Praha

22. prosince

   Ani jeden rok, co jsem v Praze, jsem nikdy nevynechala návštěvu nádherně nazdobeného vánočního Staroměstského náměstí. Obvykle se sice centru vyhýbám, nicméně tohle už tak nějak patří mezi mé předvánoční tradice, vždycky sem jdu s někým, kdo je mi blízký, a nikdy nevynechám slaďoučký svařák či horkou medovinu. Je to zvláštní, ale i v tom davu mám pocit, že k sobě máme blíž, že je to romantické.

Kterak jsem se na dva dny stala Sabinou Wren - part 3

Kterak jsem se na dva dny stala Sabinou Wren ...A JAK TO PROBÍHALO V PRAZE

    "Tak co?!" přivítali mě a Bossi Blair s Marghem hned, jakmile před Marghovým domem zastavilo taxi s "naším" řidičem pro tento den. Ještě jsme byly celé rozlámané z dvouhodinového letu z Rumunska do Česka, uondané nedostatkem spánku, a oni už po nás očekávali podrobný popis našeho bukurešťského dobrodružství? "Jaké to bylo? Povídejte, přehánějte!"
   "Únavný," brblala jsem s rozjíždějící se migrénou.
   "Ale boží," dodala jedním dechem Bossi. A tím bylo řečeno vše.
   Copak kluci, ti byli plní elánu, ze svého výletu do Maďarska se měli čas jaksepatří vzpamatovat a Margh dokonce v tomto mezičase stihl vytvořit zuby pro svůj kostým Zeba – a rázem ta maska vypadala o mnoho líp (a to už předtím byla více než skvělá, tenhle (ex-)Trekkie je prostě umělec). Líčili nám své zážitky a my se s nimi na střídačku dělily o své, pročež nám kluci záviděli, neboť my jsme byly v porovnání s nimi doopravdické Disney princezny ;).

San versus hostel

    Léto 2012 jsem strávila na hostelu O na recepci. Bylo to pro mě vlastně poprvé, kdy jsem skutečně brigádničila (praxi v České televizi bych do brigád nepočítala - ano, pracovala jsem tam celý měsíc a hodně jsem se snažila, ale nedostala jsem za to ani korunu..., a skriptování, kterému jsem se věnovala poté, také v České televizi, bylo rovněž něco docela jiného) a věřte mi, že to pro mne byl zatracený nezvyk. Je sice smutné, že jsem k tomuto zjištění došla až v šestadvaceti letech (fakt jsem už tak strašně stará?!), ale dříve pro všechnu tu zábavu a občas i nějaké to studium prostě nebyl čas :). Do pracovního procesu jsem byla vržena v podstatě ze dne na den... a byl to boj. Občas jsem to tam milovala, občas jsem byla docela na dně. Občas jsem se královsky bavila... a občas jsem si nudou okousávala nehty.
   Podělím se s vámi však o pár postřehů, které jsem na této ubytovně pro mladé výletníky ze zahraničí během těch dvou měsíců postupně nasbírala.

Přihlásit se k odběru RSS - Praha