"Jakýpak svátek sci-fi? Přehlídka cvoků je to!" - Homer Simpson, The Simpsons

Představa dalšího blížícího se Festivalu fantazie mne vyděsila natolik, že jsem byla téměř až do konce června přesvědčena, že na něj nepojedu. Zatraceně, vždyť už jsem úplný veterán – z patnácti „efefek“ být na dobrých deseti, deseti!, to už je vážně zvrácenost hraničící s masochismem. Nic už mě tu nepřekvapí, jak by také mohlo? Chotěboř je pořád stejná, organizace FFka je pořád stejná, přednášejí pořád ti stejní lidé a jejich přednášky jsou rok co rok takřka naprosto stejné, maximálně doznají minimálních změn, a dokonce i ti návštěvníci conu se za tu dekádu tak nějak ustálili, takže kromě přátel, na které se zpravidla tolik těším, tam vídávám pořád ty stejné tváře nerdů, pošuků a freaků, ke kterým patřím čím dál méně – nebo se tak alespoň cítím. Kdo by z toho nebyl frustrovaný, že.

Aby nedošlo tady na mých stránkách k nějakým zmatkům - odjíždím na prázdniny a je dost pravděpodobné, že nebudu mít až čtrnáct dní přístup k internetu. Bude to pro mne jistě osvěžující (a s mou závislostí také iritující), ovšem také to bude znamenat, že vám nebudu moct odpovídat na vaše komentáře mnohem delší dobu než obvykle, že nebudu moct schvalovat nové uživatele, že nebudou přibývat žádné foto-deníčky, že nebudu reagovat na žádné e-maily a dost možná ani na žádné SMSky, jelikož na chatě obvykle příliš nechytám Vodafounovskou síť... Pokud po mně budete něco chtít nebo snad ode mě něco potřebovat, budete si na mě muset zkrátka počkat.
Jenže to by to čekání alespoň mělo stát za to, aby se vyplatilo.
Ovšem to nemohu sloužit.
Nejradši bych sem sice teď vypsala, na co všechno se můžete těšit, až se vrátím: co všechno si pro vás přichystám, kolik toho nakreslím a co všechno napíšu..., vždyť to zní tak hezky, ale už nyní je mi předem jasné, že nakonec beztak vůbec nic neudělám, že budu jenom cestovat, užívat si, relaxovat, odpočívat, válet se, a... přiznejme si to, flákat se. Je to možná smutné, ale ještě smutnější by bylo, kdybych vám naslibovala hory doly a nakonec přijela s prázdnýma rukama :). Ne že bych nechtěla udělat sem na webík zase nějakou aktualizaci, nicméně jak jistě víte, zrovna psaní a kreslení patří bohužel mezi koníčky, kterým v poslední době příliš neholduji, spíše naopak, vysloveně se mi hnusí - a když už se k nim donutím, tak se mi i kardinálně nedaří. A já už doopravdy nemám nervy na to, abych své neustále unikající múzy pořád (marně) pokoušela.
Ale držte mi palce. Třeba se přece jenom překonám a po víkendu v Chotěboři naberu ten správný elán, inspiraci a vítr do plachet (dobrá, končím se vzletnými přirováními :)) ), a znovu začnu tvořit, se stejným nadšením jako kdysi.
Vám také přeji krásné prázdniny a pěknou dovolenou, přátelé. Mám vás ráda. A už teď mi chybíte!

Předem hlásím, že report se mi psát nechce. A protože jsem typ člověka, který to, co mu nejde, přes koleno neláme, donutit se k napsání nějakého článečku, který jasnou a zábavnou formou shrne všechno dění na historicky již třetího Lancz-conu, prostě nehodlám. Místo toho postavím svůj článek spíše na fotkách, kterých jsem pořídila požehnaně (přes osm stovek snímků za necelé dva dny, to je docela pěkná úroda, že? :) ), protože těm, kteří tam byli, se díky nim všechny vzpomínky alespoň příjemně oživí, a těm, kteří tam nebyli, se díky nim všechna ta milá atmosféra, co tam panovala, alespoň trošku přiblíží, jelikož stejně jako u všech jiných akcí platí jediné - kdo tam nebyl, beztak pochopit nemůže.

Oficiálně. Jak jsem už v prvotním nadšení psala do foto-deníčku, semestr jsem včera konečně víceméně úspěšně ukončila - index mám odevzdaný i potvrzený, všechno, co jsem musela do školy udělat, jsem i přes jistou hysterii a notnou dávku stresu stihla udělat v termínu, a nyní je přede mnou už jen třeťák s absolutoriem - ale to až po prázdninách, takže zatím nad tím nechci ani přemýšlet. Tím spíš, že dost možná letos půjde o mé poslední prázdniny, a já jsem takový blázen, že snad i chci, aby byly poslední... ovšem o tom potom, teď si chci jen pořádně užít svého zaslouženého volna! :)
Mám samozřejmě nějaké plány, co všechno bych za ty dva měsíce chtěla stihnout, a i když si nejsem jista, zda mi všechny vyjdou (hlavně kvůli mé nepříliš uspokojivé finanční situaci - ovšem s prací to zrovna vesele nevypadá :( ), hodlám tomu nechat volnej průběh a uvidíme, co bude - nudit se rozhodně nechci. Nicméně vzhledem k tomu, že jsou prázdniny takzvanou "okurkovou sezónou", od konce června si dám také oddych s foto-deníčky, které budu aktualizovat jenom tehdy, bude-li se dít něco skutečně zajímavého. Takže s nějakým častým přidáváním fotek vážně nepočítejte a nedivte se, že se tady na stránkách nebude vůbec nic dít :).

...mám narozeniny a naprosto jedničkový den :). Všem moc a moc děkuji za přáníčka, letos se mi jich nashromáždilo opravdu mnoho, jak na Facebooku, tak i na e-mailu, takže všem posílám velkou pusu za to, že si na mě vzpomněli - a delší, narozeninově tématicky zaměřený článeček splácám až po víkendu, protože si ho chci jaksepatří užít. Oslavenci se přece musí plnit všechny jeho vrtochy a já toho hodlám také využít ;).

Naposledy jsem sem dávala nějakou kloudnou aktualizaci v březnu. Od té doby se toho sice moc nezměnilo (jenom já :) ), těch obrázků také moc nepřibylo, ale zároveň nechci, aby mi to tu takhle depresivně skomíralo. Je třeba setřít všechen ten prach, kterým mi to tady na stránkách pomalu, ale jistě zapadalo, rozehnat mouchy, posedávající na tlejících mrtvolách starých anket, a vytřást pavouky z pavučin natažených mezi galeriemi. Přišla ta pravá chvíle na nějaký menší update.
Takže kromě osmi obrázků tu je dokonce i něco ke čtení. Nejen, že jsem splácla něco málo stručných poznámek k literárnímu víkendu, který jsem absolvovala 7. - 9. května 2010 spou se svými spolužačkami a profesorem Vokolkem, ale také jsem sepsala i dvě menší přihlouplé úvahy, jednu o nostalgii, druhou o dietě - obě jsou samozřejmě k nalezení v sekci Mé postřehy.

Už mnohokrát se mi ověřila stará dobrá lidová moudrost o tom, že když se na něco opravdu těšíte, býváte nakonec neskutečně zklamaní, zatímco sotva k něčemu už od počátku přistupujete s nedůvěrou, kdy nevíte, co si od toho slibovat, může to být už jenom lepší. A to se mi právě stalo tenhle víkend.
Zprvu jsem byla představou "literárního víkendu" s jedním z profesorů z VOŠP uchvácená: skupinka nadšenců se sjede v rámci workshopu na chalupě, věnuje se kulturní osvětě, trochu se popije, hodně se toho sní, navštíví se bratři Reynkovic, synové bohužel ne až tak známého, leč talentovaného básníka a grafika Bohuslava Reynka..., to všechno zní přece zábavně. Dokonce natolik zábavně, že jsem se na tuhle výpravu vnutila i přesto, že obvykle výuku tohohle profesora nenavštěvuji. Jenže čím více se termín odjezdu blížil, tím více opadalo i mé nadšení, takže v pátek dopoledne jsem dokonce chvilkami dumala i nad tím, že nakonec nepojedu, nervózní z toho neznámého... ale ruku na srdce, to byla bych pěkně pitomá :). Víkend to byl totiž moc a moc fajn.