„Fakt,“ usmál se Michael a natáhl se ke mně, aby mi mohl dát pusu na tvář. Jen dotyk jeho rtů na mém obličeji mi připadal naprosto elektrizující. Páni, ono je to docela hezký být zamilovaná – a možná i milovaná! Otočila jsem k němu hlavu a chtěla ho taky políbit, ale v ten okamžik nám zrovna donesl číšník naše nápoje a já se od Michaela jen otráveně odtáhla. Zrovna teď..!
Moje horká čokoláda byla v krásné skleničce z tmavého skla, zatímco Michaelovo víno bylo v podivném černém pohárku a jeho výrazná vůně byla naprosto úžasná. Michael si všiml, jak zírám na jeho pohár, a zachmuřil se. „Vážně bys to neměla pít. Ze dvou důvodů. Za prvé, jsi mladá, a mladiství do osmnácti let by alkohol pít neměli, a za druhé… Jsi… Kdo jsi!“
Nakrčila jsem nos. „Na Valentýnské párty ti taky nevadilo, že jsem mladá, když jsi mě naléval rumem. A dokonce nebyl problém ani v tom, kdo jsem. Opravdu nemohu ani ochutnat..? Jenom… trošku…“ zaprosila jsem a upřela na něj osvědčený psí pohled. Michaelův výraz potemněl ještě o něco víc, pak se však na jeho obličeji objevilo cosi jiného, skoro škodolibého, a podal mi svou číši:
„Tak na zdraví.“
„Na zdraví,“ souhlasila jsem a napila se. A v ten okamžik jsem pochopila, co upíři přidávají do vína, a v mém těle se rozhostilo příjemné teplo. Až nečekaně příjemné! Olízla jsem si rty a pohlédla na Michaela. „Zdá se mi to… Nebo… Nebo doopravdy… Je to to, co si myslím..?“
Michael přikývl. „Ano, je to krev.“
Otřásla jsem se odporem. „Fuj, a čí?“
Michael se zasmál: „To nevím, ale můžeme se zeptat číšníka.“