který mne skutečně baví.
Takže jsem se rozhodla vám poslat pozdrav ze zasněžené červené sjezdovky a zároveň se s vámi podělit deníčkovou formou o pár praktických postřehů, které tu během pobytu sbírám (a kterými denně zásobuji svůj účet na Twitteru, kam se chodívám nejčastěji vykecat :) ).

Drazí. Konečně jsem se dostala k updatu novinek na své stránky, přesně jak jsem slíbila, po svátcích. Máme za sebou už Tři krále, takže bylo na čase - i proto, že mne ty nánosy prachu v každém zákoutí mého webu začínaly pomalu, ale jistě děsit. K aktualizaci jsem dlouhou dobu neměla žádné materiály, poté chuť a nakonec jsem získala k internetu úplný odpor. Což je celkem paradox, protože jinak jsem na něm naprosto závislá. Nicméně - dočkali jsme se. Otázkou nyní jen zůstává, zda bylo opravdu o co stát ;).

Takže, co je nového. Posledně jsem vás smutně informovala, že nám po patnácti letech zemřel pejsek Pajda. Naše domácnost bez něj byla najednou hrozně opuštěná. Cítili jsme se opuštění nejen my, ale i náš "zbývající" mazlíček Ferda - ten svého psího brášku neustále hledal a kdykoliv byl sám, velice tesknil. Bylo to pro něj naprosto nové a nezvyklé, protože když byli ještě dva, měli pořád co dělat: hráli si, honili se, mazlili se, spinkali spolu nahromadě jako myši... a náhle tu byl jenom jeden hafík a ještě k tomu takový sirotek, kterému nějaký ten parťák prostě chyběl.

Proč to nějak zbytečně opisovat. Přeji všem návštěvníkům mých stránek jen ty nejkrásnější vánoční svátky, ať už na můj webík chodíte pravidelně nebo jste sem dnes zabloudili poprvé.
A pamatujte si - Vánoce jsou přesně takové, jaké si je uděláte. Pokud se k nim budete od počátku stavět negativně, neužijete si je (a patří vám to! ;) ), zatímco když se z nich těšíte, nehrozí vám, že budete zklamaní. I kdyby se cukroví připálilo. I kdyby vám zaskočila kostička smaženého kapra nebo jste přesolili bramborový salát. I kdyby na celý den vypadl proud a vy jste kvůli tomu neviděli jedinou pohádku. I kdyby na vás Ježíšek zapomněl a pod stromečkem vám nenechal ani jeden jediný dáreček. I kdyby... i kdyby cokoliv. To přece nevadí. Hlavně že jste s těmi, které máte rádi. O to jde především.