21. prosince

   Jen pár dní nám zbývá do Štědrého dne, dárky jsou zabalené v blyštivých balicích papírech a lesknou se stužkami a mašličkami, cukroví voní z táců a podnosů, stromeček se třpytí a září v obýváku... zkrátka konec předvánočního stresování, už jenom kousíček a započnou svátky. V nejbližších dnech by měla Česká televize uvádět jednu z mých nejoblíbenějších novějších pohádek, Anděla Páně, a přímo na Štědrý večer pak i díl druhý, nepříliš nápaditě nazvaný Anděl Páně 2.
   Co se pohádek týče, je to zvláštní. Ty staré, těžce předrevoluční jsou kouzelné dodnes, jako třeba Pyšná princezna, Šíleně smutná princezna, Byl jednou jeden král, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty... a tak dále, a tak dále, ten výčet by byl zkrátka hodně dlouhý. Všechny tyhle filmy se pořád líbí a umí člověka "pohladit" svou skutečně pohádkovou atmosférou. Kupodivu ty novější, například loňský Pravý rytířPeklo s princeznou, Čert ví proč nebo Nejkrásnější hádanka, se mi zdají prostě pitomé, plné hloupých dialogů a mizerných hereckých výkonů. Nevím, čím to, jako kdyby se ta česká pohádková tradice let minulých nějakým mávnutím kouzelného proutku prostě vypařila.
   Mezi těmihle paskvily právě (první díl jen televizní, což vysvětluje jeho chabější výpravu) Anděl Páně režiséra Jiřího Stracha nádherně vyčnívá.

   Děj se točí kolem lehce domýšlivého a nepříliš důvtipného anděla Petronela a jeho kumpána, zlomyslného čerta Uriáše. V obou dílech se vydají na zem mezi lidi s určitým úkolem - nejprve je Petronel za svou drzost vyobcován z nebe a musí najít a napravit alespoň jednoho hříšníka, aby se směl vrátit zase zpět, poté se společně s Uriášem snaží najít jablko ze stromu vědění, které se skutálelo na zem během jejich pošťuchování, jinak jim oběma hrozí, že je Pán Bůh promění ve hvězdnou mlhovinu.
    Pokaždé se při tom zamíchají do spletitých lidských osudů a jaksepatří to všem, byť neúmyslně, zavaří. Ať už například nevinné Dorotce, kterou se podaří Petronelovi dostat do vězení a málem i do chomoutu s úlisným správcem, lehkomyslnému hraběti Maxmiliánovi, který ztratí během vteřiny všechno, co měl, a málem skončí na šibenici, či mladé vdově Magdaléně, kterou díky Petronelovi s Uriášem vyhodí zlý krejčí Košťál z práce - a jí a její malé dcerce Anežce hrozí, že přijdou i o střechu nad hlavou. Jelikož je ale nebe andělovi nakloněno, všechno dobře dopadne a dojde i na nějaké ty zázraky: díky Mojžíšovi se například rozestoupí řeka, díky trojici Pankrác, Servác a Bonifác zase zamrzne jezero, svatá Lucie noci upije a svatá Barborka pomůže hrdinům dostat se do vězení... Dobře, je to trochu "reklama" na křesťanství, ale člověk rád odpustí náboženskou agitku tváří v tvář jemnému humoru, jenž všechno to vážné v příští chvíli zase s nadhledem shodí, aniž by šlo o parodii nebo infantilitu.
   Oba dva díly mají chytrý scénář plný trefných narážek na náboženskou mytologii, skvěle se doplňující a vzájemně na sebe hláškující hlavní dvojici anděl - čert sympaťáka Ivana Trojana a charismatického Jiřího Dvořáka, a vlastně celé kvalitní obsazení Jiřím Bartoškou (Pán Bůh) počínaje a malými roličkami Anny Geislerové (svatá Anna), Josefa Abrháma ("paroháč" svatý Josef) či Gabriely Osvaldové (archanděl Gabriel) konče. K tomu přičtěte nějakou tu lásku, co hory přenáší, napravení hříšníků, úklady, podvody, závěrečné prozření i odpuštění... a vyjdou z toho nadmíru malebné snímečky s úžasnou hudbou Miloše Boka s nějakou tou klasikou (dojemně krásné Ó vzhlížejme vzhůru / Adeste Fideles a Chtíc, aby spal). Co chtít víc :).

   Tady máte alespoň pár mých nejoblíbenějších hlodů. Některé by se měly sekat do mramoru :)).

Panna Maria: Ježíšku, kam letíš? Co snídaně?
Ježíšek: Jdu si hrát s Jidášem!
Panna Maria: Aha. Ale ne, že se zas vrátíš s brekem.

Pán Bůh: Panebože, co tu zase provádíte?
Petronel: Já... já jsem... švih...
Panna Marie: Trochu zbytečná otázky, když jsi vševědoucí, ne? A neber svoje jméno nadarmo.

Pán Bůh: Já vím, co mi chceš říct: miluj bližního svého. A víš, co já ti na to, Maruško, odpovím? Blbce ze mě nikdo dělat nebude.

*anděl a mladý pán Maxmilián proměněný v žebráka klopýtají v noci lesem*
Maxmilián: Sakra! Anděli, víš, co vidím?!
Petronel: Opovaž se to říct nahlas! Sotva se začneš napravovat, už by sis to pokazil.
*ozve se náraz a výkřiky*
Petronel: A víš, že vidím to samý...?

Petronel: Chodit po vodě, to umí jenom náš mladej Pán, ale to víš, to je elita, na to já si netroufám.

Petronel: Uriáši, pověsím tě za rohy do průvanu!

Bůh: Maruško, jsi unavená. Měla by sis odpočinout. Co takhle někam zajet? Třeba... třeba do Lourd?

Petronel: Má oči jako svatá Klára, vlasy jako Terezička... a tady tohle... *sahá si na hruď*
Uriáš: Jako Máří Magdaléna?
Petronel: No.
Uriáš: Ale!