Z deníčku – diskuze

Sedly  jsme si  s holkama  do maličké  kavárny U Větrníku a šly  si objednat  ke kase   nějakou tu  mlsku, u  které si budeme  povídat. Celkem  mne zaskočilo,  že si  Iveta a její kamarádky (podařilo  se mi mezi řečí  zjistit, že se jmenují Terka a Helča)  bez zaváhání objednaly kafe. Já  si dala čaj a přímo  jsem věděla,  že si   o mně  říkají, že  jsem ještě “malá”, když si nedám tenhle “dospělý” nápoj. Ale můžu já za to, že mi prostě nechutná..? Je hořký a fuj…
Ke  kafíčku  si  každá  poručila  i  nějakou  cukrovinku, indiány,  marcipánové brambory  a laskonky,  jen já  jsem na sladké neměla  chuť a vzhledem  k tomu, že  v tomhle podniku kus salámu  neprodávali, nakonec jsem  k čaji žužlala  jenom nějaké polomáčené sušenky. A zase jsem si připadala divně.
Tím  spíš, že  za chvíli  se téma  hovoru, předtím vcelku příjemně orientované  na školu, kde  jsem se mohla  dozvědět něco  o poměrech  ve třídě,  nečekaně obrátilo  docela jiným směrem, to jest ke klukům a  k lásce. Zjistila jsem, že jsem pravděpodobně absolutně mimo, neboť  jsem se asi jako jediná ještě nikdy  s nikým pořádně  nelíbala. A nemám  ani žádného pořádného přítele!
“Líbání  je úžasný,”  ujišťovala mě  Helča a  neustále si strkala krátké zrzavé vlasy za  ucho, přestože jí muselo být jasné, že se jí to  s jejich délkou nikdy nepodaří. “Patnáct mi bylo teď v prosinci, takže se už jen těším, až se budu se svým přítelem  poprvé milovat. Jsou  chvíle, kdy jen  líbání nestačí… Jsem z toho  hrozně nervózní…” svěřovala se nám a já na  ni zírala s otevřenou  pusou. Musela jsem si  do ní strčit jeden  ten suchar politý  čokoládou, abych nevypadala tak  blbě.  Milovat?  V   patnácti?!  Tak  brzo?!  “Už  jsem prostudovala všechny ty brožurky, ale i tak…”
Terka  zavrtěla hlavou.  “To z  brožur nevyčteš.  Já taky znala skoro nazpaměť způsob, jak se nandavá kondom, a stejně když  na  to  přišlo,  snažila  jsem  se  ho motat na druhou stranu. Trapas  dokonalej,” protočila oči a  zabořila nos do indiánu, až se jí pěna přilepila na jeho špičku.
Iveta jí  pohybem ruky naznačila,  že by si  měla očistit tvář,  a  vyslovila  konečně  názor,  se  kterým  jsem mohla souhlasit: “Mně se to zdá  prostě brzo. Já čekám na správnej okamžik, na správnýho chlapa…”
Terka se zasmála. “To chceš být panna nadosmrti?”
Odvážila jsem se promluvit. “Nespat s nikým do sedmnácti, osmnácti snad není zlý, ne? Nebo to už je braný jako… Jako špatný? Jako stará panna..?”
Terka si  mne prohlédla od  hlavy k patě:  “S tvou vizáží bych  čekala, že  jsi o  věneček přišla  už dávno.”  Namítla jsem, že mi  ještě nebylo patnáct. “No a?  Já spala s klukem taky když mi bylo čtrnáct a půl. Nejde o věk, jde o fyzickou a psychickou  vyzrálost,”  prohlásila  a  já  měla dojem, že cituje  hlášku z  nějakého  dívčího  časopisu, z  čehož jsem usoudila,  že  panna  ještě  je  a  že  na nás jen machruje, abychom si připadaly méněcenné.
Helča  několikrát naprázdno  promíchala hrníček  s kávou. “Možná na tom něco je…  Ještě si nepřipadám pořádně… Jak jsi to  říkala, Tery? Vyzrálá?  Jo… Prostě… Libor  na mě tlačí, že jestli  ho miluju, vyspím se s  ním, ale… Mně se to zdá brzy,” zamumlala zamyšleně.
Připadala jsem si tam jako páté kolo u vozu.
“Víš, některý kluci o panny vůbec nestojí,” mínila Terka.
Helča  odložila lžičku  stranou a  usrkla kávy,  Iveta se kousla do  rtu: “Já nevím…  Být panna v  patnácti mi nijak děsivý nepřijde.  Je to divný.”  Jo, Iveta mi  z nich přijde nejnormálnější. Jenom ona… Aspoň jedna z nich má šanci, že se stane mou kamarádkou!