Kapitola desátá

Co se stalo dosud:
Po Kuroově pohřbu byli naši hrdinové napadeni drakem, kterého za nimi poslala přiopilá Anna. Naštěstí v pravou chvíli přispěchal Shane a velice jim pomohl – i přesto, že byl při tom velmi těžce zraněn, za což mohla převážně Vládkyně a Tiwanaineira. Richard se pak rozhodl Shanea dopravit do Dateenu, kam mladý mág původně mířil, jakmile se ovšem zraněného dotkl, měl nadmíru nepříjemnou a znepokojivou vizi.

Kapitola devátá

Co se stalo dosud:
Všichni jsou zničeni smrtí Kuroa, kterého se i přes snahu Richarda a Tinetophe (kterým shodou okolností pomohl také mladičký čaroděj Shane) nepodařilo zachránit. Awaiova sestra Twyla a její společník Darien dorazili do zničené Galatei a jsou celí zaskočení z faktu, co se stalo s hlavním městem Evale. Rozhodnou se zde přenocovat, ačkoliv se v městě plném Aniných vojáků necítí dvakrát nejlépe. A Anna... Anna pomalu začíná ztrácet trpělivost.

Kapitola devátá

Kapitola osmá

Anna
Jsem hrozně rozčilená a mám co dělat, abych na Ephemera nezačala křičet. Místo toho se zhluboka nadechnu a vydechnu, ale nijak zvlášť se tím neuklidním. Takový vztek jsem už hodně dlouho neměla. „Proč jsi to udělal?!“ procedím zlostně a rozladěně sleduji jeho krásnou tvář v zrcadle. „Proč zrovna ve Wellaru? V Zemi nebylo loajálnější panství, zatraceně!“
„Lhali mi,“ odsekne Ephemer nevzrušeně.
„Stejně toho kluka nemáš!“ zařvu na něj.

Kapitola sedmá

Kuro
„Vypadáš směšně,“ podotkla Tinetophe. Ušklíbnu se, ale musím s ní souhlasit. Ale byl to její nápad, dát se do pucu, než se setkáme s králem Ranem, Wellarským panovníkem. Pro Tinetophe to bylo snadné, prostě si spletla své světlé vlasy do copu a hned vypadala poměrně dobře, ale já a Awai jsme se učesat odmítli - jenže to jsme netušili, že nám Tinetophe nedává na vybranou, že od ní to bylo pouhé oznámení faktu.

Kapitola šestá

Awai
Rozčileně se ohlédnu na Kuroa. „To vážně nechceš nic dělat?!“ vyštěknu na něj.
Kuro pokrčí rameny. „Nemůžeme dělat nic.“
„Můžeme,“ odseknu a pokleknu k Richardovi. Vypadá dočista jako mrtvý. Skoro ani nedýchá. On, jeho skutečná podstata, to, co Richarda dělá Richardem, to je teď v lidském světě, daleko od nás, daleko od téhle prázdné lidské schránky, pouze kouzlem vytvořené pro Zem. Jemně mu odhrnu vlasy z očí. „Můžeme se přece pokusit o –“

Kapitola pátá

Kuro
Mlčky a beze slova se překulím na bok a zblízka se zahledím na Awaiův profil. Leží vedle mě na posteli, na zádech, a stejně jako já nespí, jen tak hledí do stropu. Musím se ušklíbnout, když si vzpomenu na to, jak jsme pronajímali tenhle pokoj. Proti Matynie to byl tady v Tronne trochu rozdíl – neochotný hostinský s vizáží postaršího zbojníka se svou stejně neochotnou manželkou, o jejíž vizáži se mi budou zdát asi noční můry, neprojevili velké nadšení, když jsme je požádali o ubytování.

Kapitola čtvrtá

Richard
Jsem děsně nervózní. Neměl jsem ani jednu jedinou lajnu už od doby, co jsme odjeli od Mystery. U ní to bylo v pohodě, byl jsem nadraný prakticky neustále, ale teď… hrůza. Je mi naprosto jasný, že se mi Mystery tím směšným proroctvím snažila naznačit, že nemám fetovat, že je to může být nebezpečný, ale jsou to jenom kecy. Jako bych to předtím nikdy neslyšel. Pche.

Kapitola třetí

Richard
Nejhorší na tom všem je, že Tinetophe měla asi pravdu. Neměl jsem Mystery slíbit, že zachráníme toho kluka. Ještě ani nejsme pár dní cesty od jejího domova - a už jsme zase v maléru. Lhal bych, kdybych nepřiznal, že je to trochu má vina, ale… co mám dělat? Já si problémy nevybírám, ony si vybírají mě.
A proto jsem teď ve vězení v panství jménem Fooron.

Kapitola druhá

Richard
Posadil jsem se na postel a přemýšlel. Snažil jsem si srovnat v hlavě, co se vlastně stalo... a co z toho pro mě vyplývá. Nic moc vyhlídky, abych byl upřímnej. Tím spíš, že mi Tinetophe donesla tlustej kožich, protože venku prý mrzne (to je nějaký divný… sice je fakt, že i v mém světě je teď únor, ale po sněhu tam není ani památky!), a aby toho nebylo málo, k tomu kožichu mi dala i malou dýku. Zkusil jsem palcem její ostrost, ale zdála se mi tupá. Což se mě samozřejmě dotklo.

Kapitola první

Richard
Když nad tím dnes zpětně přemýšlím, zachoval jsem se jako absolutní pitomec. Jenže to jsem celý já, vždycky tak zbrklý, bezmyšlenkovitě jednající… a navíc, proč si to nepřiznat, byl jsem dost... povzbuzený. Prostě jsem si jenom tak šel spolu se svou kamarádkou Johanou po ulici, bavili jsme se tím, jak jiné všechny barvy najednou jsou, jak úžasné, zářivé můžou být, když si je člověk trochu vylepší, žvanili jsme o nesmyslech, jak to většinou takhle "naladění" lidé dělají… a najednou jsem si jí všimnul.

Stránky