Peříčka

   Stál zamyšleně uprostřed místnosti se skloněnou hlavou a přemýšlel. Lidské životy jsou zvláštní. Tak krátké. A přesto toho lze během tak krátké doby prožít tolik! Povzdechnul si. Mnohým záviděl, jiné za to nenáviděl. Láska. Připadala mu nefér. On dlouho nic takového neznal a vlastně si i myslel, že nikdy nedokáže k jiné bytosti planout takovým citem.
   Jenže pak poznal ji.

Blues pro mrtvou holku

   Pomalu otevřu oči a zmateně se zahledím do té tupé prázdnoty před sebou. Očekávala jsem, že něco uvidím. Alespoň něco málo. Cokoliv. Ale zmýlila jsem se. Nic nevidím. Kolem je tma. Neproniknutelná, egyptská tma. Zneklidní mě to. Znovu zamrkám, abych se v té temnotě trochu rozkoukala, ale stále se stejným výsledkem. Pro jistotu se rozhodnu si na oči sáhnout, abych se ujistila, že je mám dokořán.

Intermezzo

Má historicky první a zároveň poslední Harry Potterovská fan fiction - i když svým způsobem to ani moc fan fiction není :). Při čtení posledního dílu HP mi totiž vadila jedna věc - jistá scéna tam prostě chybí. Tak jsem si ji napsala sama.
No. Snad to není moc špatné...

Intermezzo

Prvomájový bonus

Richard
„Jak ses o prvním máji vlastně dozvěděl, Shane?“ brblám nevrle. Shane, poskakující kolem mě, se na mne jenom zářivě usměje a pečlivě se rozhlíží po nějakém stromě, pod kterým by mohl Tinetophe políbit. Pro jistotu si ji vedu za ruku, to abych ji před ním mohl ochránit, kdyby se na ni zčistajasna vrhnul, a Tinetophe se mému stisku nijak nebrání, naopak, mile propletla své prsty s mými a chvíli co chvíli mne lehce pohladí palcem. „Shane, na něco jsem se tě ptal. Jak o tom víš?!“

Valentýnský bonus

„Tohle nemůže dopadnout dobře,“ prorokuje Tinetophe zamračeně a pomáhá mi věšet na stěnu girlandu se srdíčky. Oba balancujeme na nejvyšší příčce žebříku a snažíme se nespadnout – alespoň do chvíle, než budou ta kýčovitá srdíčka připevněná na zácloně. Což je úkol prakticky nemožný, neboť Kuro, který nám měl žebřík držet, odběhl do kuchyně vytáhnout z trouby cukrové pusinky. „Bude to zase ostuda.“

Vánoční bonus

„Ha, já už to chápu!“ rozzáří se Shane, pohodlně rozvalený na gauči se zabavenou mísou cukroví, který mi mamka napekla speciálně pro tuhle příležitost. Řekl jsem jí, že strávím Štědrý den s přáteli. Začínám toho neuváženýho nápadu litovat. „Prostě se slaví narozeniny jednoho boha, který se narodil před mnoha a mnoha lety, ale neslaví se tak, že by mu donesli nějakou obětinu, ale že si všichni navzájem dají dárky. Je to tak?“ ohlédne se na mě a nacpe si do pusy další linecké kolečko. Celé.
Povzdechnu si. „No… vlastně ano.“

Naposledy

Aby bylo jasno, pokud nemáte rádi shounen-ai a yaoi (tedy „chlapeckou lásku“) a příčí se vám představa, že po sobě lezou dva mladí krásní muži, nečtěte dál. Vím, že jsem to už psala, ale zdůrazňuji to ještě jednou, aby nedošlo k tomu, že někdo neodolá své zvědavosti – a jakmile to dočte, bude zhnusen a kdo ví co ještě.

Doslov

Jin
„Jak to, že tu nikdo nehlídá hradby?!“ ozve se dole v hale.
Všichni sebou trhneme. Ten hlas je příliš specifický na to, abych nepoznal, komu vlastně patří. „Shane…?“ podivím se. „Je to možný?“
„Znělo to jako Shane,“ připustí Twyla zaskočeně.

Kapitola patnáctá - 2.část

Co se stalo dosud?

Kapitola patnáctá - 1.část

Co se stalo dosud?
Naše hrdiny jsme opustili v Synotu, v hlavním městě Cheinowa, jenom kousek od Mai, v němž se ukrývá Anna. Richard a Tinetophe pomáhají princi Arathanovi přesvědčit jeho otce, že byl po celou dobu nevinen, a ostatní, ještě v šoku z Darienovy smrti, zachraňují z vězení krále Jina, kterého tam Sběratel hlídal a kterého se také pokusil otrávit. Shane se však bleskově přemisťuje k Rudeefu a získává pro Jina lávové kameny, které jej vyléčí.

Stránky

Přihlásit se k odběru Sanin web RSS