Milý deníčku! Mám pocit, že je to sotva pár dní, co jsem meditovala o zimě, a přitom už je za mnou i jaro, tedy březen, duben a květen. Ať mi nikdo neříká, že život neutíká tak rychle! Na druhou stranu, letošní jaro jsem měla tak nacpané tolika akcemi, že se ani nedivím, že tomu tak bylo. Hlavní highlight (nejenom jara, ale pravděpodobně i celého tohoto roku a možná posledních několika let 🙂 ) pro mě byla návštěva Japonska, respektive, Tokia a Ósaky. Z Japonska jako takového jsme toho nakonec vlastně nic neviděli, ale je to podobně jako když jsme s přáteli navštívili Ameriku. Poprvé jsme stihli během pobytu za velkou louží jen Star Wars Celebration a několik zábavních parků, při druhé návštěvě země neomezených možností jsme si už půjčili auto, cestovali a byli děsně turističtí. O tom, jak jsem si to tam užila, ještě sepíšu článek, takže jak říkají cool děcka, stay tuned. Teda… říkají to vůbec ještě…?
Jaro každopádně začalo epickou narozeninovou párty kamaráda Blaira v Brně. Slavil kulatiny ve skutečně velkém stylu… a jak je dobrým zvykem v naší ujeté partě, tak šlo o akci v kostýmech. Téma bylo lehce, dobře, spíš dost košilaté, tedy „děvky a faráři“, a každý jsme se toho zadání zhostili po svém, ale všichni došli okostýmovaní. Fakt všichni. Pokud mohu hovořit za sebe, já si roli děvky v pevně sešněrovaném korzetu náramně užívala 😉 . Na místě byl ale i třeba jeden kněz, co si outfit stylově koupil v Římě, taky kde jinde, nebo několik kluků, kterým to v minisukních, latexu a rajcovních síťovinách děvek náramně slušelo. A přestože šlo o volný dress code, v některých mých přátelích se přece jenom nezapřeli cosplayeři – a tak na místo dorazila jedna coura z Pretty Woman, jeden farář Otík ze Slunce, seno a také jeden otec Mulcahy z M.A.S.H.e.
No, zveřejnit se z této akce nic moc fotek a videí nedá, to je asi pochopitelné 😉 . A to, co dávám sem, jsou většinou selfíčka, která prošla schválením a nikomu neubližují. Ale byli jsme krásní. A divocí. Skoro jako zamlada! 😀 Nezapomenutelné.
Neodpustila jsem si ani dva cony – Starcon a Comic-Con Prague. Srovnávat tyhle dvě akce nejde – Starcon je komorní akce spíše pro srdcaře, chodí tam v podstatě pořád ti samí lidé, prakticky všichni se tam už celá dlouhá léta znají… a vždycky se všichni rádi vidí. Ať se na rohu zastavíte s kýmkoliv, vždycky si máte co říct.
Přátelé z 501. legie tentokrát vynesli i kostýmy, dokonce i jeden zbrusu nový, Revu ze seriálu Obi-Wan Kenobi. Přitom pro řadu přítomných geeků je tenhle con cokoliv, jenom ne akcí, na kterém se chcete „zaprsit“ v kostýmu. I z toho důvodu tam nechodíme s rebely a nemáme tam ani stánek: nemá tam smysl komukoliv vysvětlovat, co jsme zač, a snažit se verbovat nové potenciální členy. Všichni to totiž velice dobře vědí – a pokud by se k nám chtěli přidat, už by to dávno udělali 🙂 .
Já si každopádně na Starconu užila společný čas s kamarády, dozvěděla se několik novinek (ehmmmm, tak dobře, drbů…) z fandomu, pogratulovala pár nastávajícím maminkám, zahrála si deskovku, neprozřetelně slíbila nakreslení speciálního obrázku… a až na brzký odchod zapříčiněný mou náhlou nevolností jsem se skvěle bavila.
Podstatně větší Comic-Con Prague je komerční akce – se vším pozitivním i negativním, co si pod pojmem „komerční“ představíte. Všude spousty reklamy, přehršel prodejních krámků, předražené pivo, celebrity a novináři. Ale také spousty úžasných cosplayů a cosplayerů. Já se tento rok opět účastnila cosplay soutěže. Samozřejmě jsem nesoutěžila, na to nemám a nikdy jsem neměla dostatečný skill, ale vypomáhala jsem při soutěži jako takové 🙂 . Kdyby to bylo na mně, dala bych ceny naprosto všem, jelikož každoročně nestačím zírat, jak neuvěřitelně talentovaní lidé se do soutěže hlásí. Mnozí s účastníků soutěže debutovali se svými docela prvními cosplayi, což mi teda hlava nebere vůbec. Ale posuďte sami: byli bez výjimky prostě skvělí. Vyhrát však mohli pouze tři. A vyhráli zaslouženě.
Sobota tedy patřila cosplay soutěži, nicméně pátek a neděli jsem si užila na přednáškových panelech různých celebrit, na besedě s hercem a dabérem Martinem Dejdarem okoštovala jsem pivo Husťan a vyfotila se pak se samotným Ozzákem, pobyla s přáteli i zevlovala s rebely u jejich stánku (ano, na Comic-Conu má smysl 🙂 ). Během těch tří dní jsem vystřídala hned několik kostýmů – stala jsem se steampunkovou holkou, Wendy Moirou Angelou Darlingovou, tedy dospělou verzí Wendy z Petra Pana, policistkou Judy Hoppsovou, což je hlavní hrdinka animáku Zootopia, anebo třeba mladou (mno… v mém podání starou…) čarodějkou Sabrinou ze Sabrininých děsivých dobrodružství. Užila jsem si to moc.
Kostým jsem ale nesundala i na dalších akcích, ačkoliv to už šlo o kostým ze světa Hvězdných válek. Jako každý rok jsme totiž s rebely, imperiály a členy Czech Star Wars Universe pořádali Star Wars den v Holešovicích. Netrefili jsme se tedy přesně na 4. květen: jak z toho důvodu, že 4. května byla neděle, ale my tuto akci vždy pořádáme v sobotu děj se co děj, tak i proto, že se v neděli konal v Praze jakýsi maraton… a většina města byla omezená uzavírkami. I tentokrát za námi na Prahu 7 dorazilo neskutečné množství lidí a aby také ne, psalo se o nás na sociálních sítích a objevili jsme se i v televizi, na Primě dokonce několikrát. Kromě zábavných aktivit, soutěží a přednášek pro malé a velké v Cross Clubu jsme totiž akci zahajovali průvodem po Praze, z Václaváku jsme přešli až na Staromák, a to bylo – logicky – mediálně i vizuálně velmi zajímavé. A všem nám to samozřejmě velice slušelo.
4. května jsem ale rozhodně nelelkovala. Naopak, s rebely jsem strávila půl dne v motolské nemocnici, kam jsme šli rozdávat radost… a drobné dárečky od našich sponzorů, mezi které patří Lego, Albatros nebo Hasbro. Bylo to ohromně milé a věřím, že mnohým nemocným dětem to tam rozhodně zpestřilo jinak monotónní dny. Některé děti Hvězdnoválečný fenomén znaly, některé ne, jiné jsme dokonce inspirovaly k tomu, aby se na něj podívaly. A dokonce se našli i rodiče těch prcků, co nás poznali a byli nadšení snad ještě více než jejich ratolesti. Aby také ne – kromě nás „divnolidí“, obcházel pokoje i ikonický droid R2-D2. Jezdí, vydává zvuky, otáčí hlavou, hýbe „pacičkami“, je prostě úžasný a jeho konstruktér Radek si rozhodně zaslouží veliké uznání. Ti nejmenší se ho možná trochu báli, ale ti odrostlejší si ho hned oblíbili… a jeden špunt, u vytržení z faktu, že je Artoo „živý“, dokonce prošel půl oddělení s námi.
Oblékla jsem na sebe rebelský kostým pak ještě jednou: účastnili jsme se totiž koncem května dětského dne v Královských zahradách na Pražském hradě, co se konal pod záštitou manželky našeho současného prezidenta, tedy paní Evy Pavlové, a její charitativní nadace. S tou jsme si dokonce udělali „po haluzi“ společný snímek, když nás doslova odchytla při focení na hradbách – což pro nás byla ohromná čest. Kromě stánku, kde jsme prezentovali naši charitativní činnost, jsme měli rovněž na místě několik různých aktivit, od vybarvování sádrových odlitků až po lepení papírového robůtka ze seriálu Andor, co pak sloužil jako stojánek na tužky. Velký úspěch měly i závody minidroidíků a Grogu na dálkové ovládání. Zájem byl obrovský a nebudu lhát, bylo to vyčerpávající… ale pocit, že jsme odvedli dobrou práci, všechno vynahradil. Můj velký obdiv si rozhodně zasloužila Kendra, co se dokázala dětem věnovat prakticky nonstop – a přitom neztrácela úsměv na tváři. Já v mnoha okamžicích, kdy jsem byla už opravdu unavená (a ruku na srdce, občas i otrávená z dětí, co nebyly zrovna vychované), využívala skutečnosti, že má můj kostým helmu a já se pod ním mohu po vzoru pána Helmy ze Spaceballs šklebit, aniž by to kdokoliv viděl 😀 . Jinak to byl ale rozhodně sukces a moc doufám, že nás příští rok pozvou znovu.
Odškrtla jsem si také každoroční zahájení chatařské sezóny. Ono to sice zní vzletně, ale já za „zahájení sezóny“ považuji v podstatě první noc na chatě, během které bych vysloveně neklepala kosu (což je, pravda, u mě dost těžké, protože jsem poměrně velký zmrzlík a v noci obzvlášť, tlusté fusekle obvykle nesundávám na spaní ani v létě), první buřtíky opečené nad ohněm a také první chléb s máslem a ředkvičkami. Tohle jídlo je pro mě, ani nevím proč, už od dětství synonymem jara. Zprvu to sice venku vypadalo depresivně, všechno bylo na první pohled ještě takové podzimní, to jak byly holé stromy a na zemi všude listí, brzy ale příroda ožila a všechno nabralo ten správný jarní odstín, jak já říkávám, barvu „hysterické zelené“. Poté, co odrostly sněženky, začaly růst první pampelišky, vzduch provoněl můj milovaný šeřík… a svět byl zase v rovnováze. Hned jsem se začala těšit na léto 😉 . Také naše psí smečka byla podstatně šťastnější, že se zase začalo jezdit na chatu, jelikož to tam prostě milují.
V tomto čtvrtletí jsem si dopřála jen málo kultury. Ale i to málo bylo vydatné: společně s Yokitkou jsme totiž zašly na Fantoma opery do Kongresového centra. Já osobně tento muzikál miluji. Poprvé jsem ho viděla v Goje, později jsem ho zhlédla i v Her Majesty’s Theatre v Londýně. Dodnes si pamatuji, jaký to byl pro mě kulturní šok: v tom nádherném prostředí byli Japonci v šusťákovkách, s batohy a obřími foťáky, co si vše i přes důrazné zákazy staffáků fotili, a já jen rozpačitě vzpomínala na to, jak v tuzemsku nadávám na Čechy ve flanelkách a svetrech 😅.
Nicméně zpátky do Kongresáku. Tam jsem si zapsala pomyslný poslední „zářez“ Fantoma. Šlo o broadwayskou produkci s původním obsazením, což bylo fajn, ale také šlo o „osekanou putovní verzi“, a to bylo fajn už trochu méně. Kvůli úpravám byl děj notně zjednodušen, ledacos bylo vynecháno a ne všechno tak úplně dávalo smysl. I tak ale, alespoň v mém případě, došlo na „zimomriavky“ a mou diváckou spokojenost. Jsem v tomto ohledu asi dost nenáročné stvoření, jelikož mnoho mých přátel bylo spokojeno výrazně méně, ale já se za to nestydím 🙂 .
V květnu slavím narozeniny. Respektive, moc neslavím, jak jsem již vysvětlovala, přesto ale na něco, co by se malými, neoficiálními oslavičkami nazvat dalo, jsem si dopřála. Například jsem pobyla s jednou moc milou osůbkou v jednom moc příjemném HarryPotteráckém baru, kde nabízejí ty nejstylovější koktejly, a s dalšími milými osůbkami zašla do kavárničky na drink a zákusek a nasmála se s nimi tak moc, až mne bolely snad všechny svaly v obličeji.
Nezapomněli na mne ani mí drazí rodičové (ještě aby! 😀 ), u kterých jsem se dočkala i toho naprosto nejlepšího dortíku s kávovým krémem. Uznávám, že HarryPotterácký dortík byl také náramně stylový, ale… maminčin je prostě maminčin, ať je člověku pět nebo třicet pět. Sorry, not sorry. A infantilní radost mi pak udělal jeden z dárečků, tedy Book Nook. Na nich já teď děsně ulítávám a hrozně mě baví je skládat – akorát nemám tak velkou knihovničku, takže za chvíli asi začnu řešit problém, že nevím, kam s nimi. Ale upřímně, to jsou příjemné „starosti“ 😉 .
Jak tomu však bývá, všechno zalité sluncem nebylo… a stejně tak všechny starosti nebyly příjemné. Naopak. Naši psí miláčci nám přichystali hodně trápení. Tak třeba můj Neroušek byl opět marod – nádůrek, co jí rostl v tlamičce, se opět objevil, a tak zase musela pod kudlu. Znovu jsem to intenzivně prožívala, jelikož je to stará babča, které bude letos už neskutečných 13 let. Srdíčko má ale naštěstí silné, takže to zvládla. Jen tu hubičku má čím dál rozšklebenější… ale mně to nevadí, mám ji ráda i jako smradlavého Jokera, kterému vypadává jídlo zboku pusiny zase zpátky do misky.
Co nás doma ale zasáhlo ještě víc, tak to byla smrt Fidouška, jezevčíka rodičů. Bylo mu, pravda, asi kolem patnácti, šestnácti let (věk je jenom odhadem, je to pejsek z útulku, veterinář odhad dvou let v době, kdy jsme si ho vzali, střelil od boku, klidně mohl být ještě starší), a také byl moc nemocný a moc trpěl… ale neznamená to, že by jeho odchod bolel o to méně. Nešťastní navíc nejsou jenom páníčci, ale i Nerouš – Fidouše bez přehánění milovala prakticky od štěněte a byli nerozlučný pár. Se smíchem jsme jim říkali „staří manželé“, jelikož všechno dělali spolu: chodili na vycházky spolu, sabotovali vycházky spolu, leželi spolu v pelíšku i na posteli, koukali spolu z okna, dávali si čumáčkové pusinky… a teď je najednou z Nery vdova 🙁 .
Končím trochu smutněji, než by mi bylo milé. Ale život bohužel není jenom milý. Snad další čtvrtletí přinese více radosti a méně smutku.
Červen 2025