Sedly jsme si s holkama do maličké kavárny U Větrníku a šly si objednat ke kase nějakou tu mlsku, u které si budeme povídat. Celkem mne zaskočilo, že si Iveta a její kamarádky (podařilo se mi mezi řečí zjistit, že se jmenují Terka a Helča) bez zaváhání objednaly kafe. Já si dala čaj a přímo jsem věděla, že si o mně říkají, že jsem ještě „malá“, když si nedám tenhle „dospělý“ nápoj. Ale můžu já za to, že mi prostě nechutná..? Je hořký a fuj…
Ke kafíčku si každá poručila i nějakou cukrovinku, indiány, marcipánové brambory a laskonky, jen já jsem na sladké neměla chuť a vzhledem k tomu, že v tomhle podniku kus salámu neprodávali, nakonec jsem k čaji žužlala jenom nějaké polomáčené sušenky. A zase jsem si připadala divně.
Tím spíš, že za chvíli se téma hovoru, předtím vcelku příjemně orientované na školu, kde jsem se mohla dozvědět něco o poměrech ve třídě, nečekaně obrátilo docela jiným směrem, to jest ke klukům a k lásce. Zjistila jsem, že jsem pravděpodobně absolutně mimo, neboť jsem se asi jako jediná ještě nikdy s nikým pořádně nelíbala. A nemám ani žádného pořádného přítele!
„Líbání je úžasný,“ ujišťovala mě Helča a neustále si strkala krátké zrzavé vlasy za ucho, přestože jí muselo být jasné, že se jí to s jejich délkou nikdy nepodaří. „Patnáct mi bylo teď v prosinci, takže se už jen těším, až se budu se svým přítelem poprvé milovat. Jsou chvíle, kdy jen líbání nestačí… Jsem z toho hrozně nervózní…“ svěřovala se nám a já na ni zírala s otevřenou pusou. Musela jsem si do ní strčit jeden ten suchar politý čokoládou, abych nevypadala tak blbě. Milovat? V patnácti?! Tak brzo?! „Už jsem prostudovala všechny ty brožurky, ale i tak…“
Terka zavrtěla hlavou. „To z brožur nevyčteš. Já taky znala skoro nazpaměť způsob, jak se nandavá kondom, a stejně když na to přišlo, snažila jsem se ho motat na druhou stranu. Trapas dokonalej,“ protočila oči a zabořila nos do indiánu, až se jí pěna přilepila na jeho špičku.
Iveta jí pohybem ruky naznačila, že by si měla očistit tvář, a vyslovila konečně názor, se kterým jsem mohla souhlasit: „Mně se to zdá prostě brzo. Já čekám na správnej okamžik, na správnýho chlapa…“
Terka se zasmála. „To chceš být panna nadosmrti?“
Odvážila jsem se promluvit. „Nespat s nikým do sedmnácti, osmnácti snad není zlý, ne? Nebo to už je braný jako… Jako špatný? Jako stará panna..?“
Terka si mne prohlédla od hlavy k patě: „S tvou vizáží bych čekala, že jsi o věneček přišla už dávno.“ Namítla jsem, že mi ještě nebylo patnáct. „No a? Já spala s klukem taky když mi bylo čtrnáct a půl. Nejde o věk, jde o fyzickou a psychickou vyzrálost,“ prohlásila a já měla dojem, že cituje hlášku z nějakého dívčího časopisu, z čehož jsem usoudila, že panna ještě je a že na nás jen machruje, abychom si připadaly méněcenné.
Helča několikrát naprázdno promíchala hrníček s kávou. „Možná na tom něco je… Ještě si nepřipadám pořádně… Jak jsi to říkala, Tery? Vyzrálá? Jo… Prostě… Libor na mě tlačí, že jestli ho miluju, vyspím se s ním, ale… Mně se to zdá brzy,“ zamumlala zamyšleně.
Připadala jsem si tam jako páté kolo u vozu.
„Víš, některý kluci o panny vůbec nestojí,“ mínila Terka.
Helča odložila lžičku stranou a usrkla kávy, Iveta se kousla do rtu: „Já nevím… Být panna v patnácti mi nijak děsivý nepřijde. Je to divný.“ Jo, Iveta mi z nich přijde nejnormálnější. Jenom ona… Aspoň jedna z nich má šanci, že se stane mou kamarádkou!