„Jo a taky ústřední postavou celé knihy je v mnoha ohledech perfektní babička.“
„Překvapivě,“ zazubil se předseda komise. „Jaké jiné postavy se v knize vyskytují?“
Svraštím obočí. „No, Barunka. To je jakože Němcová sama. A její ségra a dva bráchové. A mamka s taťkou. Ti se jmenovali… jo, Proškovi. To si pamatuju dobře, protože naši sousedi se jmenujou taky Proškovi. A jaký jsou… no, takoví nad věcí, hlavně ta matka, ta byla taková zpanštělá, městská, otec byl v pohodě. Jo a taky ty dva psi.“
Předseda má teď už úsměv doslova a do písmene od ucha až k uchu, ale třídní, patrně, aby odvedl pozornost od toho, že považuji pejsky v Babičce za důležité postavy, mne pobídne: „Správně, dva psi. Jak se ti dva pejsci jmenovali?“
„Kajetán a Tyrl,“ odvětím pohotově.
Předseda vyprskne.
„Chcete… chcete říct Sultán a Tyrl, že ano, Darjo?“