Poznat pravdu - kapitola 2

Zarazila jsem se těsně u dveří do chrámu a snažila se uklidnit. Nic se neděje. Pohledem jsem se zkontrolovala v zrcadle. Mé oblečení je čisté, jak kalhoty, tak vesta, kratší tmavě blond vlasy úhledně sčesané do malinkého copu a celkově vůbec nevypadám na to, co vlastně jsem. V pořádku. Žádný strach.

Poznat pravdu - kapitola 1

Stiskla jsem nervózně tlačítka na palubní desce, rychle jsem se otočila k dalšímu panelu, to abych dokončila propočet pro blížící se překážku a znepokojeně jsem se zamračila, když jsem pohlédla průzorem ven, na okruh Kessel.
Jsem asi trochu mladá na to, abych byla kapitánkou celé vesmírné lodě, ale stalo se, že jsem získala loď a s ní nesu na svých bedrech také tíhu patřičné odpovědnosti. Možná to je předčasné. Ale já si nestěžuji. Tenhle dobrodružný život mě tak nějak baví.

Prolog

   Po nekonečně dlouhém pohledu po okolí se zasněný mladík, opřený lokty o zábradlí, hořce pousmál. Nakonec musel uznat, že se mu tady líbí. Jistě, byla to změna. Byl zvyklý na pobyt ve vesmírných lodích a na vysoce civilizované planety, jako je například Coruscant. Kdyby byla jiná situace, tak by tady zůstal. A kochal se pohledem na samá krásná, sluncem zalitá údolí,  samé nádherné, nedohledné vrcholky vysokých hor, topících se v bělostných mracích. Trošku přivřel své velké, modré oči, když ho na nich škádlivě pošimralo slunce.

William

Upozornění: tahle mírně (ale opravdu jen mírně) fantasy povídka je queerová, tzn. o homosexuálním vztahu. Mějte to na paměti, než začnete číst, protože pokud se vám představa dvou mužů, co se mají rádi, nějak zásadně příčí, doporučuji vám tenhle text prostě přeskočit.
Rating 15+

Poslední kapitola

Pár slov na vysvětlenou: Nejsem žádné depresivní emo child. Ale tohle je už druhá mini-povídečka na toto téma, tak to možná tak i vypadá… nejspíš z toho brzy udělám celou sérii :/. Vlastně bych to ani povídkou nenazvala. Je to spíše pocitovka. Nějak ze sebe tu náladu dostat musím…

Poslední kapitola

Peříčka

   Stál zamyšleně uprostřed místnosti se skloněnou hlavou a přemýšlel. Lidské životy jsou zvláštní. Tak krátké. A přesto toho lze během tak krátké doby prožít tolik! Povzdechnul si. Mnohým záviděl, jiné za to nenáviděl. Láska. Připadala mu nefér. On dlouho nic takového neznal a vlastně si i myslel, že nikdy nedokáže k jiné bytosti planout takovým citem.
   Jenže pak poznal ji.

Blues pro mrtvou holku

   Pomalu otevřu oči a zmateně se zahledím do té tupé prázdnoty před sebou. Očekávala jsem, že něco uvidím. Alespoň něco málo. Cokoliv. Ale zmýlila jsem se. Nic nevidím. Kolem je tma. Neproniknutelná, egyptská tma. Zneklidní mě to. Znovu zamrkám, abych se v té temnotě trochu rozkoukala, ale stále se stejným výsledkem. Pro jistotu se rozhodnu si na oči sáhnout, abych se ujistila, že je mám dokořán.

Intermezzo

Má historicky první a zároveň poslední Harry Potterovská fan fiction - i když svým způsobem to ani moc fan fiction není :). Při čtení posledního dílu HP mi totiž vadila jedna věc - jistá scéna tam prostě chybí. Tak jsem si ji napsala sama.
No. Snad to není moc špatné...

Intermezzo

Prvomájový bonus

Richard
„Jak ses o prvním máji vlastně dozvěděl, Shane?“ brblám nevrle. Shane, poskakující kolem mě, se na mne jenom zářivě usměje a pečlivě se rozhlíží po nějakém stromě, pod kterým by mohl Tinetophe políbit. Pro jistotu si ji vedu za ruku, to abych ji před ním mohl ochránit, kdyby se na ni zčistajasna vrhnul, a Tinetophe se mému stisku nijak nebrání, naopak, mile propletla své prsty s mými a chvíli co chvíli mne lehce pohladí palcem. „Shane, na něco jsem se tě ptal. Jak o tom víš?!“

Stránky