Poznat pravdu - kapitola 12

Ještě malý kousek. Tak odhadem pár malých metrů, tři … dva … Srdce mi buší jako zvon a běžím téměř jako o závod. Rychlá otočka, pár výstřelů a opět zabrat. Nemohu se teď soustředit na nic jiného než na kladení nohou. Levá před pravou, pravá před levou, pravidelně dýchat. Jasně. Lehce se to řekne, ale ono to není tak snadné. Vběhli jsme za největšího tempa současně na Mottiho loď, Anakin se skulil na zem a vyšvihl se na nohy, aby mohl tlačítkem zavřít dveře a definitivně nás tím zachránit od drzých útočníků, vojáků Kolonie, já jsem přes něj udělala salto.

Poznat pravdu - kapitola 11

Skoro jsem si přála tenhle souboj pouze sledovat, jako nezúčastněný divák. Obi-Wan pochytil plavnost boje od Qui-Gona, osvojil si jeho taktiku i styl boje. Na pohled to byl úžasný duel - Kane se úchvatně oháněl svým fialovým mečem, do téhle symfonie barev se zapojoval můj modrý a Obi-Wanův zelený meč. Pastva pro oči. Kane nejen dokázal elegantně bojovat, ale také dokázal skákat a kroužit okolo Obi-Wana, aby odvedl jeho pozornost někam jinam. Chodba byla plná černých čmouh od mečů a páchnoucí síry či čeho. Vzpamatovala jsem se z okouzlení a zapojila se do souboje.

Poznat pravdu - kapitola 10

Sledoval jsem Andris, jak si prohlíží droidy a hihňá se. Neodolal jsem a usmál jsem se. Jásala nad jednotkami R2 i vyššími droidy spíše lidských tvarů (Když jsem tak hleděl na jednoho z nich, náhle jsme si vzpomněl na 3PO, droida, kterého jsem stavil ještě na Tatooine pro svou maminku. Třeba ho už prodala. Beztak nebyl dokončený. A asi nikdy ani nebude.) a předváděla mi všechny jejich funkce. Překvapilo mne, že se v robotech tak vyzná. Možná jsem ji v oblasti techniky trošku podcenil … Skoro jsem se přestal bát, že nás její povykování prozradí.

Poznat pravdu - kapitola 9

"Cože?!" vykřikl jsem. "Opravdu?! Kde?! To je skutečně pravda?! Kdy to poslala?! Proč jste mi to neřekli dřív?"
"Dnes ráno," odvětil Mace Windu a bez vyzvání vešel do místnosti. Šel jsem za ním a jako omámený jsem zavřel dveře.
Byl jsem šokovaný a příjemně překvapený. Promnul jsem si bradu a vzrušeně se zachvěl. "Zítra?!“ vydechl jsem. „A … ona tam bude? U předání?"
"Se vší pravděpodobností ano," přikývl Mace.

Poznat pravdu - kapitola 8

Potichu jsem přešla místnost a nenápadně se sklonila nad panelem. Obratně jsem se rozhlédla. Nikde nikdo. Jenom aby mne tu nikdo nenačapal! Myslím si, že tentokrát by mne Kane bez okolků zabil. Ne Kane. Je to můj Mistr. Měla bych si na to už zvyknout! Vždyť už jsme i s výcvikem začali! Temná strana Síly má vážně něco do sebe. A je navíc mnohem snadnější než normální, obyčejná Síla rytířů Jedi. Kdepak pracné soustředění! Všechno pramení z mých konkrétních pocitů. Proto se teď také prudce otáčím a hledím do té jak nenáviděné, tak obdivované tváře.

Poznat pravdu - kapitola 7

"Andris!" zařval jsem vztekle a překonával jsem při tom chuť odstrčit jí stranou, aby se mi už více nepletla pod nohy. Štvalo mne, že při souboji s touhle dívkou ( ! ) nemůžu improvizovat, čili dělat salta, přemety a podobné efekty. Protože nejen, že se mi tu motala Andris, ale ta dívka byla dobrá. Skutečně dobrá.

Poznat pravdu - kapitola 6

Shit. Znáte to, takový ten pocit, kdy se probouzíte, a stejně víte, že vás tam nic nečeká, tedy ne nic příjemného, milého a tak? Já až moc důvěrně. Cítím úzkost, strach, ale když se snažím zapojit místo svých smyslů Sílu, nějak se mi to nedaří. A nevím proč. Má Síla je nějak ... oslabená. Ale ne natolik, abych si neuvědomila těsně vedle sebe cizí přítomnost.
"Tak co?" zeptal se zvolna Obi-Wan.

Poznat pravdu - kapitola 5

Sunshine?
To jméno se mi rozeznělo v hlavě a velice mne rozhořčilo. Nesnáším to! "Já přece nejsem Sunshine," ohradila jsem se rychle.
"Co prosím?" podivil se Anakin, který teď zřejmě nevycházel z údivu.
Jeho nechápavost mně naštvala ještě o něco víc. "Neříkejte mi Sunshine, když jsem San, jenom a pouze San!" zlobila jsem se.

Poznat pravdu - kapitola 4

Výhodou spídru je právě rychlý přesun z místa na místo. Měla jsem zase pravdu. Spídr ladně klouzal po vodě a pouze na mně občas dopadla sprška vody, která odcákla od hran spídru. Jejich nevýhodou však bylo to, že jsem vlastnila pouze dva, takže Andris musela jela se mnou. Výjimečně byla ticho. Cesta tudíž probíhala v klidu, ale nebylo to jen tak. Kličkovat mezi stromy také není žádná legrace. A navíc - nikde žádná civilizace, cokoliv. Navíc jsem něco cítila. Nevím přesně co. To je tím mým nedokončeným výcvikem! Andris se najednou rozhlédla a tiše mi řekla:

Poznat pravdu - kapitola 3

"Letíme," rozhodl Troh pevným hlasem a dlaněmi se opřel o palubní desku. Pohledem vyhledal mé oči. "Letíme. To je mé poslední slovo. Přece je tam v tom jen tak nenecháme. Musíme ho najít."
Věnovala jsem mu vřelý úsměv a chtěla jsem mu na to snad něco odpovědět, ale to už se do kokpitu vpotácela Andris a částečně zmateně se po nás rozhlédla. Rozhodla jsem se nechat svou větu nevyřčenou.
"Copak jdu pozdě?" podivila se Andris vidouc, že jsme oba již v plné pohotovosti. Vypadala tím být lehce popletena.

Stránky