18. prosince

   Slash. Slah everywhere. A proto bude dnešní okénko "čtecí".

   Film S čerty nejsou žerty z roku 1984 patří bez přehánění mezi mé velice oblíbené pohádky. Dost možná je úplně nejoblíbenější. Je skvěle obsazený a role jsou báječně zahrané i charakterově přesné, hlavně kaprál Petra Nárožného nebo Dorotka Jaroslavy Kretschmerové. Je i "akční", nechybí v ní časté bitky a souboje, a kromě toho také oplývá chytrým scénářem, který je vtipný, narvaný hláškami, a v podstatě je stále aktuální svým poselstvím, co se dá, když ho hodně zjednoduším, shrnout do lehce vulgárního rčení "na každou svini se vaří voda". A navíc, je to snad jediná pohádka, kde je peklo zobrazené opravdu děsivé místo. Nejen špinaví a začouzení čerti, kteří se mohou de libosti proměňovat ve zvířata, ale i Lucifer Karla Heřmánka má vskutku démonické charisma. Jak já se ho v dětství bála :).
   Vyrostla jsem, ale tuhle pohádku jsem milovat nepřestala. Spoustu fórků chápu už trochu jinak a zřejmě na ní oceňuji i něco jiného, než co jsem oceňovala jako malý špunt, ale od doby, co jsem si přečetla jistou povídku, už nikdy pro mne S čerty nejsou žerty nebudou stejné. Rázem mi dávaly smysl všechny ty kradmé, leč významné pohledy Vladimíra Dlouhého a Ondřeje Vetchého, a...
   No co bych chodila kolem horké kaše, jde o shounen-ai povídku Hrátky s čertem jisté slečny s nickem Amater, která zkrátka nejen naznačuje, ale i popisuje, že mezi Petrem a čertem Jankem bylo něco víc než jenom obyčejné přátelství. Na té povídce v podstatě nic výjimečného není. Je napsaná vcelku banálně, obsahově taky nic moc, ale to shounen-ai je tam prostě dokonalé. Doporučuji k přečtení, ale důrazně vás varuji - pak tam ten homosexuální vztah mezi hlavními hrdiny budete vidět pořád a už navždycky :).
   Mimochodem, tuhle kratičkou povídku jsem objevila docela náhodou díky kamarádce Milwě, velmi talentované kreslířce, která k ní nakreslila právě tento nádherný a poetický obrázek :3.
   A pozor, letos jsem objevila další slashové dílko k této pohádce, mnohem povedenější - vysloveně yaoi povídka Doufal jsem, že jednou přijdeš autorky ArcheaMajuar. Ta to celé posunula na mnohem fyzičtější úroveň a dojde na velmi vzletně popsanou erotiku (znáte to, nejkýčovitější motýlci v břiše a erekcí napnuté kalhoty, div to nepraskne, he he). Doporučuji k přečtení i tohle, byť útlocitnější povahy, které slash až tolik nevyhledávají, předem varuji, že skutečně dojde na sex mezi dvěma muži, a tak by možná radši klikat ani neměli ;)).

   No a tak se stalo, že jsem začala vidět queer i v jiných pohádkách. Naposledy třeba v loňském Johančině tajemství. Tam se hlavní hrdinka vydává za chlapce a spřátelí se s princem. Co spřátelí, přímo sblíží - dokonce natolik, že když jde s princem například na vesnickou tancovačku, na které se princ opije, po návratu domů se od "něj" nechá jeho výsost svléct a pak mu významně oznámí, že ho má rád. Ehm.
   Bohužel zase až takový slash to ve skutečnosti není, do Johanky se princ zamiloval ještě předtím, než se stal jeho panošem - zahlédl ji totiž koupat se v jezeře. Voyeurismus je v tomto příběhu však populární, i Johanka vzplála citem k princovi v okamžiku, kdy ho zahlédla rošťačit v lese a dovádět v tom samém jezeře se svým pobočníkem, zchudlým šlechticem Jakubem. To je náramně roztomilá scéna, oba dva mladí muži se tam po sobě plazí jen v trenýrkách... ehm podruhé.
   A to se radši ani nezmiňuji o zoofilním momentu, ve níž se zcela vážně vyznává osudová láska koni.

   Tahle pohádka byla natočená vlastně hodně na způsob Třech oříšků, podobnost s Popelkou je zde více než zjevná - hlavní hrdinka, samozřejmě sirota s krutým poručníkem, umí (po pár neúspěšných pokusech) bravurně střílet ze samostřílu, má podivný vztah se svým koněm, zamiluje se do nepříliš bystrého prince při homoerotických hrátkách s kamarádem..., a tak dále. V podstatě vsázka na jistotu. Zároveň zde byl využitý oblíbený, leč poněkud nesmyslný motiv "převlečení se za muže", spočívající jako vždycky pouze v tom, že si Johanka nasadila čepici, kterou skryla své nádherné dlouhé kadeře, a nikoho ani nenapadlo, že může jít o dívku. Opět podobně jako v Oříšcích.

  Velkým rozdílem je zde však fakt, že princ Pavla Trávníčka se do Popelky zamiluje zcela zřejmě již v době, kdy se ona vydává za "čarostřelce", byť se potkali již předtím - ovšem to jí jakožto "pískleti" chtěl spíš nařezat pětadvacet na holou za její drzost. Ostatně, on sám se ani nechce ženit, o ženy se nijak zvlášť nezajímá a jediné, co ho baví, je právě skotačení s kumpány. A pozor, nejsem jediná, kdo se nad tímhle princem s účesem "na hrnec" pozastavuje! Pokud se chcete pobavit, doporučuji vám k přečtení článek z roku 2007 s názvem S pravdou ven: princ (z Popelky) je gay humoristy Miloše Čermáka. Když se nad tímto nepříliš dlouhým textem (a hlavně nad jeho druhou polovinou) totiž zamyslíte, dojdete nejspíš, stejně jako já, ke stejnému ohromujícímu závěru: ten člověk, i když mínil svůj publicistický výlev jako nadsázku, má asi pravdu. Tahle pohádka v mých očích už zkrátka nikdy nebude stejná :). Podobně jako S čerty nejsou žerty.  

   Mimochodem, čím víc nad tím tak přemýšlím, podobné schéma se objevuje i v mé milované Princezně Fantaghiro - nicméně v této italské pohádce se ta homosexualita rozmazává ještě o něco víc. Pravda, princ Romualdo, byť i on upřednostňuje společnost mužů, působí daleko více heterosexuálně. A má vousy! ;) Šíp Amorův zasáhne jeho srdce v lese, kde narazí na Fantaghiro, je však přesvědčen Bílou čarodějkou, že to byla pouhá víla, a tak je velmi zmaten, když se krátce poté setká s mladíkem, který má stejně krásné oči jako ta dívka. Podrobuje ho proto mnoha testům, aby zjistil, zda přece jenom není jeho vyvolenou, ačkoliv by se s ním měl spíš bít, neb je to nepřítel. Jeho přátelé princovu chování proto nerozumí a dojde k tomuhle rozkošnému dialogu.

Cataldo: Co uděláš, když zjistíš, že hrabě z Valdorfu je žena?
Romualdo: Tak se s ní ožením.
Ivaldo: A co když je to muž?
Romualdo: Potom ho vyzvu na souboj, na souboj končící smrtí. Opravdu to udělám, zabiju ho. A bez slitování. A potom zabiju sebe.
Cataldo: Myslíš, že bys nesnesl pocit, že ho miluješ?

heart

PS: Jsem si samozřejmě vědoma, že existují vážně míněné queerové pohádky jako je třeba Princ & Princ nizozemských autorů Lindy de Haan a Sterna Nijlanda (ve druhém díle prý princové dokonce adoptují dítě! :) ), rozkošná Spáčka a vřeteno od krále fantasy Neila Gaimana, Pat a Mat či Křemílek a Vochomůrka, ale... hledat homosexuální linku v klasických pohádkách je přece daleko zábavnější, ne? Ať už tam je... nebo není ;).

PPS: A to jsem prosím pěkně psala v době, kdy jsem ještě neviděla novou českou pohádku Nejlepší přítel! Saknarybypytelnaraky, tam ale bylo slashového materiálu! :D