22. prosince

   Ani jeden rok, co jsem v Praze, jsem nikdy nevynechala návštěvu nádherně nazdobeného vánočního Staroměstského náměstí. Obvykle se sice centru vyhýbám, nicméně tohle už tak nějak patří mezi mé předvánoční tradice, vždycky sem jdu s někým, kdo je mi blízký, a nikdy nevynechám slaďoučký svařák či horkou medovinu. Je to zvláštní, ale i v tom davu mám pocit, že k sobě máme blíž, že je to romantické. To asi ta intimní atmosféra společně sdíleného předvánočního rozechvění a dlouhé pohledy rozzářených očí, to asi to teplé, předražené víno, díky kterému nám i v těch mínusových teplotách vždycky zčervenají tváře, to asi ty letmé doteky našich zkřehlých prstů, když se dělíme o voňavý trdelník. A pak najednou stojíte v srdci celé Prahy pod jmelím a blbě se uculujete... no co vám budu povídat, však to znáte. Jen kdyby tam nebyly takové davy!
   

   To na Václavském náměstí je to o něco lepší. Třeba proto, že tu jsou stromečky hned dva, jeden nahoře u svatého Václava a druhý ve spodní části Václaváku, a tak se to množství lidí mnohem lépe rozprostře. Tam jsou navíc i trhy, nicotné v porovnání s těmi na Staromáku, ale zase je zde minibetlém s živými ovečkami, kozenkami a oslíky. Těch zvířátek mi je vždycky hrozně líto, jen přešlapují v malinkém výběhu, lidi okolo se po nich sápají, tlapkají po nich..., ne, ani fotit se mi to nechtělo. Ale stromečkům jsem neodolala...
    

   Mé kroky zamířily mimo jiné i na Nový Smíchov, jehož symbolem se pro tuhle zimu stal andílek (obviously...), a když jsem pak odsud šla na předvánoční posezení nad žejdlík pivka k Rytíři, kousek od Anděla jsem potkala tenhle působivý kostel, tam směrem k Arbesovu náměstí, a před ním tenhle pozoruhodný svícící betlémek. Vyfotit si to byla samozřejmě povinnost - jde totiž o tak moderní kousek, že jsem se do něj zamilovala na první pohled.
    

   Neméně kouzelná se mi zdála výzdoba na Náměstí Republiky, kde jsem si dávala nepříliš dobrý, příšerně sladký punč. Před Palladiem jsou nepříliš velké trhy a ze všech stran něco voní - zprava třeba pečené prasátko, co se před vašima očima otáčí na rožni, zleva zase trdelníky nebo pečené kaštany... a jakmile přejdete silnici směrem k bance, dojdete na druhé malé trhy, kde je to zase samá ozdobička, pletené palčáky, svařáček a výše zmiňovaný punč. A když máte štěstí, narazíte tu i na zpívající a tančící "indiány". Don't ask.
   

   Ale abych nebyla pouze pragocentrická - při svých cestách na jih Čech, kde bydlím, jsem navštívila například město Nová Bystřice. Tady mají každý rok stejnou výzdobu a vždycky je náramně krásná, modrá, blyštivá. Letos zde však přibyla jedna novinka - velký dřevěný betlém v zadní části náměstí. Ten mne dostal svou... no, jak to říct, surovostí? Naturalismem? Nevím. Ty figurky jsou hrubě vyřezané, nepříliš hezké a přitom velice působivé (tady jsem pořídila jeden poměrně dost creepy detail Ježíška).
   

   Nu a samozřejmě nesmím vynechat své rodné město, drahé a krásné, byť hloupé a zapadlé renesanční Slavonice. I náš konec světa se oblékl do modré barvy, a to nejen co se týče výzdoby na ulicích, ale i iluminace kašny (pocházející z druhé poloviny 16. století) a stromečku na Náměstí Míru. A na věži vysoké 56,5 metrů svítí kometa. Třiadvacátého se tam chystám jít pro Betlémské světlo, to je moc pěkná akce pořádaná skauty, a tak mi prosím držte palce, aby se mi ho povedlo přinést až domů. Obvykle ho totiž nosím v lucerničce, ale tu nějak nemůžeme nikde najít... tak budu muset jít jen se zavařovačkou :))).
   

   A co vy, kde jste tento rok viděli nejkrásnější výzdobu? Pokud ji máte nafocenou, neváhejte mi ji poslat, třeba na Facebooku, ráda ji zveřejním :).