17. prosince

   Velkou vánoční jízdu (v originále nazvanou podle jména hlavního hrdiny Arthur Christmas) jsem viděla poprvé loni a vlastně by se dalo říct náhodou, a lhala bych, kdybych tvrdila, že mne nezaskočila. Vlastně jsem prvních pár minut jenom zírala nad zběsilným tempem a ujetým humorem, jehož laťku film okamžitě nasadil, a napůl nechápavě, napůl pobaveně rozhazovala rukama nad tím, co se to sakra vlastně děje. Jo, pamatuji si to přesně :). A užila jsem si to. Maximálně. Tenhle snímek je totiž naprosto ujetý a velmi... britský. Jistě není náhoda, že všechny hlavní postavy mluví uznávaní a výborní britští herci (James McAvoy, Bill Nighy, Hugh Laurie, Jim Broadbent a Imelda Staunton), takže celá generace Santů (ano, Santa není jednotlivec, ale "titul", který se předává z otce na syna) nejspíš pochází z Anglie. Kdo by to čekal :).

   Podobně jako si české děti kladou všetečnou otázku "jak to vlastně ten Ježíšek dělá, že za jeden večer obdaruje všechny děti?", ptají se i děti britské. Akorát že ty si lámou hlavičky nad Santou Clausem a hlavně nad jeho průchodem komínem, přece jenom má veliký pupek a co kdyby se třeba v komíně zasekl. A jak rychle vlastně létají jeho saně tažené soby? Vždyť by to musela být taková rychlost, že by mu jeho čtyřnozí pomocníci uhořeli, nebo ne? Tisíc a jedna otázka, které malí špunti zahrnují do svých dopisů na Severní pól. Tam si je převezme korespondenční oddělení a na jeden každý list je nutno poctivě odpovědět.
   Tuto záslužnou funkci vykonává mimo jiné i Arthur, mladší syn v současné době "vládnoucího" Santy. To už je starší pán, co nadělá víc škody nežli užitku, nicméně svou moc si náramně užívá - a i když by měl červenou čepici s bílým lemováním předat svému staršímu synovi Stevovi, který de facto vládne jeho nyní hypermodernímu impériu a armádě elfů, rozhodně se na svém postu zůstat ještě jeden rok. Proč také ne, když ho děti milují?
   Po nadílce (a následné oslavě úspěšně splněné mise) však jeden malý elfík zjišťuje, že jeden z dárků nebyl doručen svému adresátovi - malé holčičce Gwen z Velké Británie. Jejího růžového kola se třpytkami se vzdor Stevovi, kterému připadá procento neúspěšnosti zcela zanedbatelné, a taťkovi Santovi, kterému je to tak trochu jedno, chopí smolař a zmatkář Arthur, a společně s potrhlým dědečkem se na stařičkých saních taženými skupinkou nesehraných sobů (plus jedním sobem domácím a hyperaktivní skřítkou Bryony) vydává na dobrodružnou výpravu do Anglie. Musí jej přece doručit dříve, než ráno vyjde slunce a zklamaná Gwen nenajde pod stromečkem to, co si nejvíce přála!

   Ve stručnosti, je to ujeté, je to barevné, ale zamilujete si to (v posledních několika dnech jsem tenhle film viděla dokonce několikrát, jednou byl dabovaný, podruhé v originálním znění, díky kterému bych při hodnocení přihodila ještě jednu hvězdičku navíc). Jde sice o prostinký příběh s morálním poučením a poselstvím na závěr, kdy jednotliví členové rodiny pochopí motivace svých nejbližších, společně zatáhnou za jeden provaz a "jsou šťastní", ale zároveň je nabitý chytrými vtipy, řadou nejrůznějších odkazů a hlavně nepřeberným množstvím rozkošných detailů (například dědova dílna je zcela kouzelná, doporučuji si scény v ní pauzovat a prohlédnout si například všechny plakáty, co tu visí na zdech).
   Každá postava je "živá" a uvěřitelná, od úřadujícího Santy, který se trápí, že jej jeho synové považují pouze za "figurku", a přitom si palčivě uvědomuje, že sám, ač má nespornou autoritu, si vlastně vůbec neví rady se svou organizací, přes senilního dědu Santu, co si chce za každou cenu zoufale dokázat, že na to ještě pořád má, až po bezelstného a nevinného Arthura s jeho rozkošným vánočním entuziasmem, strachem z výšek a alergií na sníh. Generační drama jako vyšité a rozhodně nejde o žádné šablonovité charaktery, jaké by dospělý divák u dětského animáku čekal. Osvěžující je také fakt, že ve filmu neexistuje žádný záporák, dokonce i "zlý" bratr s bradkou střiženou do tvaru vánočního stromečku, na první pohled chladný a neosobní manažer Santovy korporace, je ve skutečnosti jenom precizní a uvažuje přísně logicky - takže člověk i s nám sympatizuje a drží mu palce, aby se mu konečně splnil jeho velký sen a on se stal se všemi svými supermoderními udělátky novým Santou.
   Právě onen boj "moderního" proti "tradičnímu" se dá považovat za leitmotiv celého filmu a zároveň chytrou metaforu společnosti bez zbytečného sentimentu, ačkoliv pravda, s nějakým tím pitvořením. K tomu je nutno připočíst úchvatnou hudbu Harryho Gregson-Williamse, roztomilou animaci, a je z toho rozkošný filmeček na předvánoční čas, třeba k večernímu svařáčku nebo k balení dárečků.
   A nezapomeňte, až se do toho pustíte: "Na mašli je čas vždycky!"