Poznat pravdu - kapitola 5

Sunshine?
To jméno se mi rozeznělo v hlavě a velice mne rozhořčilo. Nesnáším to! "Já přece nejsem Sunshine," ohradila jsem se rychle.
"Co prosím?" podivil se Anakin, který teď zřejmě nevycházel z údivu.
Jeho nechápavost mně naštvala ještě o něco víc. "Neříkejte mi Sunshine, když jsem San, jenom a pouze San!" zlobila jsem se.

Poznat pravdu - kapitola 4

Výhodou spídru je právě rychlý přesun z místa na místo. Měla jsem zase pravdu. Spídr ladně klouzal po vodě a pouze na mně občas dopadla sprška vody, která odcákla od hran spídru. Jejich nevýhodou však bylo to, že jsem vlastnila pouze dva, takže Andris musela jela se mnou. Výjimečně byla ticho. Cesta tudíž probíhala v klidu, ale nebylo to jen tak. Kličkovat mezi stromy také není žádná legrace. A navíc - nikde žádná civilizace, cokoliv. Navíc jsem něco cítila. Nevím přesně co. To je tím mým nedokončeným výcvikem! Andris se najednou rozhlédla a tiše mi řekla:

Poznat pravdu - kapitola 3

"Letíme," rozhodl Troh pevným hlasem a dlaněmi se opřel o palubní desku. Pohledem vyhledal mé oči. "Letíme. To je mé poslední slovo. Přece je tam v tom jen tak nenecháme. Musíme ho najít."
Věnovala jsem mu vřelý úsměv a chtěla jsem mu na to snad něco odpovědět, ale to už se do kokpitu vpotácela Andris a částečně zmateně se po nás rozhlédla. Rozhodla jsem se nechat svou větu nevyřčenou.
"Copak jdu pozdě?" podivila se Andris vidouc, že jsme oba již v plné pohotovosti. Vypadala tím být lehce popletena.

Poznat pravdu - kapitola 2

Zarazila jsem se těsně u dveří do chrámu a snažila se uklidnit. Nic se neděje. Pohledem jsem se zkontrolovala v zrcadle. Mé oblečení je čisté, jak kalhoty, tak vesta, kratší tmavě blond vlasy úhledně sčesané do malinkého copu a celkově vůbec nevypadám na to, co vlastně jsem. V pořádku. Žádný strach.

Poznat pravdu - kapitola 1

Stiskla jsem nervózně tlačítka na palubní desce, rychle jsem se otočila k dalšímu panelu, to abych dokončila propočet pro blížící se překážku a znepokojeně jsem se zamračila, když jsem pohlédla průzorem ven, na okruh Kessel.
Jsem asi trochu mladá na to, abych byla kapitánkou celé vesmírné lodě, ale stalo se, že jsem získala loď a s ní nesu na svých bedrech také tíhu patřičné odpovědnosti. Možná to je předčasné. Ale já si nestěžuji. Tenhle dobrodružný život mě tak nějak baví.

Prolog

   Po nekonečně dlouhém pohledu po okolí se zasněný mladík, opřený lokty o zábradlí, hořce pousmál. Nakonec musel uznat, že se mu tady líbí. Jistě, byla to změna. Byl zvyklý na pobyt ve vesmírných lodích a na vysoce civilizované planety, jako je například Coruscant. Kdyby byla jiná situace, tak by tady zůstal. A kochal se pohledem na samá krásná, sluncem zalitá údolí,  samé nádherné, nedohledné vrcholky vysokých hor, topících se v bělostných mracích. Trošku přivřel své velké, modré oči, když ho na nich škádlivě pošimralo slunce.

William

Upozornění: tahle mírně (ale opravdu jen mírně) fantasy povídka je queerová, tzn. o homosexuálním vztahu. Mějte to na paměti, než začnete číst, protože pokud se vám představa dvou mužů, co se mají rádi, nějak zásadně příčí, doporučuji vám tenhle text prostě přeskočit.
Rating 15+

Poslední kapitola

Pár slov na vysvětlenou: Nejsem žádné depresivní emo child. Ale tohle je už druhá mini-povídečka na toto téma, tak to možná tak i vypadá… nejspíš z toho brzy udělám celou sérii :/. Vlastně bych to ani povídkou nenazvala. Je to spíše pocitovka. Nějak ze sebe tu náladu dostat musím…

Poslední kapitola

Peříčka

   Stál zamyšleně uprostřed místnosti se skloněnou hlavou a přemýšlel. Lidské životy jsou zvláštní. Tak krátké. A přesto toho lze během tak krátké doby prožít tolik! Povzdechnul si. Mnohým záviděl, jiné za to nenáviděl. Láska. Připadala mu nefér. On dlouho nic takového neznal a vlastně si i myslel, že nikdy nedokáže k jiné bytosti planout takovým citem.
   Jenže pak poznal ji.

Stránky