Mé pokusy

Proměny upírů - 3. část

   Poslední část mé absolventské práce o upírech je konečně zde. Vím, že to poměrně dost dlouho trvalo, ale musela jsem ji v lecčem zaktualizovat a také o něco málo rozšířit - a i přesto končíme už v roce 2010 (ačkoliv ruku na srdce, od té doby k natočení žádného výraznějšího upírského filmu beztak nedošlo...). Rovněž jsem byla nucena vyházet většinu citací, aby text působil svižnějším dojmem, a proto nyní moc a moc doufám, že se vám to bude všechno dobře číst. Aspoň trochu. Malinko. No tak!
   Tož enjoy a korky na tesáky, moje děti noci :).

Od akčního filmu k romantickému... až k zamilovaným upírům
   U
píři se, jak už jsem vám ukázala, sice za celou dobu notně měnili (a to nejen ze záporných postav v kladné, bojujících po boku lidí proti ostatním upírům), ale vždy oplývali jistým elitářstvím a strachem ze samoty. A právě proto, aby nezůstali na svůj věčný život sami, hledají si upíři mezi lidmi často svého životního partnera - jak lze vidět již v černobílém krátkometrážním filmu The Vampire z roku 1913.

Proměny upírů - 2. část

   Druhá část mého elaborátu o proměnách filmového upírství vás chronologicky provede skrze filmy, kde se upíři tak trochu mění z klasických hororových bytostí v dlouhé peleríně, v nichž působili jako synonymum zla a temnoty, ve tvory z psychologických filmů a z akčňáků, co dostáli výrazných změn jak po genderové, tak i po fyzické stránce. Ubrala jsem rovněž vysilujících citací z jiných knih, kterých se mi nakonec zdálo v minulém článku až až, a snad to bude čtení alespoň trochu stravitelnější. Enjoy.

Proměny upíří sexuality a genderu jako takového
   U
píři byli sice většinou představováni jako krvežíznivé bytosti, ale vždy šlo o heterosexuály, v každém filmu se objevovala postava muže s dlouhými tesáky, dravě toužícího po krásné ženě; nejen po její krvi, ale i jejím těle - v minulém článku zmiňovaný Dracula od F. F. Coppoly například v podobě vlkodlaka brutálně zneuctil panensky nevinnou Lucy na lavičce v parku, čímž si ji zcela podmanil.

Proměny upírů - 1. část

   Na základě mé absolventské práce Proměny upírů ve filmu: Od hraběte Orloka po Edwarda Cullena jsem měla před několika týdny přednášku v Ústřední knihovně v Praze. Následně jsem byla z několika stran žádána, abych ten text zveřejnila, tedy jak od lidí, co se na mou prezentaci nemohli dostat, tak i od těch, co tam byli a zřejmě jim mé vražedné tempo vyprávění přišlo příliš rychlé. Kromě toho jsem ale také vzhledem k omezenému časovému rozpětí přednášky nemohla říct všechno, o co bych se chtěla se svými posluchači podělit, a proto jsem se skutečně rozhodla nahodit to na web. Je toho hodně, hodlám to tedy rozdělit na několik částí, které sem dodám v rozmezí několika dní. Snad vás nebudu příliš nudit.
   Začneme totiž, jak se říká, od Adama. Nebo spíše od Draculy :).

A NA POČÁTKU BYLY... TESÁKY.

Nejdřív mozky... potom IKEA

Tyhle Vánoce fakt nebudou jako od Dickense. Zapomeňte na haldy sněhu, pokojné zpívání koled, vaječný koňak a všeobjímající atmosféru klidu a míru a šťastných a veselých.

Kulhánkova Vyhlídka na věčnost

    Všimli jste si také, že všichni Kulhánkovští hrdinové jsou na jedno brdo?

Jako dospělá

S jasně rudou rtěnkou
si připadám jako dospělá
maluju se v koupelně
jako děcko, co ukradlo
šminky mamince

S mými krepatými vlasy
si připadám jako rocker
ten z osmdesátých let
ale detaily nesedí
holím si podpaždí

Když poslouchám zvuky odvedle
připadám si jako voyer
usmiřování v divokým rytmu
sousedi souštají, aby zapomněli
na ranní hádky

Zabývám se sama sebou
jako někdo, kdo neví, co chce
tu rtěnku si sice smeju
ale pořád si připadám
jako blbec

Za zdí

Hádka za zdí snad jako kdyby neměla nikdy skončit. Snažím se učit, tupě zírám do poznámek, ale nedokážu se soustředit na nic jinýho než na ty zvýšený hlasy. Prvních patnáct minut to ještě přetrpím, přece se ti dva nemůžou hádat věčně. Potkávám ho občas na chodbě. Sympatický, vysoký, krátké tmavé vlasy, dobře padnoucí oblek, a vždycky na mne už z dálky zahalasí pozdrav. Nemůžu je neposlouchat. Hádaj se tak často, že to už skoro přestává bejt vtipný. Vlastně to vtipný nebylo nikdy, ale sociologická studie by se na tohle téma napsat dozajista dala.

Ohlédnutí za (ne)vztahem

   Pořád si to pamatuju. Vyšly jsme ven, foukal vítr, bylo hnusně a tys voněla jako jablko. Něčeho sis všimla, něco tě na ulici zaujalo, oznámilas mi to a zasmála ses. Já se nesmála. Vlastně jsem ani nevěděla, cos říkala. Celou dobu jsem se jen dívala na tebe, neposlouchala tě a myslela na jablka. Nikdo nic neříkal, ani tys pak už nic neříkala, a já myslím, že to bylo dobře. A tak jsme šly mlčky po silnici a kolem nás zvolna probíhal čas. Tehdy jsem ho měla zastavit, zastavit čas, zastavit tebe, oznámit ti, jak moc tě zbožňuju a jak moc zbožňuju jablka.

Slovníček Sanovsko-český

Často mi je vytýkáno, že mluvím podivnou směsicí češtiny, angličtiny a japonštiny, a že mi nezasvěcení nerozumí. Není tomu tak, pouze mám pár oblíbených slov, která používám, hlavně při kreslení. Která to jsou a co znamenají? Pojďme si je společně všechny projet.
Mimochodem, pokud si myslíte, že jsem nějaké slovo, které často používám, vynechala, dejte mi echo a já to napravím :).

Slovníček Sanovsko – český

Přihlásit se k odběru RSS - Mé pokusy