Nemožné se stalo možným!

   Sama se tomu zdráhám uvěřit, ale ano - povedlo se mi po dlouhém a namáhavém boji konečně zprovoznit galerie obrázků. Prošla jsem přitom své nahromaděné čmáranice ve všech složkách, co mám, a přišlo mi víceméně úsměvné, že si nechávám všechny své skici, i ty staré patnáct (a více) let, přestože jejich kvalita je dnes už notně... nedostačující. Je sice úsměvné sledovat, jak moc se za ta léta proměnil můj styl, od velmi hrubých rádoby manga panenek po ty moje jakože komiksové pózující modelky a roztomilé buclaté chibíky, co zaplňují mé skicáky teď, ovšem veřejně se s tím prezentovat opravdu nedá. Z tohoto důvodu jsem se také rozhodla zrušit své účty na DeviantArtu a nahradit ho jediným, s novými kresbičkami. A také překreslit některé starší kousky - i přes zoufalé provedení, u mnohých se mi stále líbí myšlenka nebo vtip v nich obsažený :).

Veselé Vánoce, přátelé!

  Mí nejbližší přátelé, milí kamarádi a kamarádky, příbuzní a známí, náhodní návštěvníci mých webových stránek, co jste sem třeba dnes docela omylem poprvé v životě zaboudili, drazí čtenáři a čtenářky, milenci a milenky bývalí i současní, prostě všichni, kteří teď tohle čtete - ano, už je to zase tady, opět tu máme to nejkrásnější období v roce.
   A já a moje sladká psí holčička Neruška vám všem do jednoho přejeme poklidné prožití vánočních svátků se vším, co k tomu patří, se spoustou upřímných širokých úsměvů, vánočních přáníček a vyplněných snů, se spoustou dárků pod větvičkami rozzářeného stromečku, se spoustou polibků pod jmelím, se spoustou bramborového salátu s kapřími řízečky, se spoustou dobroučkého cukroví, s pohodičkou v kruhu rodinném u pohádek v televizi a při půlnoční mši v kostele. A do nového roku 2017 jen a jen to nejlepší, ať je ta hranatá sedmička na konci šťastnější než ta pitomá kulatá šestka, a kéž se vám (nám) splní všechna, i ta nejtajnější přáníčka.

Smutný prosincový folklór

   Myslím, že se z toho začíná stávat má každoroční tradice. Těsně před Vánoci, nebo spíše před prosincem, tak, abych nemohla uvést v chod svůj kdysi legendární "adventní kalendář" (který jsem si letos důkladně připravila již v říjnu a listopadu a těšila se na něj), zasáhne vyšší síla a všechno se pokazí. V tomto případě se pokazily stránky. Zatracený Drupal. Nejspíš s ním budu bojovat pořád - nebo do chvíle, kdy objevím nějaký jiný jednoduchý redakční systém, který by mi vyhovoval.

Naprosto nevánočně špatná zpráva

   Mé nejhorší obavy se naplnily - externí disk odešel do křemíkového nebe a s ním nejen připravená okénka adventního kalendáře, který jsem plánovala dávat na stránky, ale i veškerý obsah mých webových stránek. Veškerý. Přišla jsem i o všechny své rozepsané povídky a knížky a rozkreslené obrázky, jelikož poslední zálohu na druhý disk, který jsem si pro případ nouze pořídila, jsem dělala zhruba... no, velice inteligentně před rokem. Možná v lednu. Nebo únoru. A že tam toho bylo nemálo!

Co je nového? Nový je web!

Přesně tak, nejnovější novinkou jsou konečně fungující stránky! :)

Nemožné se stalo realitou a po zhruba půl roce (anebo to bylo ještě déle?) jsem se dokopala ke zveřejnitelné podobě svého nového webíku. Leccos sice ještě musím doplnit a doladit, zcela například chybí jak galerie mých obrázků, tak foto-deníčky, ale není to náhoda - hodlám totiž od prvního ledna začít s čistým štítem, alespoň tedy co se foto-deníčků týče. Pravda, fotky si denodenně sama pro sebe schraňuji i tak, s tím jsem nikdy nepřestala (je to vlastně už taková moje malá úchylka..., přece jenom se tu a tam hodí vědět, co jsem kde a s kým v daný den dělala, jelikož já si to se svou sklerózou prostě nepamatuji), ale na webík to všechno veřejně začnu opět sázet až zase od roku 2016. Snad mi ta šestka na konci přinese konečně něco hezkého...

Kterak jsem se na dva dny stala Sabinou Wren - part 3

Kterak jsem se na dva dny stala Sabinou Wren ...A JAK TO PROBÍHALO V PRAZE

    "Tak co?!" přivítali mě a Bossi Blair s Marghem hned, jakmile před Marghovým domem zastavilo taxi s "naším" řidičem pro tento den. Ještě jsme byly celé rozlámané z dvouhodinového letu z Rumunska do Česka, uondané nedostatkem spánku, a oni už po nás očekávali podrobný popis našeho bukurešťského dobrodružství? "Jaké to bylo? Povídejte, přehánějte!"
   "Únavný," brblala jsem s rozjíždějící se migrénou.
   "Ale boží," dodala jedním dechem Bossi. A tím bylo řečeno vše.
   Copak kluci, ti byli plní elánu, ze svého výletu do Maďarska se měli čas jaksepatří vzpamatovat a Margh dokonce v tomto mezičase stihl vytvořit zuby pro svůj kostým Zeba – a rázem ta maska vypadala o mnoho líp (a to už předtím byla více než skvělá, tenhle (ex-)Trekkie je prostě umělec). Líčili nám své zážitky a my se s nimi na střídačku dělily o své, pročež nám kluci záviděli, neboť my jsme byly v porovnání s nimi doopravdické Disney princezny ;).

Kterak jsem se na dva dny stala Sabinou Wren - part 2

Kterak jsem se na dva dny stala Sabinou Wren ...A CO SE DĚLO V BUKUREŠTI

    „To se tam nevejde! Do háje! Do háje!“ stála jsem bezradně nad kufrem, do kterého jsem se vpředvečer odletu do Rumunska pokoušela za Bossiiny asistence nacpat Sabininu mandalorianskou přilbu. Veškerá má volání o pomoc na všechny strany však zůstala nevyslyšena, jediná osoba, co bydlela poblíž a mohla mi půjčit větší zavazadlo, mi telefon nezvedala, a na letišti mi nebyli schopni odpovědět, zda je možné vzít si na palubu letadla helmu.
   Což o to, do kufru by se ta zatracená věc vešla, ale jen tak tak, musela tam být doslova našlapána a zmáčknuta, čímž na ni byl vyvíjen takový tlak, že při pouhém zkoušení, zda to vydrží, povolilo plexisklo. Pro sprosté slovo jsem v tu chvíli neměla daleko a nadávala jsem tedy jako špaček. Hodiny ukazovaly půlnoc, na šestou jsme měly zajištěný odvoz na letiště, a my teprve balily. Doufala jsem proto, že se mi snad už konečně přestane lepit smůla na paty, že jsem si to nepříjemné vybrala hned na začátku.

Kterak jsem se na dva dny stala Sabinou Wren - part 1

Kterak jsem se na dva dny stala Sabinou Wren ... A CO VŠECHNO TOMU PŘEDCHÁZELO

Vlastně jsem měla jasno už od prvního traileru na chystaný nový seriál na Disney Channelu s názvem Povstalci. Nejen, že se mi zamlouvala myšlenka seriálu, ale i ty postavy - a hlavně mladá mandalorianka Sabina, anarchistka, specialistka na výbušniny, umělkyně a sprejerka. I když se pod trailerem rozjela divoká debata mezi geeky, kteří seriál odsoudili spoustu měsíců předtím, než ho vůbec mohli vidět, nestyděla jsem se přidat svůj pozitivní názor (vždyť zatraceně, proč by to mělo být špatné jenom proto, že je to od Disneye? Avengers jsou taky od Disneye a nikomu to nevadí…) a navíc jsem vyslovila i neskromné přání si Sabinin kostým výhledově pořídit. Nebyla jsem jediná, posádka vesmírné lodi Ghost čítající dva lidi, jednu Twi'lečku, jednoho Lasata a jednoho astrodroida se zamlouvala i jiným cosplayerům, jak jsem alespoň věděla z fóra Rebel Legion, a tak nějak jsme si všichni ty ústřední postavy rozebrali. Jenže pořád u mě bylo to důležité slovíčko "výhledově".

Proměny upírů - 3. část

Poslední část mé absolventské práce o upírech je konečně zde. Vím, že to poměrně dost dlouho trvalo, ale musela jsem ji v lecčem zaktualizovat a také o něco málo rozšířit - a i přesto končíme už v roce 2010 (ačkoliv ruku na srdce, od té doby k natočení žádného výraznějšího upírského filmu beztak nedošlo...). Rovněž jsem byla nucena vyházet většinu citací, aby text působil svižnějším dojmem, a proto nyní moc a moc doufám, že se vám to bude všechno dobře číst. Aspoň trochu. Malinko. No tak!
Tož enjoy a korky na tesáky, moje děti noci :).

Od akčního filmu k romantickému... až k zamilovaným upírům
U
píři se, jak už jsem vám ukázala, sice za celou dobu notně měnili (a to nejen ze záporných postav v kladné, bojujících po boku lidí proti ostatním upírům), ale vždy oplývali jistým elitářstvím a strachem ze samoty. A právě proto, aby nezůstali na svůj věčný život sami, hledají si upíři mezi lidmi často svého životního partnera - jak lze vidět již v černobílém krátkometrážním filmu The Vampire z roku 1913.

Proměny upírů - 2. část

Druhá část mého elaborátu o proměnách filmového upírství vás chronologicky provede skrze filmy, kde se upíři tak trochu mění z klasických hororových bytostí v dlouhé peleríně, v nichž působili jako synonymum zla a temnoty, ve tvory z psychologických filmů a z akčňáků, co dostáli výrazných změn jak po genderové, tak i po fyzické stránce. Ubrala jsem rovněž vysilujících citací z jiných knih, kterých se mi nakonec zdálo v minulém článku až až, a snad to bude čtení alespoň trochu stravitelnější. Enjoy.

Proměny upíří sexuality a genderu jako takového
U
píři byli sice většinou představováni jako krvežíznivé bytosti, ale vždy šlo o heterosexuály, v každém filmu se objevovala postava muže s dlouhými tesáky, dravě toužícího po krásné ženě; nejen po její krvi, ale i jejím těle - v minulém článku zmiňovaný Dracula od F. F. Coppoly například v podobě vlkodlaka brutálně zneuctil panensky nevinnou Lucy na lavičce v parku, čímž si ji zcela podmanil.

Stránky