4. prosinec

   Na Vánoce se u nás každoročně peče perníková... no, já tomu zpravidla říkám perníková obluda, ať už vznikne cokoliv ;). Je to ale prostě naše tradice. A je jedno, zda to pojmeme jako klasické pohádkové stavení s babou Jagou a dětmi v chlívku, vesničku s kostelíkem, hrad nebo třeba ptačí budku. Kreativitě se zkrátka meze nekladou - a hlavně, baví nás to. Bez vůně perníčků by přece nemohly správně začít Vánoce!
   Proto se s vámi podělím o recept na naše osvědčené perníčky, co jsou i krátce po upečení tak akorát měkké, aby se daly jíst, protože se mě na něj každý rok všichni ptají. A ještě se pochlubím našimi legračními výtvory z let předchozích. Třeba pro inspiraci. Nebo spíš aby od pečení odradily? ;)

Medové perníčky

Ingredience:
1/2 kg hladké mouky, 2 celá vejce, 200g cukru moučka, 100g Hery, 2 lžíce medu, celý prášek do perníku, několik lžic holandského kakaa (podle toho, jak moc chceme perníčky tmavé) a trochu na jemno nastrouhané citronové kůry.

Postup:
   Není to vůbec složité. Zkrátka a jednoduše všechny suroviny uhněteme v těsto a necháme několik hodin odležet na nějakém chladném místě, třeba na chodbě (ale ne v ledničce). Těsto pomocí válečku válíme na zhruba 3 mm vysokou placku, perníčky pak nejsou ani moc vysoké, ani moc tenké. Poté už jenom formičkami nebo nožem vykrajujeme požadované tvary, pokládáme na plech vyložený pečícím papírem, a pečeme v předehřáté troubě. Při pečení se tyhle perníčky neroztékají, krásně voní a ještě lépe chutnají.
   Vystydlé perníčky můžeme ozdobit bílkem našlehaným s moučkovým cukrem a trochou citronové šťávy. A pokud jste líní, kupte si cukrářskou polevu v tubičce od Dr. Oetkera. Dobře se s ní manipuluje a rychle zasychá - akorát není tak dobrá po chuťové stránce a brzy se odrobí. Držím palce a doufám, že dáte vědět, jak se zadařilo! ;)

 

Skokem do stroje času - perníková architektura ze Slavonic. V rodinném albu jsem vyhrabala dvě docela nejstarší fotky, na nichž se vyskytuje naše perníkové tvoření. Snímek vlevo, pořízený v obýváku (ty tapety!), pochází z roku 1992, to mi bylo šest let a bráškovi osm, na fotografii vpravo z roku 1995 jsem již devítiletá a brother jedenáctiletý. Tam pózujeme pro změnu v kuchyni a opět jsem naměkko z těch tapet. To je děsně krásné retro :).
 

A nyní už klasická perníková exhibice. Tady můžete vidět perníkové chaloupky vlevo z roku 2005, vpravo z roku 2006. To jsou pumprlíci ještě dost neumělí, tou dobou se totiž zdobilo bílkovou hmotou protlačenou skrze igelitový pytlík a ta měla obvykle sakra širokou stopu :)).
 

Vlevo velmi jednoduchý perníkový betlém z roku 2007, vpravo celé perníkové městečko s kostelem z roku 2008, včetně kolem procházejícího dědy Mráze.
 

Má "oblíbená" perníková vesnička z roku 2009 se žárovkou v kostelíčku (tehdy jsem byla totiž "vrchní architekt" a jelikož jsem na rýsování docela levá, domečky vůbec nepasovaly, nedržely, a splácat je dohromady byl skutečně kumšt...), a náš asi nejobskurnější experiment, tedy ptačí budky z roku 2010.
 

Jihočeská chaloupka jakože z 19. století, tu jsme spáchaly v roce 2011 a já ji dodnes považuji za jeden z těch nejpovedenějších kousků, a betlém z roku 2012. Ten moc ráda nemám, jelikož je dělaný podle Tescomy a chybí mi v něm to naše "srdíčko".
 

Kostelíčky z roku 2013 (můžete v nich ještě vidět zapíchané špendlíky, kterými si ulehčujeme lepení, než je pak vyndáme a stavba díky velkému množství cukru drží), a dva jihočeské statky s vejminkem (a hostujícím sněhulákem na dvorku) z roku 2014.
 

Betlémek z roku 2015, se skutečně cinkajícím zvonečkem ve štítě a světýlkem v salaši, a loňské roubenky, opět se sněhulákem. Jak jste jistě již pochopili, právě sněhulák se společně s vykrajovátkem jezevčíka stal naším typickým trade markem a chybět prostě nesmí ;)).
 

A konečně - letošek. Opět betlém, tentokráte s roubenkou, klasicky svatá rodina, novorozený Ježíšek a spousta oveček, protože na ovcích se nesmí šetřit, jak jsme se s mamkou shodly ;). V boudě budce se skrývá voleček a oslík, za stromkem je nezbytný jezevčík a u boku domečku - ano, tušíte správně - sněhulák.

Uf, je toho hodně, někdy se zadaří, někdy vůbec, takže k nám buďte shovívaví, nejsme žádné cukrářky ;).