Kapitola šestá

"Tak dobrá, Aničko, další otázka. Jezdíte u vás taky na koních, nebo chodíte pěšky?" zajímá se Selbo, kterého jsem připevnila několika kousky koženého provázku k sedlu a on má tak jistě úžasný rozhled nejen na cestu, kterou jedeme, ale i na krásy okolního světa.

Kapitola pátá

Nack a Rina nás pak na naší cestě doprovázejí - či snad bych měla spíše říct, že jsme my doprovázeli je? Nack prohlásil, že na nás při našem putování do Evale, té mrtvé země, musí ohlídat, a já jsem aspoň měla čas pomalu odkrývat střípky Rininých vzpomínek. Ale řekla bych, že se zvolna, ale jistě dostáváme k něčemu mnohem většímu než k nějaké malé milenecké hádce, jak jsem si původně myslela.

Kapitola čtvrtá

Pobídnu svého koně a doufám, že to hloupé zvíře přidá v klusu. Místo toho jen líně přešlápne z nohy na nohu, jako by si snad ani neuvědomovalo, že máme v patách dvojici démonů. Ephemer je totiž toho názoru, že bude snazší jim ujet, jenže to by mne ten pitomý kůň také musel poslouchat!
"No tak, dělej," syknu a šlehnu koně oprátkou. "Pohni se. Ty mi to děláš schválně, že jo?" Ohlédnu se. Démoni jsou těsně za mnou. Nechápu, jak mohou být tak rychlí, když nemají nohy, ale neřeším to, jen znovu zaryji koni paty do boků: "Sakra, pohni se, ty tupý mezku!"

Kapitola třetí

"Už nemůžu!" zahlaholím a setřu pot z čela. "Zastavme se! Prosím, Ephemere! Je hrozné vedro, mám hlad a chci se napít... a támhle ta říčka vypadá naprosto ideálně. No tak, jen na pár minut..." žadoním.
"Prý říčka!" usměje se Ephemer. "Ale no tak! To by ti Matynieští obyvatelé dali, kdyby slyšeli, jak jejich slavné Bílé řece říkáš říčka!" Zakřením se na něj, trhnu opratěmi a nasměruji svého koníčka k té říčce... pardon, k velké a slavné Bílé řece. Když z něj seskočím, kůň slastně zafrká a zaboří čumák do vody, kterou začne hltavě polykat.

Kapitola druhá

Posadila jsem se na břeh řeky a omyla si obličej. Dobrá, podívejme se na to střízlivým pohledem. Jsem v nějakém podivném světě, všude kolem je spousta podivných tvorů a lidí a já nemám sebemenší potuchu, co tady dělám nebo z jakého důvodu jsem se tu ocitnout měla. Ale pokud chci přežít, budu se muset přizpůsobit. S tímto přesvědčením jsem pečlivě omyla i zakrvácenou dýku od černé skřetí krve a opět ji zastrčila za opasek. Tohle se ukázalo jako výtečná zbraň. Nyní jsem se aspoň přesvědčila, že se dokáži ubránit.

Kapitola první

Aby bylo jasno, nikdy jsem do Země Beze Jména nechtěla. Kdyby bylo po mém, nejradši bych si hověla doma za svým počítačem, pařila hry, balila toho děsně pěknýho kluka ze čtvrťáku a chodila do školy. Také bych nikdy neřekla, že bych chtěla chodit do školy. Vážně ne. Ale poté, co všechno jsem zažila tady, bych za normální život dala cokoliv. Cokoliv. Klidně bych prodala svou dýku z eironu, klidně bych obětovala své nejisté přátelství s tou podivínskou mluvící hlavou, klidně bych opustila své... no, nové známé, nové lásky. Jen kdybych se mohla vrátit zpět.

Nemám ráda Velikonoce.

   Stejně jako intenzivně miluji Vánoce, tak nesnáším Velikonoce. Tyto perverzní svátky považuji za naprosto ohavnou oslavu smrti a násilí. Pravda, takzvaným vrcholem Velikonoc je neděle, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale je nutno si uvědomit, že nebýt Velkého pátku, kdy byl, pokud samozřejmě považujeme Ježíše za reálnou historickou osobnost, tento Syn Boží brutálně mučen, ukřižován a proboden kopím, nemuselo přece k tomuto zázraku ani dojít. No fakt - každý světec přece nemusí zemřít. Vždyť mohl mít nějakou protekci seshora ;).

   Pokračujme na lehčí notu a trochu to odlehčíme tímhle krásně rouhačským vtípkem - a mou oblíbenou "velikonoční hláškou" ze seriálu Buffy, přemožitelka upírů.
Upír: Bude to největší událost od ukřižování. Já to vím. Byl jsem tam.
Spike: Tys tam byl? Prosím tě. Kdyby tam u toho ukřižování opravdu byl každý upír, jak tady přidrzle vyprávíš, bylo by to tam jako na Woodstocku. Vlastně jsem na Woodstocku byl. Moc zvláštní akce. Vysál jsem jednoho hipíka - a dalších šest hodin jsem se díval, jak hýbám rukou.

Za zdí

Hádka za zdí snad jako kdyby neměla nikdy skončit. Snažím se učit, tupě zírám do poznámek, ale nedokážu se soustředit na nic jinýho než na ty zvýšený hlasy. Prvních patnáct minut to ještě přetrpím, přece se ti dva nemůžou hádat věčně. Potkávám ho občas na chodbě. Sympatický, vysoký, krátké tmavé vlasy, dobře padnoucí oblek, a vždycky na mne už z dálky zahalasí pozdrav. Nemůžu je neposlouchat. Hádaj se tak často, že to už skoro přestává bejt vtipný. Vlastně to vtipný nebylo nikdy, ale sociologická studie by se na tohle téma napsat dozajista dala.

Ohlédnutí za (ne)vztahem

   Pořád si to pamatuju. Vyšly jsme ven, foukal vítr, bylo hnusně a tys voněla jako jablko. Něčeho sis všimla, něco tě na ulici zaujalo, oznámilas mi to a zasmála ses. Já se nesmála. Vlastně jsem ani nevěděla, cos říkala. Celou dobu jsem se jen dívala na tebe, neposlouchala tě a myslela na jablka. Nikdo nic neříkal, ani tys pak už nic neříkala, a já myslím, že to bylo dobře. A tak jsme šly mlčky po silnici a kolem nás zvolna probíhal čas. Tehdy jsem ho měla zastavit, zastavit čas, zastavit tebe, oznámit ti, jak moc tě zbožňuju a jak moc zbožňuju jablka.

Slovníček Sanovsko-český

Často mi je vytýkáno, že mluvím podivnou směsicí češtiny, angličtiny a japonštiny, a že mi nezasvěcení nerozumí. Není tomu tak, pouze mám pár oblíbených slov, která používám, hlavně při kreslení. Která to jsou a co znamenají? Pojďme si je společně všechny projet.
Mimochodem, pokud si myslíte, že jsem nějaké slovo, které často používám, vynechala, dejte mi echo a já to napravím :).

Slovníček Sanovsko – český

Stránky