14. prosince

   Když jsem byla o víkendu ve Slavonicích, sněžilo. Bylo to krásné, celý den  se z nebe valily vločky a i když se to na moc dlouho neudrželo a po neděli navíc přišla obleva, ten pohled stál za to, bylo to tak... no, tak vánoční! Přestože většina lidí na tu sněhovou nádheru hrozně nadává, já ne, jsem za ni ráda. Není nic krásnějšího než zasněžená krajina, všechno působí tak ohromně měkce a oble... a navíc se dají dělat sněhoví andílci a stavět sněhuláci. Loni jsem se k tomu pro podivné časové vytížení vůbec nedostala a hrozně mě to mrzelo, takže letos si to chci rozhodně vynahradit, děj se co děj. Škoda jen, že v Praze se mi to nejspíš nepoštěstí - tady totiž zásadně nesněží. A když už něco málo napadne, hned se to změní v hnusnou břečku, od které máte akorát špinavé boty a mokrého psa.
  Každopádně, stejně jako Vánoce, i sníh miluji už od dětství, a proto bude čtrnácté okénko mého adventního kalendáře tak trochu nostalgické - a velice, velice studené. Bohužel jsem však zjistila, že nemám k dispozici všechny fotky, které by se mi sem hodily, a tak bude obrazová dokumentace poněkud... omezená. Škoda, mám v fotoalbu skutečně vypečené momentky ze zimních radovánek. Nejenom takovou, jakou jsem nahodila sem nalevo ke článku - na té je mi tak šest, sedm let, sjíždím kopec, uprostřed svahu se mi zadrhnou sáňky - a snímek vzniknul vteřinu předtím, než jsem se "vybourala", takže mám ve tváři skutečně vyděšený výraz.
   Musím však přiznat, že ne každý rok jsem si tu zimu užila, jednou (dobře, určitě ne jenom jednou, ale tohle si moc dobře pamatuji :) ) jsem byla velice mrzutá. Bylo to v době, kdy jsem sotva začala chodit do školy, a s rodiči a bratrem jsme vyrazili sáňkovat kousek za Slavonice. Bylo mi chladno, sáňky byly těžké a nikdo mi s nimi nepomohl... tak jsem toho měla lidově řečeno plné brejle. Domů jsem se vrátila s pevným přesvědčením napsat na své rodiče udání za týrání dětí. Neudělala jsem to nakonec, ale naši mi to dodnes předhazují - to abych si uvědomila, co jsem byla už jako malý špunt za spratka :)).

    Tyhle dva snímky jsou nejstarší, které mám tady v Megatronovi (jak přezdívám svému externímu disku), a vznikly v zimě 1992. Pózuji na nich společně s bratrem a s armádou sněhuláků. To mi bylo pět let, bratrovi sedm. Nevím proč, ale ti sněhuláci mi nyní s odstupem času přijdou poněkud děsiví...).
 

    Přesto jsem však sněhuláky vždycky matlala ráda. Dokonce i v pubertálním věku ;). Zhruba před patnácti lety (panebože, to už je vážně tak dlouho, co jsme společně blbly v okolí Slavonic a říkaly tomu "mise"?!) zase se svou nejlepší kamarádkou Bossi takzvaného Yoduláka, tedy sněhovou verzi mistra Yody, velkého rytíře řádu Jedi ze Star Wars. Docela se nám povedl, nemyslíte? A hlavně nám to společně náramně sluší :).
 

    Další zimní fotku jsem našla v roce 1996, kdy se již tehdy naplno projevila má nebezpečná obliba stavění bunkrů ve sněhu... což je mimochodem velice zvláštní úchylka, kterou "trpím" dodnes, bunkry mne fascinují, vypadají jako ledové jeskyně - a jak by řekl doktor Vlach ze Saturnina, má záliba v nich bude patrně "dědictvím po předcích, kteří v jeskyních žili". Ta fotka napravo je letošní (tedy konkrétně z ledna 2017) a vlastně se nic moc nezměnilo :)).

 

   A jak mají zimu rádi naši hafuškové? Náš první pejsek, zasloužilý veterán s jedním uchem Pajda, byl totiž norník se vším všudy i v zimě a neváhal si - stejně jako já - budovat bunkry v hromadách sněhu.
 

   Podobně sníh miluje i náš druhý jezevčík, Ferda. Ten se ve sněhu dokonce s požitkem válí, patlá se v něm jako ledoborec a když mu házíte sněhové koule, tak je chytá a kouše. Zkrátka výborný parťák na zimní dovolenou :)).
  

   Oproti tomu jsou naši další pejsci, útulkáč Fido a moje příšerka Neruška, podstatně větší zmrzlíci. Musejí mít dokonce svetříky. Ačkoliv jsem vždycky pohrdala pejsky oblečenými v bundičkách a jiných podivných úborech, musela jsem záhy uznat, že mají něco do sebe - samozřejmě pokud tedy neplní jediný účel, a to módní doplněk paničky ;) - a toho pejska v mrazivém počasí skutečně zahřejí. Pro Nerušku jsem sehnala tyhle dva úžasné kousky: sněhuláka a vánoční stromeček. Že je v tom, pusinka moje chlupatá, nádherně legrační? :))